ROSADKO: Nepomohlo by soustředit se na to, že piješ speciální tekutinu pro svůj očistný rituál a neřešit tu chuť jako takovou? Protože o chuť nejde - to je koneckonců pouze subjektivní interpretace chemického složení přijímané látky a co je subjektivní vjem, s tím se dá pracovat - jde právě o ty obsažené ionty..

ROSADKO: Problém s pitím slané vody je spíš psychologického charakteru. Nemusí to být slané moc, pak to chutná jako vincentka, a ta se pít dá.

Já měl nadělenou kliku, že mi strašně chutnají ty zdravé věci, typu kysané zelí, zázvor, chilli a podobně, stejně tak mi docela "chutná" i slaná voda.

Takže jde o toto překonat v hlavě, podobně jako strach, úzkost, bolest, nebo pocit hladu.

ROSADKO: Když se otevře sifon, prochází i sladká voda (respektive pokud do sebe při otevření sifonu dostáváš 2 deci třeba každých 10 minut + podporuješto cvičením, tak tělo tu vypitou vodu nestačívstřebat osmózou a voda prochází. Takže prosté mechanické čištění v tom máš a za odměnu piješ "lepší", sladkou vodu.

Co schází, je "chemické", nebo "fyzikální" čištění, kdy procházející slaná voda osmoticky "vytahuje" toxiny přes stěnu (respektive klky) tenkého střeva do něj a odvádí je pryč z organismu. Při pokračování sladkou vodou se vnitřní stěna střeva sice mechanicky promývá (což je podobné, jako když se jí hodně vlákniny), ale zároveň je část této vody "nasávána" osmoticky do krve, takže se z ní nic "nevytáhne" do střeva,

Podle mne je to docela škoda, protože samotný ten mechanický "ostřik" střeva zevnbitř sladkou vodou nemá moc smyslu - stěna střeva neustále pracuje, bˇuňky odumírají a je to jako kůže - taky při sebevětším znečištění je za chvilku růžová a krásná (odloupne se špína a odumřelé buňky).

Proto moc nevěřím na nějaké šílené "koprolity", které by ve střevě zahnívaly týdny, či měsíce. Všechno tomechanicky postupně odejde, ale "prasí" se tím ta mikroflora, proto je šanka super, ale podle mne (je to jen můj názor) má smysl hlavně ta slaná voda a obrácení toho osmotického tlaku do střeva na vyloučení toxinů.

Tak můj čtvrtý pokus (no, uznejte, že mám výdrž :D) o šanku na velikonoční pondělí dopadl KONEČNĚ úspěšně. Měl ale trochu neobvyklý průběh: zvolila jsem odpolední hodinu, která víc odpovídá mému metabolismu a celý dopoledne jsem po předchozí špatné zkušenosti nic nepila. Použila jsem bio bujón (protože ze slaný vody hned zvracím jak alík) a jedla jsem ho rychle z talíře po lžičkách jako polívku.

Co mi přišlo hodně dobrý, je udělat ten nálev dost horkej - tak, aby si člověk jen tak tak nespálil jazyk - mnohem snáz se to polyká, slaná chuť v tom není tolik cejtit. Po každý dávce vody jsem dělala sérii cviků pro jistotu dvakrát, protože po první sérii jsem obvykle neměla pocit, že voda je ze žaludku pryč a chtěla jsem se vyhnout nevolnosti z přeplnění žaludku.

No, asi tři hodiny jsem se trápila pitím a cvičením (tu sérii cviků jsem udělala snad čtyřicetkrát, UFF...plus z totálního zoufalství třikrát klyzma, UFF podruhé)...když už jsem byla úplně vyřízená, že to jako vzdám - měla jsem už hroznou žízeň a odpornou slanou chuť v puse, z pohledu na ten vývar se mi zvedal kufr, tak jsem se napila normální sladké vody a v tu chvíli se to k mému velkému překvapení najednou spustilo, sifon se otevřel a celý to začalo fungovat. Protože jsem se dočetla, že jakmile je sifon otevřený, prochází i sladká voda (a proto, že slanou už bych do sebe nedostala), odcvičila jsem normálně asi sedm sérií (cviky+voda) se sladkou vodou. Byla jsem překvapená, jak naprosto bez problémů to fungovalo - sklenice vody - cviky - okamžitě to šlo ven.

Pak se zřejmě zase zapojily osmotický čidla, protože se mi sladká voda začala hromadit v žaludku a bylo mi už z toho všeho celkem nevolno, tak jsem se na to vykašlala. Nicméně hip hip, úspěch! :)