Nedávno objeveno:
Otázka při zkoušce z fyziky na univerzitě v Kodani: "Popište jak určit výšku mrakodrapu pomocí barometru."
Jeden student odpověděl: "Upevníte dlouhý kus provazu k vrchu barometru, pak spustíte barometr se střechy mrakodrapu na zem. Délka provazu plus výška barometru se rovná výšce budovy."
Tato vysoce originální odpověď tak rozzuřila zkoušejícího, že studenta vyhodil. Student se odvolal na základě toho, že jeho odpověď byla nepochybně správná, a univerzita jmenovala nezávislého arbitra, aby případ rozhodnul. Arbitr usoudil, že odpověď byla opravdu správná, ale neukázala žádné zjevné znalosti fyziky. K vyřešení problému bylo rozhodnuto zavolat studenta a dát mu šest minut, během kterých by měl ve slovních odpovědích prokázat alespoň minimální obeznámenost se základními principy fyziky.
Student seděl tiše pět minut, čelo zamračené přemýšlením. Arbitr mu připomněl, že čas už uplynul, a student na to odpověděl, že má několik velmi závažných odpovědí, ale nemůže se rozhodnout, kterou použít. Když mu bylo doporučeno, aby si pospíšil, student odpověděl: "Zaprvé můžete vzít barometr na střechu mrakodrapu, hodit ho přes okraj dolů a měřit čas, než barometr dopadne na zem. Výšku budovy lze spočítat podle vzorce H = 0,5g × t2. Pro barometr to ale bude smůla. Nebo, pokud svítí slunce, můžete změřit výšku barometru, pak ho postavit na zem a měřit délku jeho stínu. Pak změříte délku stínu mrakodrapu a potom je jednoduchou záležitostí pomocí poměrné aritmetiky spočítat výšku mrakodrapu. Pokud byste ovšem chtěli být vysoce vědečtí, mohli byste upevnit krátký kus provázku k barometru a zhoupnout jím jako kyvadlem, nejdřív k zemi a pak ke střeše mrakodrapu. Výška se vypočítá z rozdílu v gravitační síle T = 2π√(l / g). Nebo jestli má mrakodrap venku únikové schodiště, bylo by jednodušší vyjít nahoru a označovat celou výšku budovy pomocí délky barometru a pak to sečíst. Kdybyste ale chtěli být jenom nudní a ortodoxní, pak byste mohli použít barometr k měření tlaku vzduchu nejdřív na střeše mrakodrapu a pak u země, potom převést rozdíl tlaků v milibarech na stopy, a dostali byste tak výšku budovy. Protože jsme ale trvale nabádáni, abychom uplatňovali nezávislé myšlení a používali vědecké metody, bylo by nepochybně nejlepší zaklepat na domovníkovi dveře a říct mu: 'Kdybyste chtěl pěkný nový barometr, dal bych vám tenhle, když mi sdělíte výšku tohoto mrakodrapu'."

[ BUSH13 @ Nové Internetové Humory - DEUS VULT!!!!1 ]

MHO: Emacs je báječný operační systém, bohužel v něm ale chybí nějaký textový editor.

MHO: Jeden z oblibenych challenge je otevrit nejaky dulezity soubor a napsat ve vim svoje jmeno a prijmeni (pripadne i s adresou) ;)
Jinak teda na vim nedam dopustit a naopak emacs je pro mne nezvyk a nocni mura ...

MHO: Imo best

GitHub - caseykneale/VIMKiller: VI is hard, sometimes we need to take drastic measures
https://github.com/caseykneale/VIMKiller

Ještě si neodpustím tohle. Omlouvám se, ale byl jsem teď přinucen osudem pracovat několik dnů s tímto báječným nástrojem a potřebuji se z toho trochu vzpamatovat.

How to exit vim.
how-to-exit-vim/README.md at master · hakluke/how-to-exit-vim · GitHub
https://github.com/hakluke/how-to-exit-vim/blob/master/README.md

S tím souvisí jedna z nejlepších metod generování náhodných řetězců: posaďte průměrného uživatele před vim a řekněte mu ať z jej ukončí. Zaznamenávejte stisky kláves.

KAERO: Abychom ukojili idealisty kteri chteji mit cislo na uhlopricku ctverce nebo obvod kruhu.

AIRGURU: hm, a na co nam jsou cisla, ktera muzeme aproximovat do libovolne konecne presnosti? (z pohledu fyzikalniho mereni nam je takova libovolne presna aproximace nanic :) )

Zajímavě ke vztahu racionálních a reálných čísel ve své Alternativní teorii množin přistoupil profesor Petr Vopěnka. Jestli si to dobře pamatuju, tak si vystačil se spočetnou množinou přirozených čísel N. Vyšel z metafory omezenosti lidských smyslů, schopností a možností. Pro člověka jsou opravdu velká čísla příliš velká (tak velká, že se k nim přičítáním jedničky nikdy nedostaneme :-).
Tohle napodobil tím, že třída přirozených čísel bude obsahovat vlastní podtřídu (začínající jedničkou) uzavřenou na následníka, tu nazval FN. (Ona jich takových samozřejmě obsahuje mnoho, ale FN je průnikem všech takových).

Pak z N vytvořil klasickým způsobem racionální čísla. A ty faktorizoval ekvivalencí x~y když |x-y| < 1/n pro každé n z FN. Takhle z nespojitých racionálních čísel vytvořil kontinuum podložené jednoduchou algebraickou strukturou. Umožňovalo to (s pomocí pár axiomů, se kterými nebudu obtěžovat) třeba počítat limity jak za Leibnize.

AIRGURU: "idealni svet, v kterem se ukazalo, ze iracionalni cisla jsou zcela prirozena.." me pobavilo

HARALD: mi pripomina nas skolni postreh - ze kdyz se zaber jede vic nez petkrat, obvykle se ve strizne vybira z prvnich tri pokusu. A kdyz vic, nez desetkrat, byva nejlepsi ten prvni pokus.

Profesor Kvasnica nás na úvodní přednásce zahrnul spoustou praktických postřehů. Dodnes si pamatuju ten, že když je něco potřeba počítat do nekonečna nebo nekonečněkrát opakovat, tak se málokdy dostaneme za čtvrtý člen nebo čtvrté opakování. Prostě pro většinu praktických aplikací nekonečno = 4.