ALONSY: Třeba jen proto, že hlava byla z toho timeboxingu unavená. Jestli si brala nějaké SSRI nebo jiné léky s velkou setrvačností, může to být opadnutím efektu.
Léky si vysadila záměrně, nebo fakt jen vyzevlila?

WOLFGAR: Me na tomhle frustruje to, ze s tim nedokazu nic udelat. Plno veci jsem se naucila/odnaucila, nasla nejaky techniky, zpusoby… ale tohle + nejaky dalsi veci, s tim nehnu, nelze. A je to casto vycerpavajici.

MAR_TINA: Jojo ja k tomu mam jeste to ze neco malo udelam, poslu, ziskam pocit ze jsem aspon neco zvladnul, usnu v kresle (protoze jsem nespal) vzbudim se po obede a ten den uz nezvladnu udelat vubec nic.

Nemam teda takovej problem s uzkostma a depresema kdyz ty veci nezvladam (jen s sefem, ale nejak mi to toleruje jen se mnou pak vyjebava na vyplate protoze kdyz sem linej jak to on vidi tak si to prece zaslouzim) driv me to urcite pronasledovalo vic, ale zaroven me to taky tlacilo k nejakym lepsim vykonum. Cim jsem starsi tim se dostavam na vyssi uroven mamvpicismu, ale zaroven to znamena, ze tech nadelanych hodin mam mene a mene.

MAR_TINA: Me se na to libi obecnejsi anglicke "Time blindness" protoze to dokonale vystihuje cely ten problem nejenom ze praci co mam nechanou na vikend zacnu delat v pondeli ve 4 rano, ale obecne i to co me do toho momentu dostane, s tim spojena neschopnost cokoli planovat a zaroven pocit, ze ti cas neustale proteka mezi prsty. Ubehnou hodiny a ty nevis jak a tak dale.

Mně se daří hlídat objemy práce a veškerých aktivit díky faktu, že jakmile se přetáhnu jeden den, dalši dva dny mě ztrestá úzkost a přijde deprese, že jsem to nezvládla. Tohle pochopit mi trvá teď rok. Teorie fajn, praxe jak kdy, ale pokroky vidím. Třeba teď jsem měla tři dny v práci vcelku fofr, mám děti a blbě spím. Tak jsem místo odpoledních extrémů začala malovat obrázky akvarelem, pro získání klidu. Neřídím auto, když nemusí., úkoluju děti, aby nakupovaly ve velkým obchodě. Na pátek, dnes a zítra jsem si naplánovala jógu(samozřejmě jsem to včera nedala a i když jsem to plánovala, tak jsem měla velký oči). Když jsem to pak zpětně analyzovala, výčitky nepřisly, spíš uvědomění, že opet toho bylo moc. Mám doma zpracovanou pomocnou čtvrtku, takovou myšlenkovou mapu, kde jsou faktory, které mě dlouhodobě háží do těch blbých stavů zároveň tam mám vypsaný ty pozitivní. Snažím se fungovat vědomě, denné s tím pracuju a malý krůčky vidím. Nejhorší pro mě jsou momenty, kdy dostanu v práci projekt, něco mi jebne, mám na to 3 měsíce, chci to urvat za týden a ze stresu po třech dnech odpadnu. Přitom plánovat umím a dobře. (Dle hodnoceni). Ta hlava chytne rapl, že všechno hned, což se snažím transformovat na každodenní malý krůčky. No, je to boj, takový jakoby až moc klidný flow. Ale uvědomuji si, že ta normalita asi taková opravdu je. :-).

Řekla jsem si o víc peněz v (jedné) práci.
Výsledkem bylo, že „si to musím líp zorganizovat a být zodpovědnější".
Snaha byla.
A snaha o organizaci a zodpovědnost je teda neustálá, že jo. :D

AXTHEB: takže jsem normík s poruchou odhadu zvanou časový optimismus.
Ale brutálně. Práci na tři dny si naplanuju na tři hodiny. A když ji dělám třetí den, řeknu si, že to je moje chyba, že dělám pomalu, a příště zase tři hodiny.

AXTHEB: A nemajú potom výčitky, ktorými sa zžierajú tak, že ich to prakticky na niekoľko dní vypne. Ale toto je asi spôsobené traumou z detstva, kde vás rodičia bičovali za to, že ste neschopní a NEVIETE NIČ DOKONČIŤ.

MAR_TINA: Odmítám se s tebou o Stratteru dělit!

ALONSY: No je fajn sa vykecat. Chodím každých 14 dní a učí ma byť k sebe hodná.

ALONSY: Chodis na terapiu? Mne pride, ze mas typicky adhd loop - naplanujem si v casovom optimizme/manickej fazi milion aktivit, z ktorych sa NEDA v danom casovom intervale stihnut ani zlomek, urobis z toho onen zlomek co sa da stihnut a za nestihnuty zbytok sa sebamrskas, si down, zvednes se a cele znovu.
Go big or go home.
Akurat to big je novy zivot obtyzden. To proste nejde.
To sa mi radi, co? :D