KOLLUCHA: věř tomu, že nechceš být ten pacient, jehož diagnozu si doktor-specialista vybaví hned při pohledu na jméno, i když tam dlouho nebyl. Protože to obvykle bývá ten druh průseru, o který nikdo nestojí...

Já si tu zas utrousím nějaká moudra a půjdu:

Doktor má řešit medicínský problém, který musí nejprve diagnostikovat a pak zvolit vhodnou léčbu. Ani diagnóza ani zvolená léčba se nemusí slučovat s přesvědčením pacienta (a pacient se pak léčit nemusí, nebo může jít za jiným doktorem). Pointa je, že doktor volí léčbu jakou považuje za vhodnou, ne co si objedná pacient (to dělají léčitelé, akorát to nefunguje).

Doktor není zastávka před lékárnou, když chcete lék na předpis. Ty léky jsou na předpis buď proto, že můžou snadno nadělat škodu, když se užívají špatně, nebo se dají zneužívat. V psychiatrii se dá asi zneužívat prakticky veškerá medikace, takže postup "vyserte se na diagnózu a napište mi léky" bude červený prakorek značící, že možná nemáš problémy o kterých mluvíš, ale chceš zásobovat varnu nebo to redistribuovat a tak.

Doktoři jsou lidi. K tomu jich je celkem málo, takže jsou i přepracovaní a nezřídka vyhořelí. To všechno jsou důvody, proč dělají chyby. I tak tomu ale nejspíš budou rozumnět a úplně bych neříkal, že vím nejlíp co mi je a co mi na to má napsat.

Deprese a úzkosti provázejí celou řadu onemocnění. Asi jako svědění doprovází celou řadu onemocnění. Třeba kopřivka, svrab, neštovice, hemeroidy... Léčba se dost liší a u věcí spojených s depresí to bude podobné.

Psychiatrie na spoustu věcí nemá objektivní diagnostická kritéria. Některé diagnózy jsou vysloveně subjektivní (protože nejde změřit, co se tomu pacientovi děje v hlavě). Takže je to kýbl převážně měkkých kritérií, které musí doktor nějak interpretovat (protože se to různě protíná a člověk může mít i víc problémů současně). Proto to pořád dělají lidi a nevypadá to, že by se to mělo v dohledné budoucnosti měnit.

Dotazník není o nic objektivnější, než když se doktor vyptává na věci. Taky se diagnóza nedá určit podle dotazníku. Proto taky když vám v těch různých testech všude po internetu vyjde vysoké skóre, tak tam máte napsáno, že to máte konzultovat s odborníkem, ne že to máte.

Ještě takový "fun fact" k lékům: antidepresiva u těžkých depresí zvyšují riziko sebevraždy. Je to proto, že když člověk sotva dokáže vstát z postele, tak i když se chce zabít, tak to prostě nedá. S antidepresivy se mu udělá líp a už to dokáže.

TL;DR: neni to sranda

KOLLUCHA: v cem je rozdil oproti kozari/ocari/zubari/jinemu specialistovi? kdyz pises, ze to podle tebe u psychiatra neni v poradku, tak i oni by si meli pamatovat alespon nejake zakladni informace ke kazdymu z tech stovek pacientu? zajima me, jak to myslis.

IOM_NUKSO: Tohle je bohužel pravda nejen u psychiatrů. Navíc pokud jim člověk neulpí (hádám, že nejsem jediná, na kterou doktor po půl roce zapomněl a musel čerpat z karty), tak to nepoznají ani po deseti letech. Nepoznají to totiž nikdy.

Na druhou stranu ona to Zuzkaou myslela spíš v návaznosti na debatu, která tady proběhla v minulosti se Srnečkem. Já na ni zapomněla a odpověděla jsem mu nezávisle, ale je pravda, že Srneček neměl minule zrovna konstruktivní přístup. Teď když si vzpomínám. A možná se s ním někteří znají i z jiných klubů?

ZUZKAOU: u beznych 10m navstev psychiatru si nema ADD sanci vsimnout. To je dneska hrozne smutny, jak tech pacientu je prilis a neni cas. Neco si zacnou vsimat tak po 7-10 letech, co tam clovek 5x za rok dojde. Takze to je uplne k nicemu a omlouvam se za vyraz, ale samou mne to ted fakt sere, jelikoz je mozny, ze mi ta spatna dg ovlivnuje zivot vic nez samotny problem.