GEISHA: Mně na tom právě přijdou citrony to nejmíň nepravděpodobné :-)
Ve střední Evropě (i na britských ostrovech) bylo ve ještě ve středověku koření vzácné (objevitelské plavby, co byly vlastně snahy objevit další zdroje koření), takže mi "handful of cloves" přijde dost podezřelý.
Wiki píše
Hřebíček se prokazatelně dostal do Středomoří už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především arabští obchodníci. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Na druhou stranu ta Andalusie se k hřebíčku zřejmě dostala snáz než my tady.
Další zvláštní mi přijde ten cukr, protože ten je relativně novým vynálezem, zvlášť u nás, kam dopravit třtinu nebylo vůbec snadné (a už vůbec ne levné). Sladilo se tudíž (když už) medem. Opět Wiki
Z Indie pocházejí i první zmínky o vaření sladké šťávy z cukrové třtiny v 5. století, odkud se v 7. století tato technika přenesla do Číny. Zahuštěná šťáva se nalévala do kuželovitých dřevěných nebo hliněných nádob, kde krystalizovala; tak vznikly homole cukru. Do Říma se saccharum dováželo už v pozdní antice jako lahůdka a luxusní zboží. Po pádu Říma tento obchod zanikl a cukr přivezli až účastníci křížových výprav kolem roku 1100 a Benátčané začali třtinu pěstovat v Libanonu. Od 16. století se cukrová třtina pěstovala v koloniích, zejména na Kubě a v celé Karibské oblasti, cukr však zůstával luxusním zbožím a prostí lidé dál sladili medem..
Určitě to nebyla běžná věc, tenhle sirup. Spíš luxusní lék pro velmi bohaté.