Mimochodem teda, tchýni se před nějakou dobou rozjela těžká demence. Na to konto jsem dost četla o prevenci a ukazuje se, že kromě jiného je kvalitní, zdravá a zejména dostatečná strava jeden ze zásadních faktorů, jak udržet mozek co nejdéle v kondici. A je teda fakt, že tchýně má sice toho Alzheimera v rodině, ale taky se teda roky týrala ušlechtilým hladem pod heslem "jsem moc tlustá a hladovění ještě nikdy nikomu neublížilo"; jsem přesvědčená, ze tu anorexii prostě měla. Takže hodně se píše o rizicích přejídání, to je samozřejmě správné, ale negativní působení podvýživy se v téhle blahobytné době bohužel hrozně podceňuje. Jasně, evolučně jsme určitě adaptovaní na devět kruhů pekel nejrůznějších druhů, umíme si poradit s nemocemi, hladem, parazity, spánkovou deprivací, samotou, extrémním stresem, přetížením, atd. atd., to ale neznamená, že něco z toho je nějak obzvlášť žádoucí nebo zdravé pravidelně podstupovat. Jo, naše těla si s tím nějak poradí, ale to neznamená, že to na nich nezanechává stopy.