BIRMA: No možna na tom něco bude, ale ja to nikdy nezjistim, fakt se tam nikdy nepodivam. Mam spoustu super snů zaznamenanejch, škoda že se tom sem nehodí:)

Ještě jsem si vzpoměla na bráchovi sny, když mu bylo kolem 7 - 8 let, sledoval válečný filmy a tak, a noc co noc se mu zdálo o válce, že po něm někdo střílí a pokaždý ho v tom snu zabili a on pak viděl sám sebe umírat. Strašně se jeden čas bál usínat, protože už nechtěl, aby se mu to zdálo. To bylo taky psycho, pravidelně jsme ho nachazeli u našich v ložnici u postele schoulenýho, nevěděl jak se tam dostal ale asi tam hledal bezpečí. ... Možna mu naši ty filmy neměli dovolovat :D ...

OKENA: No však podle všelijakých magckých nauk se člověk fakt nemá v noci koukat do zrcadla - protože by tam mohl vidět přízraky, popř. sám sebe tak, jak se nezná a jak by se sám sebe mohl vyděsit :)

Tak me nestrasily pohadky ale realita. Kdyz jsem byla mala, tak se v centru mesta stavel velky obchodni dum. A jeden z mych "oblibenych" snu byl o tom, ze jsem spadla do betonu a oni me zazdili do zdi a ja jsem tam potom byla zazdena hodne dlouho a jeste jsem poslouchala lidi, co tam bydleli....

TAPINA: akta X na mě taky přechodně zapůsobila

TAPINA: Vidíš, Svět tajemných sil se to jmenovalo to s tou lebkou na začátku.. Jsem si to našla i na ČSFD ( http://www.csfd.cz/film/154956-svet-tajemnych-sil/ ) a tam mě dostaly komentáře lidí, který to měli s tou fotkou naprosto stejný jako já, fakt mazec:

Mi Nü-Chai *****

Docela kvalitní horror - některé věci (např. fotografie ducha v kostele) mne straší dodnes.

Gilmour93 ****

Důkazem o kvalitě tohoto paranormální jevy řešícího dokumentu je mráz, který vám přebruslí po zádech již při úvodní znělce. Při vzpomínce na kostelní foto mnicha s obličejem podobným masce z Vřískotu jsem na tom podobně jako Mi Nü-Chai..

L_O_U_S ****

Jako malý jsem zhlédl díl o přízracích a ještě několik let potom jsem se bál být sám doma. (310.)

spikey1 *****

úvodní znělka mě děsila celé dětství

ali-n *****
Najprv fotka s chlapíkom na zadnom sedadle auta, ktorý práve odchádza z vlastného pohrebu. OK ... je to podvrh .. ešte že tak .. nasleduje priahľadná veľká .... entita ... v nejakom hábite pózujúca pred oltárom v chráme ... OK ... nepopierateľne pravá fotografia ...... A potom má dieťa zaspať :-D

TAPINA: Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama.. :-))

TAMARIX: Jéé, to je přesně jako u mně, četla jsem takovou tu edici Světové záhady, koukala na Svět tajemných sil a pak se bála kde čeho. A nejvíc právě z jedné knížky o únosech mimozemšťany, kde lidi vyprávěli svoje zkušenosti, jak je mimozemšťani unesli ve spánku a zkoumali. To jsem se pak bála jít spát, že přijdou :o)

CNV: Jenom jestli to byla jenom můrka.. ;-)

Mně ta fotka přijde jako vyloženě trapný fake, jako kdyby toho bubáka někdo vystřih ze Scary Movie :)
Dětské sny si nepamatuju, je to moc dávno. Asi jsem žádné noční můry nemívala. Tmy jsem se bála přiměřeně. Až v pubertě se mi jednou zdála taková kvalitní můrka o mimozemšťanech, po které jsem se tmy začala bát a vydrželo mi to docela dlouho :)

GATTA_NERA: :-))) Vlastně mi už ani nepřijde tak hrozná..

TAMARIX: zajímavá fotka, má ducha (doslova chichi).
Ulevilo se Ti trochu, když jsi ji sem vystavila?

GATTA_NERA: Právě že ta lebka mi nevadila, jenom ta konkrétní fotka. Překonala jsem se - http://fakeornot.net/wp-content/uploads/001-1329.jpg tahleta..

TAMARIX: jo ta lebka mi taky dlouho utkvěla v paměti

já jako úplně malé dítě jsem se bála jít na záchod, děsila mě představa, že tam něco žije a v tu nejnevhodnější chvíli pro útěk mě kousne

ELIZHANNAH: ještě jsem si vzpomněla: po strachu ze soch na chviličku následoval strach z mimozemšťanů. Pod vlivem různých filmů a knížek jsem dospěla k závěru, že určitě přilítnou a já je někde potkám a zblázním se strachy :)

V dětství jsem se bála jako většina dětí tmy a pavouků... proč tmy, to ani nevím, asi, že v té tmě mohl někdo být... a těch pavouků asi proto, že jsem si jednou zkoušela babiččiny bačkory a z jedné na mě vylezl táááákoovejhle pavouk... a lezl a lezl, až mi vylezl až na rameno a já jsem nebyla schopná pohybu, jak jsem se bála. Pak asi spadl sám, nesetřepávala jsem ho.
Jo a pak vlastně ještě strach ze soch... když mi byly asi tak tři, tak měla babička pohřeb a my jsme s mámou stály v předsíňce kostela, byl únor a celej den takový šero i venku a tam vůbec bylo málo světla. Na zdi visel ukřižovanej Kristus v nadživotní velikosti a hleděl tím umučeným zrakem na mě... brrr! A od té doby aspoň dalších pět let jsem měla fobii ze soch.
No a pak jsem taky měla takovej odstup vůči cizím lidem, ale to bylo vlivem mojí introverze.

Dětské strachy | Moje-rodina.cz
http://www.moje-rodina.cz/vychova-deti/detske-strachy