KRISKA: Moje zkusenost je ta, ze nahrazek a jedlych substanci clovek sni daleko vic, nez normalniho jidla. Nakupuju za stejny penize jako nekdo, kdo ma rad barevne pytliky. Protoze jim nestaci trochu. Nemuzes za to, organismus nepozna, kdy ma dost, kdyz nepozna to “jidlo”.
To se pekne popisuje nekde na zacatku ty knizky o ultrazpracovanych lidech. Autor daval dceri k snidani misku ovesne kase a nekdy to byl boj. No a jak zacal testovat na sobe (jedinym dukazem vedecke pravdy je experiment, vtloukali kdysi nam), dcera prisla ke snidanovym cerealiim. S ocima navrch hlavy slupla tri misky a porad nevypadala, ze ma dost.
Me v tomhle fakt vydesila matka. Sbirka chorob, ze doktori padaj do mdlob. Nikdo v rodine takhle nemocnej nebyl. Ale nikdo taky nejedl celej zivot umelou stravu bez pohybu. Kdyz jsem za ni kdysi byla na nervovem oddeleni, tak mi z toho nebylo dobre. A ti pacienti (ti, kteri jeste nejak vnimali svet) se taky neprikrmovali nejlip. Ja v tom tu umeru vidim a jestli muzu prispet tomu, at ze me neni takove dute nestesti s pytlem leku, tak tomu prispeju.