KROPUCHA: Tak další střípky (ale fakt jenom střípky, máme 4 h týdně nalejvárny)

* Struktura, řád - může pomáhat, ale jen dokud nezačneme mít pocit, že nás omezuje...
* Když nám někdo řekne, co máme dělat, má to na nás opačný efekt. A stejně to funguje i když je to jen náš vnitřní hlas (když si sami něco nařídíme). Údajně je lepší si to formulovat jako otázku se svým jménem, třeba něco jako: "Co teď Kropucha udělá?"
* Medikace (když funguje), funguje většinou jenom tak, že "ztiší" podněty. Tím pro nás vyrovnává podmínky, ale nedodá nám chybějící dovednosti. Na to se hodí právě ADHD coaching. Obecně se doporučuje i kognitivně-behaviorální terapie, ale ta nám může přijít příliš restriktivní (viz bod 1), zvlášť když terapeut neví jak konkrétně s ADHD pracovat.
* S tím opožděným vývojem, co jsem zmiňovala minule... Vrtalo mi to hlavou. Vždycky připadalo, že jsem naopak byla oproti ostatním dospělejší, ve 14 jsem kouřila, experimentovala s drogama a tak. Ale prý je to znak a důsledek větší impulzivnosti (člověk se snadno nechá strhnout a zkouší všechno možný), ne větší vyspělosti. Achjo :) Obecně podle jednoho výzkumu lidi s ADHD začínají kouřit asi o 2 roky dřív než ostatní a mají větší problémy se závislostmi. Hodně nám může prospět gap year po střední škole, abychom stihli dohnat aspoň něco.
* Nuda a čekání nás fyzicky bolí, tak si mozek vymýšlí blbiny, aby se té bolesti vyhnul.
* "Nemáme filtr" - všechny podněty vnímáme jako stejně důležité. Normíkům funguje automatický filtr, který jim to předvybírá. Proto třeba nedokážeme rychle najít, co nám někdo ukazuje.

Ja se nad tim zamyslela a zjistila, ze mi tyhle pozitivity akorat zpusobujou jeste vetsi anxiety :D Jak furt kazdej rika, denik vdecnosti a kdesi cosi, tak: kdyz si pomyslim, rekneme, "mam co jist a kde bydlet", tak mi v dnesnim svete okamzite naskoci "no ale na jak dlouho, s Trumpem, Putinem, (...) za prdeli?" Jakoby kdyz se soustredim na to, co je dobry, tak okamzite prijde, ze to dobry urcite brzo skonci a vsecko jde do prdele a budoucnost je temna a nedobra. 🤦🏻‍♀️

(Ze mam depresi mi nemusi nikdo rikat. Postrehy z kurzu KROPUCHA bych i tak ocenila.)

KROPUCHA: To by mohlo vysvetlit, preco mi je najlepsie s ludmi o cca 6 rokov mladsimi :)

Začala jsem chodit na základní kurz od ADDCA (ADD Coach Academy, addca.com) a po prvních dvou přednáškách jsem nadšená. Kdyby vám to přišlo užitečný, můžu sem průběžně dávat, co mě zrovna zaujalo.

Dneska to bylo například:

* Pokud někdo tvrdí, že umí vyléčit ADHD, utíkejte pryč :)
* Lidé s ADHD mají ještě častěji než ostatní sklon vidět spíš to negativní. Nevidí svoje silné stránky, nepamatují si úspěchy. Shazují se sami před sebou. Je z toho tornádo frustrace, zahlcení a beznaděje.
* Dobré je věnovat co nejmíň pozornosti tomu negativnímu (říkat si: je tohle myšlenka, kterou chci svůj mozek cvičit?)
* Pozitivní věci naopak co nejvíc zvědomovat, zvýrazňovat, oslavovat, aby je mozek zaregistroval (a dovalil trochu dopaminu)
* Máme zpomalený vývoj exekutivních funkcí asi o 30 %. To se nikdy úplně nedožene, ale - pozor, dobrá zpráva - díky tomu v dospělosti můžeme vypadat a přemýšlet jako mnohem mladší lidé :)

Miluju řízení a myslím, že řídím fakt dobře. Jednou za sto let mi bodne si dát na dlouhé cesty redbull, to jsem pak jak Lauda:)

MARKYSHA: Mám problém s řízením, když si vezmu concertu. Protože najednou jsem totálně v pohodě a nevnímám všechno najednou, takže mi může něco utéct, mám pomalejší reakce. Bez medikace mám za volantem pocit totální kontroly, je to jednoduchá činnost fungující na svalovou paměť, jak říkal Kulhy, flow. Ale když se bez medikace dostanu mezi lidi, ty všechny vjemy naráz mě hned zahltí a naskočí úzkost. Musím si vybrat, jestli má bejt namáhavější ta jízda, nebo ta akce potom (třeba nákup, z kterýho jsem se teď vrátila, a přesně jsem o tomhle v autě přemýšlela).

MORKANT: To jo, ale některým lidem se to dost špatně vysvětluje :-)

TILIO: Stává, občas, převážně s mluveným slovem, prudce to zhoršuje únava. Typicky třeba když ráno nejsem ještě pořádně probuzená a někdo na mě začne mluvit v souvětích, zažívám, že slyším, že na mě ten druhý mluví, ale je to jako by hovořil úplně cizím jazykem, který neznám. Prostě těm jednotlivým slovům vůbec nerozumím, netuším, co znamenají, je to jen proud zvuků. Docela wtf pocit. Se čtením se to neděje tak často, ale taky mívám chvíle, kdy čtu poosmé větu a nikde nic. V obou případech mi pomáhá jen prostě se na to v tu chvíli vykašlat a dát si pauzu, ideálně i kafe, a vrátit se k tomu časem (což chápu, že je rada na houby, pokud jsi v práci a někdo po tobě chce okamžitou reakci).

MARKYSHA: řízení miluju, uklidňuje mě, dlouhá léta mě živilo

MARKYSHA: Ja jsem mel obrovsky problem v aute a to uz jsem v te dobe mel najezdeno nejakych 20 tisic kilometru na motorce v provozu. Na motorce ten problem nemam a soustredim se celou dobu, jak me to bavi zapina se mi hyperfocus. (Ale i tak si na delsi cesty beru ritalin protoze mam pocit, ze tam urcity zlepseni v pozornosti a reakcni dobe stejne je hlavne behem nekolikahodinovych cest kde se uz muze zacit projevovat unava). Ale auto pro me byl hroznej problem pripadal jsem si uplne odstrizenej od sveta tam venku a od dopravy a nebyl adrenalin a zabava jako stimulant takze jsem delal chyby ktery bych v zivote na motorce neudelal. Nejak jsem se s tim horkotezko popral, ale byl to dost boj a kdyz se kvuli Covidu zrusily zkousky a nez doslo k obnoveni propadly mi jizdy tak uz jsem se na to pak vykaslal a ridicak na auto do dneska nemam. V te dobe jsem ale nebyl diagnostikovanej a medikovanej takze mozna s ritalinem bych to tedka dal vic na pohodu.

MARKYSHA: Ja som vodicak urobila v 18, ale len vdaka tomu, ze to bolo na malomeste s jednou svetelnou krizovatkou bez parkovania.
Test na plny pocet (udrzim v kratkodobej pamati fakt vela encyklopedickych informacii, skola mi nerobila problem), ale jazda priserna. Doteraz si moc neverim, ale musim no…

MARKYSHA: Jop. Prej se moc kochám a nechám se unést a pak řídím rychle. V kombinaci s tím, jak jsem prostorově nešikovná (denně do nečeho vrážím minimálně ramenem nebo bokem, zakopávám a podobně) jsem vyhodnotila, že to není bezpečný a neřídím. Naučila jsem se na kole plně soustředit na jízdu, abych se nezabila, ale jen mimo město. Ve měste jezdím pomalu a hlídám všechno co zvládnu, mimo město jezdim jako prase, ale dobře. V autě si to ale nelajznu.

naopak rizeni je neco kde clovek vyuzije adhd naplno, nevim, prijde mi ze to je cinnost na tekavou hlavu furt kontrolujici detaily jak delana

A máte někdo problém s řízením? Jà nebyla schopná udělat řidičák,prý se soustředím tak dvacet minut.

TILIO: Stává se mi to celkem běžně. Myslím si, že to je tím, že se snažím mechanicky něco donutit číst, ale mozek odmítá projevit dostatek zájmu z toho v hlavě dělat smysluplný význam. Jako že třeba i vím, že to chci přečíst, ale ta konkrétní činnost čtení není zrovna v kurzu. Po dostatku marných pokusů to pak nějak nahodím a třeba se to i zlepší. Moc praktický to není no, sežere to dost energie a času.

TILIO: běžně, čtu to několikrát a říkám si kterej debil to mohl napsat

TILIO: oblibena variace je ze nepochopim vubec televizni reklamu

Stava se vam, ze ctete vetu a ona se vam vubec nesklada v hlave ve smysluplnej celek? (A to aniz byste se pristihli, ze ctete ba autopilota a myslite na neco jinyho) Nebo ze slysite lidi mluvit a jejich promluva bypassne kognitivni zpracovani a kratkodobou pamet a u kazdyho dalsiho slova uz nevite to predchozi, natoz abyste si pamatovali o co se jedna? (Opet, aniz byste u toho mysleli na kraviny)