PATISLAV: tu jsem poslouchala taky.
Co přesně je ten vlastní prospěch a status z toho, že má člověk neurodivergentní dítě? Krom výrazně vyššího rizika deprese, úzkostných poruch, rozpadu partnerského vztahu, jo a nižší šance na lepší pracovní uplatnění, protože tyhle děti mají zvýšené nároky na čas a péči minimálně jednoho, ne-li obou rodičů?
V českých podmínkách jako bonus k tomu člověk každou chvilku uslyší, že "za našich mladejch let by na něj vzali rodiče rákosku a bylo by po ADHD".
Ty zkopírované pasáže z videoblogů pečujících matek říkají pouze to, co všichni dětští psychologové a psychiatři - aby mohli rodiče poskytovat adekvátní podporu svým neurodivergentním dětem, musí mít taky vlastní podpůrnou síť, ideálně i vlastního terapeuta, s nímž kupříkladu mohou řešit vlastní frustraci tak, aby to nepřenášeli na to dítě.