JANOCKA: tak především - posílám ti velkého srdcosmajlíka za to, že se takhle ptáš. Už to svědčí o tom, že se svému dítěti snažíš rozumět a to je skvělý. Já budu mluvit čistě za sebe. Jako ADHD člověk mám a i jako malá jsem měla extrémní denodenní pocit failu. V kombinaci s extrémně kritickými rodiči je to pro sebevědomí totální smrt. Zpětně bych si přála především více pochopení a méně kritiky. Rozhodně ne nějaké omlouvání a úlevy, jsem zpětně dost pyšná, co jsem dokázala. Ale chtěla bych méně toho pocitu, že jim nikdy nic ode mě nebude dost dobré, že jsem svéprávná bytost jejíž názor má váhu a je vnímán.
POZITRON: Hele já to nechápu, máti prostě muselo bajt jasný, že nejsem úplně cajk. Doted se spolužačky navěj vzpomínkami na telefonáty od máti, co bylo dneska za úkoly, mejma projevama roztržitosti, atp. Kdysi jim akorát psycholožka řekla, že mám LMD, tak jim to asi stačilo. Nevím.