MADIETTA: Vyjadrenie k tej téme (smrti pána Kmeťa) od slovenského novinára:

Moderátor a publicista Jozef Kmeťo zomrel niekoľko hodín po tom, ako vo videu popísal svoj ťažký priebeh COVID a varoval pred zľahčovaním ochorenia. Ale Jozef Kmeťo bol obézny, takže sa jeho príbeh až tak neráta. Na Orave zomrel 48-ročný lekár Rastislav Melek v dôsledku ochorenia COVID po tom, čo bol niekoľko týždňov pripojený na pľúcnu ventiláciu. Ale v diskusiách na sociálnych sieťach sa hneď ozvali hlasy, že Rastislav Melek mal údajne cukrovku, načo sa teda nad jeho smrťou pozostavovať. A keď na COVID zomrie niekto starší ako 70 rokov, tak to už vôbec netreba riešiť, to je jednoducho prirodzený kolobeh prírody.

Na tejto pandémií ma najviac desí, ako nenápadne a postupne sa vkrádajú dehumanizujúce myšlienky do spoločenskej diskusie a všeobecne akceptovaného slovníka. Keď zomrie človek nevnímame stratu jedinečného života, ale riešime či zomrel na COVID alebo s COVIDom.

Áno, pridružené ochorenia, obezita a nedostatočná imunita zvyšujú riziko úmrtia na COVID. Táto informácia nie je tajná, médiá ju opakujú už mesiace, konštantne a dostatočne. Aj lekári, ktorí sa starajú o COVID pacientov v ťažkom stave opakovane hovoria, že mnohí (nie všetci) z nich majú pridružené ochorenia. Ale zároveň dodávajú, že mnohí z nich by mohli aj s týmito pridruženými ochoreniami žiť ešte dlhé roky hodnotné životy. Neviem, či si vôbec niektorí ľudia uvedomujú, koľkí z nás trpia cukrovkou, koľkí sa liečia na onkologické ochorenie, koľkí trpia obezitou. Títo ľudia zrazu začínajú dostávať akúsi nálepku, ktorá znižuje hodnotu ich života a ich prípadnú smrť robí menej relevantnou.

Takéto triedenie ľudí je však základom fašizmu. A hrozba fašizmu nespočíva v uniformách a hákových krížoch, ale v dehumanizujúcom myslení, ktoré sa často vkráda do spoločnosti nebadane a potichu. Koľko týždňov a mesiacov nepohodlia, ekonomickej neistoty a obáv ešte znesieme bez toho, aby sme začali nahlas hovoriť, že slabších a menej životaschopných musíme obetovať?

Informovať o rizikových faktoroch pri ochorení COVID je v poriadku. Rovnako ako apelovať na prevenciu a zdravý spôsob života. Ale keď zomrie človek, je vrcholne neetické relativizovať jeho hodnotu alebo životný odkaz tým, akými rizikovými faktormi trpel. Pred niekoľkými dňami denník New York Times informoval, že iba v USA ochorenie COVID doteraz zapríčinilo stratu 2,5 milióna potenciálnych rokov ľudských životov. Polovica z toho bola ukradnutá ľuďom pod 65 rokov ( https://nyti.ms/3kyz0ps ). To množstvo ľudských príbehov, ktoré sa za tým ukrýva si myseľ jedného človeka nedokáže predstaviť.

Preto namiesto relativizovania, ktoré nás oberá o našu ľudskosť, odporúčam vrátiť sa k základným humanistickým hodnotám, na ktorých stojí naša kultúra a civilizácia. Napríklad tak, že si pripomenieme známe slová anglického básnika Johna Donna: “Žiadny človek nie je ostrovom samým pre seba … smrťou každého človeka je ma menej, pretože som súčasťou ľudstva. A preto sa nikdy nepýtaj, komu zvonia do hrobu. Zvonia Tebe”.

ARGANNAH: je to hodně tenké lano, na kterém budeš budeš balancovat.

Ta paní v příspěvku MADIETTA: to podala blbě a vlastně nevhodně. Blogera, který umřel, je mi líto. Hlavně člověk vidí, jak sotva mluví, a ví, že za pár hodin byl konec. Je to velmi emotivní. A je nevhodné pod takovým postem psát: "Vidíte, byl obézní a umřel na to." Ale popravdě to bylo první, co mě napadlo, když jsem ho viděla. Jen to nemusím hned vyblít na FB.

Ale na druhou stranu mi přijde, že obézní lidi naštvaně reagují na objevující se informaci, že obezita škodí zdraví, že covid komplikace a smrt mnohem víc hrozí tlustým. To je pravda. Já bych to zkusila vnímat spíš jako 1) víc se chraňte, když jste obézní 2) zkuste zhubnout, pokud to už neděláte.

Já vím, že ty a Madietta a další děláte maximum a víte, že obezita škodí zdraví. Jenže mám pocit, že populaci ČR jako celku to prostě nedocvakává. A že tahle pandemie je příložitost říci: "Dbejte víc na sebe. Tlustí dopadli hůř, umírali vlastně zbytečně." Protože podíl obézních v naší populaci je prostě průser.

MADIETTA: Poslední dobou (právě s ohledem na tyhle věci) hodně přemýšlím, jestli se nepustit do nějaké formy aktivismu. Jen se bojím, že si to veřejnost přebere ve smyslu "paní nedokázala zhubnout, tak propaguje obezitu".

MADIETTA: Pani zhorí v pekle.

Covid znovu tak pěkně obnažil, jak moc většinová společnost pohrdá tlustými lidmi, považuje je za lidi druhé kategorie. Až do takové míry, že vlastně ani nemají právo na život, za svou smrt si můžou sami a není třeba je litovat. Je smutné, že názor níže je v podstatě bez větších komentářů přijímaný.

MANCA1: já cvičím s kettlebelly, momentálně kupuju čtvrtou kouli :D, ale předtím jsem rok a půl chodila do kettlebellové tělocvičny na funkční trénink, samouctví bych u železných koulí fakt nedoporučovala, některé cviky jsem se učila týdny i měsíce, po fázích, aby byly správně. Jsem totální amatér, ne fitness trenérka, takže nemůžu nikoho učit ani poučovat, jak má cvičit. Já doma cvičím jen to, co fakt dobře umím. Můžu jen potvrdit, že funkční trénink mi prospěl a prospívá po všech stránkách - kondice, zlepšení stavu těla a svalstva, a například mě tak o 90 procent míň bolí krk, což je můj největší problém.

MONROE: To si myslim, ze je dost vyznamnej krok.

MONROE: to je nahodou super krok, vidis, ze to codnelas funguje a teda jiste te to motivuje v tom nepolevit:)

ELWERINE: Dlouhé tratě na moje poměry - tzn. zhruba jsem zdvojnásobila průměrný počet ujitých kilometrů. Běžně jsem chodila 5-8, zvedla jsem na 12-15.

Pár postřehů k tomu klasickému "holky hubnou hlavně v posilovně". Už jsem to tu mockrát psala, ale já jsem velmi robustní konstituce a sílu jsem vždycky měla jak dospělý chlap. Taky jsem se nechala strhnout tímhle módním trendem a trčela třikrát týdně hodinu v posilce (plus jednou týdně bazén a nějaké mírné, cca hodinové procházky k tomu). Výsledek: váha stála půl roku. Půl roku! Neříkám, že se nehýbal poměr tuk-svaly - hýbal, samozřejmě. Jenže paralelně přibývaly svaly. Zdůrazňuju, že jsem měla sestavený jídelníček od lékařky specializované na výživu a konzultovala to s ní. Jakoby vypadala jsem dobře a cítila se dobře, jenže co je to platné, když jsem pořád měla 130 kilo a zaboha s tím nešlo hnout. Ve finále se to začalo konečně hýbat až ve chvíli, kdy jsem začala chodit dlouhé tratě - to jsem sletěla za měsíc najednou asi o tři kila a začalo to hlavně být vidět na nohou, které se mi do té doby prakticky nezměnily (po víc než roce úporné snahy, zdůrazňuju). Takže fakt jde primárně o konstituci a o to, jestli ten pohyb je jí přiměřený nebo ne. Všechny ty moudré rady mají tendenci zapomínat, že každé tělo je prostě trochu jiné, no.

KRISKA: zkus si najít tělocvičnu jen pro holky, nejlépe funkční trénink. Ujišťuju tě, že se ti nikdo smát nebude. Začala jsem chodit přede dvěma lety a setkala jsem se jen s kamarádským povzbuzováním a příjemnou atmosférou.

Nehadejte se a choďte plavat :D