TAPINA: Vidíš, Svět tajemných sil se to jmenovalo to s tou lebkou na začátku.. Jsem si to našla i na ČSFD ( http://www.csfd.cz/film/154956-svet-tajemnych-sil/ ) a tam mě dostaly komentáře lidí, který to měli s tou fotkou naprosto stejný jako já, fakt mazec:

Mi Nü-Chai *****

Docela kvalitní horror - některé věci (např. fotografie ducha v kostele) mne straší dodnes.

Gilmour93 ****

Důkazem o kvalitě tohoto paranormální jevy řešícího dokumentu je mráz, který vám přebruslí po zádech již při úvodní znělce. Při vzpomínce na kostelní foto mnicha s obličejem podobným masce z Vřískotu jsem na tom podobně jako Mi Nü-Chai..

L_O_U_S ****

Jako malý jsem zhlédl díl o přízracích a ještě několik let potom jsem se bál být sám doma. (310.)

spikey1 *****

úvodní znělka mě děsila celé dětství

ali-n *****
Najprv fotka s chlapíkom na zadnom sedadle auta, ktorý práve odchádza z vlastného pohrebu. OK ... je to podvrh .. ešte že tak .. nasleduje priahľadná veľká .... entita ... v nejakom hábite pózujúca pred oltárom v chráme ... OK ... nepopierateľne pravá fotografia ...... A potom má dieťa zaspať :-D

TAPINA: Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama.. :-))

TAMARIX: Jéé, to je přesně jako u mně, četla jsem takovou tu edici Světové záhady, koukala na Svět tajemných sil a pak se bála kde čeho. A nejvíc právě z jedné knížky o únosech mimozemšťany, kde lidi vyprávěli svoje zkušenosti, jak je mimozemšťani unesli ve spánku a zkoumali. To jsem se pak bála jít spát, že přijdou :o)

CNV: Jenom jestli to byla jenom můrka.. ;-)

Mně ta fotka přijde jako vyloženě trapný fake, jako kdyby toho bubáka někdo vystřih ze Scary Movie :)
Dětské sny si nepamatuju, je to moc dávno. Asi jsem žádné noční můry nemívala. Tmy jsem se bála přiměřeně. Až v pubertě se mi jednou zdála taková kvalitní můrka o mimozemšťanech, po které jsem se tmy začala bát a vydrželo mi to docela dlouho :)

GATTA_NERA: :-))) Vlastně mi už ani nepřijde tak hrozná..

TAMARIX: zajímavá fotka, má ducha (doslova chichi).
Ulevilo se Ti trochu, když jsi ji sem vystavila?

GATTA_NERA: Právě že ta lebka mi nevadila, jenom ta konkrétní fotka. Překonala jsem se - http://fakeornot.net/wp-content/uploads/001-1329.jpg tahleta..

TAMARIX: jo ta lebka mi taky dlouho utkvěla v paměti

já jako úplně malé dítě jsem se bála jít na záchod, děsila mě představa, že tam něco žije a v tu nejnevhodnější chvíli pro útěk mě kousne

ELIZHANNAH: ještě jsem si vzpomněla: po strachu ze soch na chviličku následoval strach z mimozemšťanů. Pod vlivem různých filmů a knížek jsem dospěla k závěru, že určitě přilítnou a já je někde potkám a zblázním se strachy :)

V dětství jsem se bála jako většina dětí tmy a pavouků... proč tmy, to ani nevím, asi, že v té tmě mohl někdo být... a těch pavouků asi proto, že jsem si jednou zkoušela babiččiny bačkory a z jedné na mě vylezl táááákoovejhle pavouk... a lezl a lezl, až mi vylezl až na rameno a já jsem nebyla schopná pohybu, jak jsem se bála. Pak asi spadl sám, nesetřepávala jsem ho.
Jo a pak vlastně ještě strach ze soch... když mi byly asi tak tři, tak měla babička pohřeb a my jsme s mámou stály v předsíňce kostela, byl únor a celej den takový šero i venku a tam vůbec bylo málo světla. Na zdi visel ukřižovanej Kristus v nadživotní velikosti a hleděl tím umučeným zrakem na mě... brrr! A od té doby aspoň dalších pět let jsem měla fobii ze soch.
No a pak jsem taky měla takovej odstup vůči cizím lidem, ale to bylo vlivem mojí introverze.

Dětské strachy | Moje-rodina.cz
http://www.moje-rodina.cz/vychova-deti/detske-strachy

Já jsem v dětství nemohla spát, protože jsem slýchala kroky, to trvalo pár let, viděla jsem různé duchy a měla velmi barvité sny. Dodnes se mi špatně spí, asi se pořád bojím, kdo mě v noci navštíví....

Jako předškolní mrně jsem ze spaní strašně křičela, s někým se hádala a často prý nebylo možný mě ani pořádně vzbudit. Tyhle noční můry či co to bylo trvaly asi dva roky co si pamatuju, nepomáhaly ani nějáký pilule na spaní od doktorky. Měla jsem společný pokoj se starším bráchou a když odjel do lázní, rodiče se báli, že to bude ještě horší. Paradoxně byl ale klid. Pak to tak nějak samo přešlo.

Až celkem nedávno mi došlo, z čeho celá tahle sranda asi vznikla. Brácha je starší o pět let a dostal k devátým narozeninám od dědečka švýcarský zavírací nůž. No a jednou jsme se hádali o nějakou ptákovinu a on mi řekl, že mě v noci zabije. A pak se mi o něm docela často zdávalo no. Ani nevím, kdy přesně to přestalo, mám pocit, že když jsme začali chodit do školy a on na mě musel cestou dohlídnout.

mohl bych o tom napsat stohy A4ek, ale zkracene: jako dite jsem mival halucinace (jednoduche az vylozene realne), dosud nevim proc presne k tomu doslo. ale trvalo to zhruba tak 3/4 roku, nez me rodice presvedcili o tom, ze vidim nesmysly a ze se na jejich pozorovani a analyzovani mam vykaslat. teprve za dalsich 10 let jsem zjistil, ze se za tyhle zkusenosti na cernem trhu dost dobre plati :))