• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    UNREALONEAD(H)D - porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez
    K4N3C
    K4N3C --- ---
    LWEEK: To já školu docela zvládal - memorování mi teda nikdy nešlo, takže dějepis apod. Bylo utrpení, ale zas jsem se sám v 5. třídě přihlásil do matematicko-informatický třídy, udělal přijímačky a doma oznámil, že od 6. budu chodit jinam :-D Inženýra i MBA jsem dodělal v pohodě, na obou školách ještě nedávno přednášel a obecně miluju studování i vyučování.
    Větší problémy jsou teď v práci - sice mi to asi jde (manažerský pozice, vlastní úspěšná firma v hodně specifickým oboru, atd.), ale docela trpím u sebemenšího stresu, hodně tou roztržitostí a impulzivitou - někomu něco slíbím do telefony, zavěsím a už to neudělám a naprosto to zapomenu. Nedopsaný maily, občas skákání do řeči (mám pocit, že dopředu vím, co ostatní chtějí říct, nudím se a chci to doříct za ně), obecně zapomínání skoro všeho co si nenapíšu, frustrační intolerance, unáhlený závěry, rozhodovací paralýza, nesnáším změny a neplánovaný situace atd.
    A další oblast je rodinný život - mám úžasnou ženu, která to se mnou otevřeně řeší, je supertrpělivá a zvládá to se mnou výborně. Ale někdy je toho taky moc a mě zpětně hodně mrzí impulzivní chování, nezvládání stresu, opět frustrační intolerance atd.
    Meditování, cvičení, pevný rozvrh, otužování atd. určitě pomáhá, ale jen velmi omezeně.
    Od medikace bych si sliboval přesně to, co psala Koira - uklidnění toho neustálýho vnitřního neklidu a stresu, mít trochu času na rozhodování a lepší organizovanost.

    Můj zásadní dotaz - co se děje po vysazení medikace? Má někdo zkušenosti?
    CYBERWOLF
    CYBERWOLF --- ---
    LWEEK: to je jenom známka punku :)
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    LWEEK: mmch, když jsme u té terapie, pomáhá to samozřejmě i u medikace :) a přesně jak píšou ostatní, záleží, jak moc ti to vadí. Já mám bez medikace dost " problém s realitou" kdy si nepamatuju co jsem udělala co ne, snažím se vzpomenout jak to bylo, teď si nejsem jistá, jestli si to jenom nepredstavuju, jakože jsem napsala email ale pak mě uchvátilo něco vedle a už jsem ho neodeslana a tak. A přiznám se, že v tomhle byly prášky celkem vysvobození pro mý mentální zdraví. A nakonec i s nima mám konečně ten tvůj přístup - holt není na skladě, tak to po mě nechtějte. Je samozřejmě zajimavy, jak to zvenku to někteří lidi vnímají - jako "klackovitost" nepřizpůsobivost, povýšenost, lenost, pohodlnost, a tak. Kdyby věděli.....
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    MAJKA: K tomuhle mám mimochodem hodně zajímavý zážitek. Asi tak v 35 letech se mi stalo, že to ze dne na den zmizelo. Měl jsem strach komunikovat s lidmi, hodně jsem se hodnotil a schazoval. A pak jednoho krásnýho dne bum a nebylo to. Mohl jsem jít ve městě a dát se do řeči s kýmkoliv. Najednou mi bylo nějak jedno jak mě lidi vidí a hodnotí. Je to samozřejmě obrovská úleva.

    Mám teorii, že jisté události v mém životě způsobili určitý reset v mozku. Že už to mozek nebyl schopný zvládnout že ten program prostě vypnul. Neznamená to sice že jsem přišel o sebereflexi. Tu snad ještě pořád mám. :)
    MAJKA
    MAJKA --- ---
    LWEEK: Podle mě je to o tom, jak až moc tě to trápí. Pokud tě to netrápí, tak neřeš. Mně třeba když jsem si to uvědomila ten sebshazovaci interní monolog dost trápil. Prášky jsem si bohužel nestihla moc vyzkoušet kvůli těhotenství brzy po diagnoze, ale jinak já osobně to mám tak, že vyzkoušet a zhodnotit mi to stojí za to
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    K4N3C: Ještě je tu jedna možnost. U dětí s mírnější formou se aplikuje terapie. Vytváří se návyky které pomáhají překonávat potíže. Druhá věc je, že když jsi ryba tak nemá smysl závodit ve šplhu na strom. Já jsem třeba měl obrovské problémy ve škole. Byl jsem hodně zoneout, autority jsem vnímal jen ty přirozené, a fakt jsem se špatně učil. Na druhou stranu cokoliv mě bavilo, tomu jsem byl schopný dát 200% a v programování jsem velmi rychle předběhl všechno ostatní děti na škole.

    Zjistil jsem, že abych se učil, musím mít o téma opravdový zájem. Nesmím přeskakovat mezi tématy a musím tomu dát čas. Nejsem moc memorovací typ, takže se učím tak, že se snažím věci pochopit. Stejně tak mi při učení pomáhají různé metody jako pouštění správné muziky podle nálady, časté střídání prostředí kde se učím nebo pracuju a různé memotechnické pomůcky jako vizualizace nebo praxe.

    OK, tradiční školství je mi odepřeno. Dostal jsem se sice až na vysokou ale prostě to nešlo. Byla tam řada věcí které mě nezajímaly a prudily. Učím se sám a myslím si, že toho už ve čtyřiceti vím docela dost. Jsou samozřejmě momenty kdy třeba vyzkratuju a udělám impulsivně nějakou blbost nebo kdy mi můj stav zkomplikuje situaci, ale pracuju na tom skrze seberozvoj. Medituju, trénuju paměť i kognitivní funkce atd...

    Jinak řečeno, jestli tvůj stav způsobuje problémy, tak bych o medikaci asi neváhal, ale jestli s tím funguješ a nestrádáš, tak bych šel cestou terapie nebo respektive seberozvoje. Je to pomalá cesta která asi nikdy nezkončí ale není kam spěchat?
    K4N3C
    K4N3C --- ---
    KOIRA: Tohle jsem potřeboval slyšet, díky! Já už se velmi často dokážu ovládat i bez medikace, ale jak říkáš - stress is the trigger :D Ale ta impulzivita, to je někdy peklo, a pokud to dokáže přidat čas na rozmyšlenou, tak je to velkej benefit.
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    K4N3C: No, to jsem se bála taky, že budu jak po lobotomii, ale aspoň ze své zkušenosti to byly považuju za plané obavy - zredukovalo to impulzivitu, dalo mi to takovou "pikovteřinu" na rozmyšlení navíc před tím než začnu jednat. To se docela hodí. zklidnilo to emoční rozkolísanost (ne 100%, ofc), uklidnilo takovej ten vnitřní stres, tu roztěkanost. A naopak mi to umožnilo využít líp ty schopnosti který mám. O kreativitu, humor ani lehkou excentričnost jsem nepřišla. Efekt jsem cítila už po první dávce. Zároveň, když míra stresu překročí určitou mez, tak jsou na mě všechny Strattery a Ritaliny krátký a pak si lidi dost užívaj, speciálně ti, co mě poznali až v posledních dvou letech :D Jinak, co cítím za změnu, tím, že mám čas přemýšlet si víc uvědomuju věci a zjišťuju, že se mi třeba vlastně líbí a vyhovuje mi něco jinýho než jsem si doteď myslela. Protože mám čas uvědomovat si svoje emoce.
    K4N3C
    K4N3C --- ---
    Díky moc za rady, každopádně vše je samozřejmě o dlouhodobém a pravidelném užívaní, je to tak? viz "Po zahájení léčby přípravkem Strattera může trvat několik týdnů, než dojde k úplnému zmírnění Vašich příznaků."
    Vím, že je to asi blbost, ale mám trochu obavy z něčeho jako je ztráta osobnosti. Je mi 35, všichni v okolí mě znají takového jaký jsem, manželka se se mnou už všechno naučila a vlastně mi nakonec říká, že se se mnou alespoň nikdy nepřestane nudit. Naše dítě vypadá, že je dost po mě, takže to bude ještě sranda :))
    Celý život jsem neměl ponětí, že u mě něco jako ADHD je, jen jsem byl prostě jinej a takový ty řeči jako "ty jednou někde zapomeneš i hlavu" a "jak to, že si to nepamatuješ" nebyl důvod pro to, nenosit domů dobrý známky atd. Takže strach nakonec přebil nesoustředění... No a asi před rokem už jsem toho měl dost a začal pátrat, co může způsobovat tak častý změny nálad, zapomínání, frustrační intoleranci atd. až jsem narazil na ADHD, kde popis toho onemocnění vypadal, jako by někdo psal o mě :) Přišla vlastně trochu úleva, následně vyšetření u klinické psycholožky (nepozornidospeli.cz) s jasným výsledkem. Medikaci jsem pro začátek odmítl, že se s tím musím teď nějak srovnat a vymyslet, co dál. No a tak teď vymýšlím :)
    KOLLUCHA
    KOLLUCHA --- ---
    K4N3C: To má z nějakého důvodu většina lidí. Moje nevlastní máma například nebere ani léky na vysoký tlak. Ale medaili za statečnost za to nikdo nedostane.
    Beru Stratteru. Je to super. Ve čtyřiceti jsem schopná se učit. Jako sednout si k látce, několikrát si ji přečíst, zopakovat a znát ji. To jsem nezažila ani jako dítě.

    KOIRA: Jojo já mám pocit, jak jsem na ně strašně vyzrála lol :-)))
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    K4N3C: většina má stratteru, já jsem ukecala kombinaci s Ritalinem. Po půlroce kdy na to zapomínas, se to srovná. Dělá to vyšší tlak, mě ho naměří kdykoli někam jdu. Asi bych se nechtěla vracet ke stavu, kdy jsem ty léky nebrala. Resp. Teď když vidím, že to může vypadat i jinak než jak jsem to znala, vidím, jak "jednodušší" normální lidi ten život mají. Asi mi to dodalo i sebevědomí, pocit větší jistoty v realitě, lepší vztahy s lidma.
    VYHULENY_UFO
    VYHULENY_UFO --- ---
    CYBERWOLF: naprosto souhlasim, i ja uz mam chaticku s vyhlidkou na udoli s rekou a s par metry ke trem hospodam.
    CYBERWOLF
    CYBERWOLF --- ---
    UNREALONE: řada důchodců to tak praktikuje, takže to asi má něco do sebe. A není to čistě říše snů :)
    POZITRON
    POZITRON --- ---
    AXTHEB
    AXTHEB --- ---
    K4N3C: Já beru ritalin 1-1-0 a pokud se k tomu nepřidají jiné potíže (nedostatek spánku, nadmíra stresu atp) tak docela funguju.
    K4N3C
    K4N3C --- ---
    KOLLUCHA: A co za medikaci mas? Ja se tomu porad hrozne branim, protoze mi je obecne dost nesympativky cokoliv brat pravidelne :) Na druhou stranu uz je to obcas dost hrozny a nejaky externi uklidneni by bodlo - da se vubec neco brat nepravidelne?
    UNREALONE
    UNREALONE --- ---
    Zrovna jsem si fantazíroval že by se mi líbilo žít někde kde budu venku většinu času. Třeba na chatě mi to hrozně vyhovuje že jde člověk dovnitř jen když jde spát a ani to není podmínkou.
    Ono to asi není úplně praktické, ale člověk může snít žeano :-)
    KOLLUCHA
    KOLLUCHA --- ---
    POZITRON: Jj mně je to jasné :-)) Na mě to efekt docela mělo. Nejen, že jsem se líp soustředila, ale taky jsem se celkově cítila líp a měla víc energie. Ale já k tomu dělala nějaký low impact aerobic a předtím jsem se moc nehýbala, no.
    POZITRON
    POZITRON --- ---
    KOLLUCHA: prochazky na cerstvem vzduchu praktikuju kazdy den 1x az 3x, to moc efekt nema. zvlast kdyz u toho mam deti a musim hlidat, aby nevbehly pod auto, nebo si nevypichly oko klackem. :)
    KOLLUCHA
    KOLLUCHA --- ---
    LWEEK: Já překonávám ADHD úplně perfektně, stačí jednou denně lupnout pilulku. Obávám se, že kdyby bylo možné za pomoci (jakýchkoli) technik ADHD překonat, už by se to dávno používalo.

    CYBERWOLF: Ten Lozanov byl Bulhar, ne Sovět. Už jsem o něm někde slyšela, ale nemůžu si vzpomenout, kde. Ty jeho techniky asi fungují, ale těžko říct, jak s tím chtějí autoři Superlearningu 2000 léčit ADHD.

    LWEEK: Tak nacistický výzkum (například lékařský), se používá dodnes. Problém spíš je, že tihle okrajoví vědci si dost často nelámou hlavu objektivitou, peer reviews a podobně.