K4N3C: tak před deseti lety jsem to měl podobně. Je to dost na prd, práce tě může semlít, když si nedáš žádný limit. Ono dost pomůže tu práci tolik nehrotit a nebrat si víc než dokážeš zvládnout. Protože když ti přijde pět mailů a další telefon dřív, než si stačíš udělat zápis předchozího hovoru, tak není nic divného že se v tom ztratíš, to se stane každýmu.

K4N3C: Co používáš za poznámky, připomínky, kalendáře apod.? Mně se osvědčila kombinace Poznámkového bloku na krátkodobé plánování a Excelu na dlouhodobé plánování. Ale tuhle jsem koukala na Lucidchart a na chvíli mě to úplně okouzlilo.

K4N3C: Používáš v práci GTD (Get Things Done) nebo nějakou podobnou metodu? Dobrá organizace práce pomáhá snižovat nároky na kognitivní funkce a zabraňuje úplným fauxpas.

K4N3C: Mucheche :-)) To máme dost podobnou zkušenost. Já teda moc s tvrdýma neexperimenovala, ale jednou jsem zkusila ten "stimulant" a byla to úplná nirvána :-)))

Dávkování je právě to, co by měl řídit ten doktor. Ale začíná se na nějaké běžné nižsí průměrné dávce a podle reakcí se přidává/ubírá. A je potřeba si hlídat tlak a taky aby tě to nekleplo. Taky u dětí pozorovali nějaký náhlý syndrom zástavy srdce či co, ale o tom toho moc nevím. Jo, a taky snad hrozí větší riziko, že se budeš chtít zabít. Tak kdyby to na tebe přišlo, tak bych to nejdřív zkusila vysadit. A samozřejmě se obrátit na patřičná místa pro pomoc.

KOLLUCHA: Mám zkušenosti spíš s tou míň legální formou stimulantů - tehdy mi taky přišlo divný, že po jejich užití se oproti ostatním cítím naopak mnohem víc v klidu a mizí mi ten vnitřní stres, kdežto moje okolí mělo přesně opačné (a žádoucí) stimulační projevy :-) Legální formu jsem zatím nikdy nezkoušel. Taky jsem nevěděl, že se dá Ritalin brát i takhle "nárazově" - teď to samozřejmě dává větší smysl. Možná bude nejlepší to prostě někdy zkusit, pokud se k Ritalinu dostanu, ještě než si začnu obíhat to celé kolečko. Dávkování je nějak podle hmotnosti, postupně se navyšuje, nebo každý prostě zobe stejnou pilulku? :-) [disclaimer: tímto dotazem nikoho nenavádím k šíření toxikomanie, ani ničemu podobnému, jde pouze o výměnu informací pro soukromé studijní účely]

K4N3C: Asi můžou. Už dvakrát mi chtěli dát líznout a po informaci, že beru Ritalin, to schovali.

K4N3C: Když dostaneš stimulanty, tak ten prášek do večera odezní. Takže se prostě vrátíš do normálu. Dokonce je ani nemusíš brát každý den. Nevím, co se stane, když přestaneš brát Stratteru a upřímně doufám, že to nikdy nezjistím :-)))

LWEEK: To já školu docela zvládal - memorování mi teda nikdy nešlo, takže dějepis apod. Bylo utrpení, ale zas jsem se sám v 5. třídě přihlásil do matematicko-informatický třídy, udělal přijímačky a doma oznámil, že od 6. budu chodit jinam :-D Inženýra i MBA jsem dodělal v pohodě, na obou školách ještě nedávno přednášel a obecně miluju studování i vyučování.
Větší problémy jsou teď v práci - sice mi to asi jde (manažerský pozice, vlastní úspěšná firma v hodně specifickým oboru, atd.), ale docela trpím u sebemenšího stresu, hodně tou roztržitostí a impulzivitou - někomu něco slíbím do telefony, zavěsím a už to neudělám a naprosto to zapomenu. Nedopsaný maily, občas skákání do řeči (mám pocit, že dopředu vím, co ostatní chtějí říct, nudím se a chci to doříct za ně), obecně zapomínání skoro všeho co si nenapíšu, frustrační intolerance, unáhlený závěry, rozhodovací paralýza, nesnáším změny a neplánovaný situace atd.
A další oblast je rodinný život - mám úžasnou ženu, která to se mnou otevřeně řeší, je supertrpělivá a zvládá to se mnou výborně. Ale někdy je toho taky moc a mě zpětně hodně mrzí impulzivní chování, nezvládání stresu, opět frustrační intolerance atd.
Meditování, cvičení, pevný rozvrh, otužování atd. určitě pomáhá, ale jen velmi omezeně.
Od medikace bych si sliboval přesně to, co psala Koira - uklidnění toho neustálýho vnitřního neklidu a stresu, mít trochu času na rozhodování a lepší organizovanost.

Můj zásadní dotaz - co se děje po vysazení medikace? Má někdo zkušenosti?

LWEEK: to je jenom známka punku :)

LWEEK: mmch, když jsme u té terapie, pomáhá to samozřejmě i u medikace :) a přesně jak píšou ostatní, záleží, jak moc ti to vadí. Já mám bez medikace dost " problém s realitou" kdy si nepamatuju co jsem udělala co ne, snažím se vzpomenout jak to bylo, teď si nejsem jistá, jestli si to jenom nepredstavuju, jakože jsem napsala email ale pak mě uchvátilo něco vedle a už jsem ho neodeslana a tak. A přiznám se, že v tomhle byly prášky celkem vysvobození pro mý mentální zdraví. A nakonec i s nima mám konečně ten tvůj přístup - holt není na skladě, tak to po mě nechtějte. Je samozřejmě zajimavy, jak to zvenku to někteří lidi vnímají - jako "klackovitost" nepřizpůsobivost, povýšenost, lenost, pohodlnost, a tak. Kdyby věděli.....

LWEEK: Podle mě je to o tom, jak až moc tě to trápí. Pokud tě to netrápí, tak neřeš. Mně třeba když jsem si to uvědomila ten sebshazovaci interní monolog dost trápil. Prášky jsem si bohužel nestihla moc vyzkoušet kvůli těhotenství brzy po diagnoze, ale jinak já osobně to mám tak, že vyzkoušet a zhodnotit mi to stojí za to

K4N3C: Ještě je tu jedna možnost. U dětí s mírnější formou se aplikuje terapie. Vytváří se návyky které pomáhají překonávat potíže. Druhá věc je, že když jsi ryba tak nemá smysl závodit ve šplhu na strom. Já jsem třeba měl obrovské problémy ve škole. Byl jsem hodně zoneout, autority jsem vnímal jen ty přirozené, a fakt jsem se špatně učil. Na druhou stranu cokoliv mě bavilo, tomu jsem byl schopný dát 200% a v programování jsem velmi rychle předběhl všechno ostatní děti na škole.

Zjistil jsem, že abych se učil, musím mít o téma opravdový zájem. Nesmím přeskakovat mezi tématy a musím tomu dát čas. Nejsem moc memorovací typ, takže se učím tak, že se snažím věci pochopit. Stejně tak mi při učení pomáhají různé metody jako pouštění správné muziky podle nálady, časté střídání prostředí kde se učím nebo pracuju a různé memotechnické pomůcky jako vizualizace nebo praxe.

OK, tradiční školství je mi odepřeno. Dostal jsem se sice až na vysokou ale prostě to nešlo. Byla tam řada věcí které mě nezajímaly a prudily. Učím se sám a myslím si, že toho už ve čtyřiceti vím docela dost. Jsou samozřejmě momenty kdy třeba vyzkratuju a udělám impulsivně nějakou blbost nebo kdy mi můj stav zkomplikuje situaci, ale pracuju na tom skrze seberozvoj. Medituju, trénuju paměť i kognitivní funkce atd...

Jinak řečeno, jestli tvůj stav způsobuje problémy, tak bych o medikaci asi neváhal, ale jestli s tím funguješ a nestrádáš, tak bych šel cestou terapie nebo respektive seberozvoje. Je to pomalá cesta která asi nikdy nezkončí ale není kam spěchat?

KOIRA: Tohle jsem potřeboval slyšet, díky! Já už se velmi často dokážu ovládat i bez medikace, ale jak říkáš - stress is the trigger :D Ale ta impulzivita, to je někdy peklo, a pokud to dokáže přidat čas na rozmyšlenou, tak je to velkej benefit.