VYHULENY_UFO: me volali z banky kvuli nejake veci a at prijedu do "okresniho mesta" (mam ho od domu 25km po silnicich, stejne jako centrum brna, to mam asi 30) a kdyz sem rekla, ze do takove rite nepojedu, ze bych tim zabila pul dne, tak mi pani rika, ze bych si mela nechat zaktualizovat udaje, pokud jsem se prestehovala... tak ji rikam neprestehovala, bydlim "zde". Pani potvrdila, ze to tam vidi a podivila se, proc tedy nemuzu prijet? tak sem ji vysvetlila, ze do brna jedu 40 minut, tam cekam 30 minut na dalsi autobus jeste si dam 30 minut tim dalsim autobusem do toho jejiho mesta a ze bych sla radsi na pobocku v brne to vyridit, ze usetrim dve hodiny a ona byla opravdu sokovana, ze nemam auto a v tonu jejiho hlasu byl hodne uprimnej sok, ze su dospela, bydlim na vesnici a NEMAM auto :D :D

nicmene posledne sem videla nekoho vencit psa flexina privazana na narazniku tranzita a pekne si zakazem vjezdu jel pomalicku a pes si pekne bezel pred...

jinak at nejsu uplne mimo, varit si kazdy den do prace je NEJVETSI OPRUZ ZE VSECH potvrdi vsichni s nejakou potravinovou alergii. Ve stare praci se dalo jit na jidlo do okolnich podniku, kde se dalo casto neco ulovit (treba rebio, ktere urcite neni restaruaci zdraveho zivotniho stylu, jak se propaguje kdyz ma vse smazeny a zadny poradny bilkoviny, ale taky maji casto bezlepek), zatimco v nove praci 6 let skoro kazdodenniho krabickovani...

a nesnasim jist u klavesnice / pc, takze sem si vzdy drzela presne 30 minut a sedala sem si ke stolecku, co sme meli za stolama u mikrovlnky, sice porad v kanclu, ale aspon to nebylo na pracovnim miste.

Pokud v kancelarich neni zadna kuchynka nebo moznost si s jidlem opravdu sednout jinam nez k vlastnimu pracovnimu stolu, to by mi hodne vadilo a asi bych proste radsi nejedla, nez jist u PC a trochu me desi, ze existuji pracoviste kde musis jist u sveho stolu...

k hubnuti mi to samozrejme vubec nijak nepomaha, ze mam vetsinou 100% kontrolu nad nosenym jidlem.

PS: cetla jsem ted knizku Metabolicky motor https://www.databazeknih.cz/knihy/metabolicky-motor-493566 a pise tam, ze ideal je denne 15 000 kroku pro udrzeni dobreho zdravotniho stavu, ze lidsky telo je proste stroj, kterej se vyvinul s cilem makat a pracovat a ze pohyb v ramci tydne nema moc vliv na spotrebu kalorii, ze pry telo si drzi vydej v nejakym urcitym uzkym rozsahu a pokud se sportuje, tak prirozene presmerovava do svalu energii napr. ze strev a jinych vnitrnich organu, a pokud se lenosi, tak naopak vyzivuje prave tyto organy zase "pecliveji".

zajimava je tabulka prumerneho vydeje lidskeho organismu (podle ktere bych napr. ja mela mit vydej/prijem tela 2300 kJ tak vetsina kalkulacek mi to spocita na nejakych 1800 na udrzovani vahy, coz je zajimavej rozdil k diskuzi k tomu, kde je teda vlastne spis pravda).

horni tabulka je pro zeny a spodni muzi (maj prohozeny popisky) a ze maximalni prijem, co telo dokaze zpracovat je +/- 2,5x BMR a ze ten zbytek telo uz zahazuje uplne pryc, takze jist vic nema v podstate zadnej uzitek (jak pro sportovce, tak to nad uz nejde asi ani na tuk) a ze skutecny BMR od spocitanych hodnot tema beznejma kalukackama muze ulitavat v realu az o 300kcal.

INDIAN: si myslim, ze hodne dela ten pohyb. ja mam vyhodu, ze bydlim v baraku bez vytahu, takze do toho druhyho patra musim vsechno vytahat rukama a co mi rikala doktorka, clovek by mel denne udelat aspon 10k kroku a to prej staci i na to, abych se vyhnul krecovym zilam. jako musim rict, ze se moje doktorka dost divila, ze nemam auto a chodime pesky i na prochazky se psem. asi v dnesni dobe neni prilis normalni nepouzivat auto.

INDIAN: ja si nosim jidlo do prace jen v pondeli a to jen, kdyz jsme v nedeli doma a varim. to pak varim tak, aby mi zustalo jidlo i na pondeli. jinak jidla si do prace nosi pouze kolega, kteremu vari manzelka, jelikoz je na diete. osobne myslim, ze pokud je zena v domacnosti, tak by mela obcas manzelovi uvarit do prace, zvlaste kdyz je jeste navic doma s detma a vari i pro ne. nicmene mam kolegu, jehoz stara je v domacnosti s harantama a jidlo mu nedela, jen detem, takze chodi do jidelny.

ja jinak zeru rad a zeru vsechno krome krupicovy kase a hmyzu. to ze zeru rad je videt na my hmotnosti, kterou jsem musel po diskusi s obvodackou zacit resit, takze sem upravil pro zacatek pred pul rokem jidelnicek (vypustil jsem vecerni prezirani a sladkosti, k tomu sem prestal kupovat lepihuby, jenz maji v nazvu cola) a hned sly kila dolu.

ja osobne mam s varenim svyho a naslednym nosenim si ho do prace jen spatny zkusenosti... vzdycky toho je moc a kdyz si toho vezmu min, tak jak to do sebe nahazu tak pak mam hlad a hledam co bych este nekde sezral
posledni rok a pul sem nadmiru vdecnej za jidelnu, kde si vyberu a snim presne tolik co vim ze je akorat... clovek navic v ty jidelne nak moc nechvata a ma na to klid, kuchynka v praci nebo jeste hur kancl u kompu je fakt peklo, protoze se to do sebe snazi podvedomne nakopat co nejrychlejs (asi pocit toho, ze jidlo do prace nepatri a snazi se s tim votravovat co nejmin)

MAR_TINA: už len to chystanie samotné je otrava (čo mi pripomína, že som si zabudla uvariť quinou tak tú budem robiť zajtra ráno). Špeciálne kvôli tomu som si kúpila malé krabičky na jedlo, presne na 1 porciu: objem 250ml, 400ml, apod. Ale aj tak sa mi tam občas nezmestí kniha a to je už drsný kompromis.

BERUSKA_CA: jo, tos uhodila zebrik na hlavicku. porad se to jídlo resi, uz od malej deti, furt chlebíčky jednohubky zakusky... mas recht, spouste lidi by se ulevilo

BERUSKA_CA: úplně přesně!!! Ano. U nás v ČR máme úplně nezdravě vybudovaný vztah k jídlu obecně.
Musím zareagovat, protože už to třetím rokem řeším ohledně tchyně.

Tuhle už se to dostalo do fáze, "ok, nebudeme tam jezdit na oběd ani večeři * a je to ještě horší!!
Já se doma normálně naobědvám, řekne se, že se tam jede na kafe a tam přijedeš, ona dá na stůl tác koleček rohlíků s matesem, kolečka rohlíků s pomazánkou, pistacie, misku s nalámanou čokoládou (!) ... Samozřejmě, když si nevezmes, bude celou dobu ustaraně čumět a říkat, že si nic nesnědl.
Ono dva starý lidi si samozřejmě nevezmou ani sousto.

Tak dám pár kousků, aby se neřeklo a už se nesou dalsi dva tři čtyři tácy s chlebíčky... Eh. Muž tomu je to fuk, je velkej a vytráví to.
Ale mě jak husu chtějí nacpat 🤦‍♀️ a mě hrozně nebaví, že musíš odmítnout 5x a poslouchat, jak nic nejis a přitom už si několik kousků dal.

A moje matka doteď (!) očekává, že dojim po dětech jídlo eh...

BERUSKA_CA: no evidentně jsem, protože na rozdíl od tebe vypadám jako vorvaň.

MADIETTA: Jejda, tak jsem to nemyslela. :(((( Spíš chci podpořit sestru v nouzi, abych tak řekla, a dodat odvahu ne k perfekcionismu, ale k rebelii. A schválně jsem to uzavřela tím, že někdy je prostě v pohodě setrvávat v komfortní zóně, protože na cokoli jiného nejsou podmínky.

MADIETTA: Mně se to taky pretaplo s prvním dítětem a tím šíleným kolotocem neustálého řevu, nespani a lítání po doktorech a vrseni diagnóz. A permanentním stresem, co zase bude, co se strhne, co spustí zase nějaký full mental...

Ted to začalo padat na dovolené (all inclusive a přijedu lehčí:-D) a následně šly obě děti do školky a hubnutí zdárně pokračuje. Pořád je to výživný (a už zůstane, tady bohužel není cesta ven), ale hodně se nám ulevilo. A najednou to jde. Kromě hormonů tipuju i to, že už nejsem tak často ve stavu, kdy je to buď na čokoládovou zmrzlinu a polévkovou lžíci, nebo na obeseni. Plus je snazší ty hezky chvíle čerpat i jinak, když mám nějaký čas na sebe, takže jídlo není pomalu jediná radost...