TABBY: ad 1) - nechala bych je v ledničce, případně navíc ješět otevřela a zalila trochou rumu. Otevřené marmelády mi v ledničce vydrží týdny (pokud se do nich leze jen čistým nožem), tak povidla musí taky.

2) pokud pracuju s něčím, co barví (bezinky) nebo pálí (aka, šest kilo slovenských paprik do leča), používám chirurgické rukavice. Mám jich krabici z DM nebo Hornbachu nebo odkud.
Jinak, následné mazání, čím mažeš? Já si teď o víkendu absolutně dokurvila ruce (kombinace lepidla z lepových pásů na stromy, které nešlo odstranit jinak, než velkým množstvím neředěného přípravku na podlahy, a moření cibulek tulipánů v Sulce) - měla jsem je rozpraskané a šupinaté od špiček prstů až po zápěstí. Jedno natření měsíčkovou mastí se sádlem (zbyla mi po mazání jizvy od císaře) a bylo to dobré - dost mě to překvapilo.

Příští rok něco bez cukru zkusím, líbí se mi to moc a všechny důvody taky.
Francouzi ty lepší marmelády zavařují ze šťávou z hroznů. Pokud máte někdo v dosahu divoké nebo svoje vinice (já jo) nehodící se na výrobu vína, šlo by udělat pokus s odpařením šťávy. Hrozny jsou tak sladké, že by to mohlo jít i snáz než jablka. Opět sůl zastaví každé kvašení - ty hrozny bych solila okamžitě už při lisování.

Blbý je, že plody na šťávu dozrávají měsíce po zavařovaném ovoci.
Ještě tu mám koupenou sušenou třtinovou šťávu sušenou (rapadura), dávám ji jen do letních limonád (voda, citron, trochu osladit), protože je drahá.

Když přemýšlím o technologii výroby sladidel, od pěstování plodin po transport, vychází mi nejmenší ekostopa u řepného nerafinovaného cukru :) (Kdyby tak u nás nezlikvidovali většinu cukrovarnického průmyslu, grrrr.)
Malé množství (do cca 250g na kilo ovoce) mi při zavařování zas tak nevadí. Přeci jen výroba cukru posunula lidstvo zas kousek dál. Jen by mohl hnědý (o krok kratší výroba) stát méně než bílý. Kupovávali jsme z místního cukrovaru na zavařování nečištěný, velkokrystalový, po 10kg pytlích, ale to už je dávno (25 let).