GREATDRAKE: https://www.additudemag.com/category/parenting-adhd-kids/ znáš?

No mě by se zase líbila nějaká firma nabízející služby pro lidi s ADHD.
Já vím že si to představuju jako hurvnínek válku, ale bylo by pro mě super jenom chodit do práce a oni by za mě zaplatili nájem atd ... ale asi by to v praxi narazilo na spoustu debilních paragrafů ...

Ale teď se moje úzkosti a deprese rozhodly, že převezmou vládu nad tím cirkusem, co si říká moje psychika, takže práce je záležitost až vzdálenější budoucnosti (teď zvažuju spíš hospitalizaci).

FRENNET: já tedka zjistila, že když kopnu so jedne veci, daří se mi udělat I ty další. Bohužel se tohle dostaví zpravidla v pátek večer, takže po celém dnů flakani v půl osmé píšu dlouhatansky email. Nicméně, tuhle paralyzu jsem částečně prolomil v práci, protože vím že to za mě nikdo neudělá. A tak i s tou úzkosti a paralyzou jdu, nadechnu se a napíšu. A posrupne se tahle paralyza zme sovala, protoze se ukazal ten strach ze lidi neodpovi a budou na me nastvani jako mylná.

Pridavam se k potvrzeni, ze navsteva je veliky impuls k vetsimu uklidu.

a ty veci, a odsouvani, protoze to je prece lehke, ale tohle je uz je moc budou asi jednou moje smrt

Pocit viny je moje druha kuze

UNREALONE: defaultni stav me existence, ostatne leta jsem se lecil prave na tezkou klinickou depresi.

UNREALONE: cim j3dnodussi task tim spis ho nikdy neudelam pac to preci muzu udelat kdykoli a proto se musim spise setrit a predpripravovat na ty tezsi, ktere zase od urciteho stupne náročnosti nezacnu Nikdy az je vzdam nebo necham vyhnit

CNV: nejhorší věc ever
Ještě to mám často spojené s tím, že na mě sedne kombinace "mám hlavu v pejru" (zahlcená, depka, úzkost nebo whatever) a zároveň pocit, že v životě tolik věcí prošvihnu právě díky takovým stavům.

VON_GILOTINE: Nebo mít někoho, kdo přijde na návštěvu a přitom bude kontrolovat, že uklízíš ;)

Souhlas ze navstevy jsou na tohle fakt dobry. Navsteva je prakticky jedinej zpusob jak me donutit umejt zachod a sporak.

Ja mam pred sebou takovej vetsi ukol soukromy povahy (tj. ne do prace - to bych to dala). Zacala jsem v lednu. Pokracovala jsem do pulky unora. Pak jsem si rekla, good effort a dam si par tejdnu pauzu. Ted je cervenec a ja jsem se pristihla, ze restart aktivity odkladam a odkladam a kurva odkladam, protoze i) se mi nechce, ii) hodne mi na tom zalezi a nechci to posrat, iii) vysledek je z podstaty veci nejistej a bude vyzadovat znacny usili, aby se dostavil, pokud se vubec dostavi, iv) mam zdravotni problemy, v) etc.

A ted babo rad...

potvrzuji ze uklidy pred navstevou jsou top. zaroven i nenapadne uklizeni behem navstevy, rovnez funguje

PROUTECKA: Ten si davam za odměnu. Uklidim kuchyň, dam si 5min na Nyxu, pak dalsi úkol a zase 5min na sítích/internetu. Tohle jsem se nejakym zázrakem naučila a fakt na tom telefonu sedim malo, ale kdybych jela úklid/povinnosti dlouho, tak to zmrsim/neudělám poradne/výběru se na to. Tyhle pauzy mi, si tak uvědomuji, pomáhají se dele soustředit na naplánované veci. Kdyz je to vec na PC, tak si delam pauzy s fyzickou praci. Jo, a za vse se chvalim a rikam si, ze je to super, co jsem vsechno zvládla. Naučila mne to terapeutka:
T: i kdyz Frennet v ten den úklidové jenom gauc, je to super! A pochválit se Frennet, je to jasne?
F: Aha a to jako staci?
T: No samozřejmě!

A fakt jo, naucila mne, ze auty jsou oka, nikdo neni robot a vsichni potrebuji pauzu.

TILIO: ne. Ale funguje řada jiných věcí. Pozvat si návštěvu, když potřebuju fakt z gruntu uklidit a tady opravdu musím dělat ten uklid na etapy, ale spíš si řeknu že dneska uklidit kuchyň. A nebo v pátek odpoledne, kdyz už nejsem ničeho schopná, tak prostě jenom naplánovat další týden a nazdar.(stejně to je obtah na celý odpoledne) a nebo, když už napíšu jeden email, tak proste udělám vsechny, a naplanuju vsechny schůzky, jelikož teď ta bariéra prostě spadla.

QUANTI: my last three employments ... o_O