INDIAN: Jej, to je nedorozumění, ten genderový důraz je tam proto, že diskuse se odpíchla od příspěvku Blanitchky. To, co popisuješ, vůbec nepopírám. Xkrát jsem tu psala, že největší oběť dietní kultury v mém okolí je jeden obézní pán, na něm je tohle všechno dokonale vidět. Jsme v tom všichni, muži, ženy - a konečně i ty ostatní gendery. :)

(A jak jsem psala, tohle je svobodný klub, mínusy i slušně vyjádřené negativní reakce jsou ok. Ale reagovat na ně, opět slušně, je taky přece v pořádku.)

MAGUMI: Přesně.

A jestli můžu říct osobní názor, tak péčí o rodinu a prací v práci toho člověk dělá pro tuhle společnost dost na to, aby si zasloužil trochu úcty, hernajs. Péče o tělo je super, vůbec nic proti ní, ale ještě jsem neviděla náhrobní kámen s nápisem "dokázala zhubnout patnáct kilo". Zatímco "milovaných matek" nebo popisů profesí je neúrekom, protože to je ve finále to důležité. Patnáct kilo zas není taková pecka, aby muselo jít hubnutí za každou cenu na první místo v žebříčku priorit, a dostávat sodu za to, že má člověk ty hodnoty vlastně dobře srovnané, fakt o dnešní době něco vypovídá.

ARGANNAH: A málo spánku a odpočinku obecně; když je člověk psychicky vyčerpaný z hopkání kolem práce a děti, je hrozně těžké do toho ještě hlídat jídlo a pravidelně cvičit, zvlášť pokud nemáš podporu partnera. Nejlepší, co může člověk v takové situaci dělat, je udržet tělo v nejlepším možném stavu, jaký zvládá v té každodenní zátěži, dokud děti nevyrostou do věku, kdy je víc času na nějakou tu rekonstrukci. :) Naštěstí není ani po čtyřícítce konec všem nadějím, na zdravější životní styl lze přejít kdykoliv.

Jako mínusujte samozřejmě dle libosti, tady panuje svoboda v mezích slušného chování. Ale přijde mi, že ten Blanitchky příspěvek přesně vystihuje realitu matek od rodiny - málo času, málo relaxačního pohybu, většina pohybu je z fyzické práce, což sice spaluje, ale tělo spíš ničí než uzdravuje. Imho jeden z důvodů, proč je štíhlost znakem společenské prestiže - aby se člověk tomuhle vyhnul, musí buď na rodinu úplně rezignovat a starat se jen o sebe (to teď zní hnusně, ale myslím to neutrálně, prostě mít v péči jen jediného člověka, tedy sebe), nebo mít hromadu peněz, aby aspoň část té práce delegoval na jiné a ve volném čase se věnoval tunění svého těla, rozmáchlé relaxaci někde v lázních a ladění luxusního jídelníčku. Jakmile ale člověk pečuje o jiné a ještě se neválí v penězích, nutně ty priority vypadají jinak. Myslím, že to je jedno z nejvýraznějších selhání dietní kultury - to, že klade na pracující matku ve středním věku stejné požadavky jako na movitou mladou dvacítku s mořem času a ještě té první dává za příklad tu druhou.

Nevim, zda tu bylo, ale narazila jsem dnes na toto, tak odkladam, treba se bude nekomu hodit, tyka se to bariatrickych operaci hlavne
Léčba obezity, její příčiny a rizika - MojeLecbaObezity.cz
https://www.mojelecbaobezity.cz/

Aha, takže až trošku odrostou děti a udělá se mi víc osobního času, tak přijde přechod. Píšu si :o)

Jezisimarja, dite, co umre na chipsy, pls, to se zas trochu uklidnime…

ELIZHANNAH: podle vyšetření procházím menopauzou, takže hormony jsou asi rozhozené totálně. Mám předpis na nějaké fytoestrogeny, ale asi budu potřebovat něco silnějšího, protože moje tělo je fakt úplně na hadry.

KRISKA: tady je ten rozhovor, kde o tom mluví.

Kateřina Cajthamlová jak ji neznáte. Šokující slova o pořadu Jste to, co jíte, hubnutí i alkoholu
https://www.youtube.com/watch?v=HdFr89dQg5k

ARGANNAH: mně na přerušení PPP kdysi nejvíc pomohlo tohle:

- dát pryč z domu váhu
- dát pryč z dosahu veškerý oblečení, co "bych ještě ráda někdy oblikla"
- koupit si opravdu pěkný oblečení na svoji aktuální postavu
- jíst pravidelně jako v nějakým ústavu (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře a případně druhá večeře)
- upřednostňovat, když mi porci nandal na talíř někdo jiný (partner, kámoška, hospoda...)

Těžká zkouška byly děti, kdy jsem po porodech a kojení měla nahoře 15 kilo a dokud jsem ty děti nepřestala sytit ze svýho těla, moc se to nehývalo. To jsem po letech musela odolávat myšlence, že bych přeci jen nahodila nějakou dietu. Ale vydržela jsem být krev a mlíko a neřešit to a ono se to zase samo vrátilo do normálu, i když to trvalo několik let. (Dává to smysl, malá děcka jsou fakt záhul pro tělo i psychiku a docela dlouho trvá, než ženská načerpá sílu zpět.)
Teď se mi váha hýbe v rámci cyklu +- 2 kila, připadám si pěkná a neřeším nic, jen u výběru jídla zohledňuju bílkoviny, abych měla z čeho stavět svaly. Tréninky mám dvakrát max třikrát týdně, zaměstnání u kompu. (Dietní chyby typu oslava narozenin s tunou jídla a dortama anebo dvoudenní večírek víceméně bez jídla úplně ignoruju.)

Jo, a spánek se taky snažím hlídat.
Kromě toho, že odpočatý den je o dvěstě procent nádhernější, je taky prokázány, že nevyspalýmu člověku se vyplavují ve větší míře kanabinoidy, takže to vede k chuti na junk food jako po brku :-)

MADIETTA: Možná to s jídlem a cvičením nesouvisí. Ptala bych se na případné problémy se spánkem, jestli se neobjevil ve tvém životě nějaký vážný problém, jestli se nepřetěžuješ a nepřepracováváš. Možná že namísto tréninkových změn a přebudovávání jídelníčku potřebuješ klid, odpočinek a dovolenou.

VALENTINA: Je to fáze. První peníze, pak první větší peníze z brigád, pak koleje, kde půlka lidí jí čínský polívky a parky v rohlíku a poctivě to po večerech kropi pivem a dalším chlastem...
A pak začnou rozum brát, případně organismus opatrně vystaví první storna, takže se stravovací návyky musí začít poněkud revidovat... A rodič na tom moc nezmůže, myslím si. Může dát základ, ať se potomek má k čemu vrátit, až telecí léta pominou, a to je tak všechno.