ELLIE: příčinu a následky si nějako neumí spojit ani spousta neurotypických jedinců kolem padesátky... ale tvůj syn má naštěstí skvělou matku, která mu to nacpe do hlavy, ať bude nebo nebude chtít!

přeju hlavně pevné nervy. tu situaci vevnitř asi umíš posoudit nejlíp sama, ale stejně jako nenecháš batole žrát tisové bobule, i když jsou tak krásně červené a líbí se mu, tak holt toho patnáctiletýho nenecháš propadnout, i když má momentálně pocit, že je to míň špatný než se věnovat škole.

ELLIE: Ja jsem to v 15 rozhodne nechapala - pricina a nasledek. Je mozny se ucit s nim? Podporit ho, aby ten text cetl po castech, doptaval se a dal si cas na pochopeni? Podporit videem? Nediskutovat moc, nedavat prilis moznost volby jeste (ohledne skoly).

TRISSIE: Může propadnout, chlapec. Je v provizoriu, to znamená, že měl na konci minulého roku moc nedostatečných a teď si to musí opravit, jinak budou následky... Jako ty jeho známky nejsou tak tragický, ale ten jeho přístup je tragický. Jako by si pořád neuměl uvědomit příčinu a následek, souvislost vložené práce s výsledkem 🙄

TRISSIE: To už je tak dávno nastavený. On doktorce řekl, že si myslí, že by se měl sám naučit fungovat bez léků, že si chce vybudovat strategie. Tak má teď do pololetí podmínku, samozřejmě. Když to nepůjde, vrátíme se pro léky. Okecat to umí, to jo, ale pak doma kňourá jak batole...

ELLIE: dala bych mu vybrat výsledky dosažené jeho stylem nebo léky - jestli léky nepotřebuje, ať to dokáže. Jestli to dokázat nezvládne, léky potřebuje.

Ale u nás se o braní léků nebavíme jako o "možnosti", to vůbec není otázka k diskusi, máš je předepsané, budeš je brát podle rozpisu, tečka.

KROPUCHA: Jo, tohle napr dokaze z viacerych textov spravit aj pdocast :)

Google NotebookLM | AI Research Tool & Thinking Partner
https://notebooklm.google/

ELLIE: Na ty nečtivý texty hodně pomáhá AI, nechat si to přepsat do srozumitelnýho jazyka.

Puberťák, no... Co mám dělat s patnáctiletým puberťákem, kterej má úplně depku ze školy (studuje v jazyce, kterej není jeho mateřština), i brečí, když se se mnou o škole hádá, a tvrdí, že jeho největší problém je porozumění psanému textu (obzvlášť děsně dlouhým souvětím od učitele dějepisu), že čte, ale vůbec to nevnímá... A zároveň odmítl brát léky protože "se po nich nudí a připadá si divně".
Odmítá chodit k psychologovi, nebo tam mlží, že nemá žádnej problém a všechno je ok, odmítá medikaci, ale jasně se mu zhoršil prospěch,. když přestal brát ritalin... Co byste dělali? A co byste snesli od rodičů coby puberťák?
On je teda hlavně na spektru, ale největší problém je imho že prostě jen shání dopamin a nedokáže přežít ani dvacet minut soustředěné frustrace (aka učení). Začne brečet, že se chce "bavit" a škola je mu k ničemu.

PATISLAV: Ono dava i smysl, ze je proste nutne to resit uplne jinak u deti a u dospelych a dospivajicich. Dospely nevezme nekoho po hlave konikem nebo mu nebude rvat do ksichtu a tak podobne, to neni ani o maskovani jako o nutnosti naucit se nejake zakladni mantinely, empatii a co je a neni spravne na tom uplne nejzakladnejsim levelu tak jako to delaji vsechny deti jen u tech ND to bude nejspis narocnejsi ale o to vic potreba. ND maskovani nastupuje az pozdeji, me prijde ze se zacne nejvic vyvijet kolem puberty, kdy zapadnout mezi ostatni vetsine pubertaku najednou prijde jako ta nejdulezitejsi vec na svete.

Přiznám se, že se mi nepovedlo přečíst 100% celé debaty, ale nebude tady ta pověstná pravda opravdu někde uprostřed? V dospělosti podle mě pro vlastní psychikou pohodu musíme začít přiznávat a chovat se jako postižení. Protože lidi to nenapadne, že jsme. Vypadáme normálně. Takže je potřeba jim to připomínat. A protože těch povinností je tolik, že utrácet energii na maskování jde čím dal hůř. Ale u těch dětí... ony ještě nemají vyzrálou empatii, nechápou spoustu věcí, šikanují často čistě pro tu rozdílnost. Řeším to se synem identicky, jak už tu bylo řečeno, vysvětluju mu, že aby se na něj děti pořád nemračily a nezlobily, tak na ně musí být hodný. On si sám ani neuvědomuje tuhle příčinnou souvislost, diví se, že jsou děti naštvané, on jim jen rozkopal stavebnici, tvl.

IOM_NUKSO: To neni arogance, ale lidi kdyz slibujes a nezvladas tak neurotypicalove nechapou a mysli si ze jim lzes a neurodivergenti i kdyz casto chapou tak zase casto dojdou k tomu, ze za to mouzou vlastne oni a ze je ten druhy nema rad. Vysledek je bud nekdo nastvany nebo smutny a ublizeny.

Proto ja jsem zacal hodne pouzivat formulky jako "Zkusim, ale neslibim ti to." "Jo ale musis mi to pripomenout." "Nejspis dojdu, nejspis se zpozdenim." Atd. Pro vetsinu lidi je mnohem jednodussi se srovnat s tim, ze proste takhle fungujes ale jednas s nima na rovinu nez kdyz naslibujes vsechno protoze tvuj mozek ti rika ze to vzdycky vsechno zvladnes protoze to chces zvladnout a vzdycky lze.

TMA: problém je v tom že tvůj pocit, že vystihuje realitu, je IMHO cherry-picking. Jenže z toho se sám nedostaneš, protože ten samý cherry-picking.

TMA: Hele ja uz z dob davno pred diagnozou jsem vzdycky rikal "Delam co muzu, jestli je ti to malo tak je to tvuj problem." a toho se proste drzim a myslim, ze pro moji psychiku to udelalo fakt hodne dobreho. Ted k tomu pripojuji informaci ze mam diagnostikovane silne adhd a neni to zadna bonusova karta, vymluva a ani argument. Je to proste fakt.

Je to stejne jako kdybych nekomu rekl "Zpomal, nemuzu jit tak rychle." nebo "Zpomal, nemuzu jit tak rychle, mam v noze sest titanovejch sroubu." obe dve ty sdeleni jsou validni a clovek ktery neni kokot na ne zareaguje, ale dava smysl zminit duvod pokud ho ten druhy nezna. Dava to jeste vetsi smysl pokud je ten druhy take neurodivergentni protoze obecne potrebujeme vedet proc.

ROXTYDY_A_BIBOB: Ne to delas dobre a deti se to musi naucit, ta argumentace proti TME neni, ze by si ADHD meli delat co chteji, je to ciste o tom, ze jako dospely k nicemu nevede kdyz si bude vycitat veci ktere nedokazu nijak ovlivnit. A ze opravdu neni narcismus kdyz to ze mam jako adhd a jak me to ovlivnuje proste pouzivam jako fakt. Casova slepota neni vymluva, proste nejak funguje a je treba s tim pocitat. Ja uz prakticky neoperuju s pevnymi casy a vsichni kolem me to ocekavaji.

Ta myslenka neni ja mam adhd a muzu si delat co chci, myslenka je ja mam adhd a cely zivot s tim nejak pracuji a nejak to koriguji, nejdriv podvedome a po diagnoze uz o dost efektivneji vedome, ale zaroven uz jsem dospel dost daleko, ze jsou veci ktere proste neovlivnim nebo ani nechci ovlivnovat.

- nemam potrebu resit moc maskovani, u cizich je mi uplne sumak co si o me mysli a okruh mych pratel jsem si nasel taky z rad alternativcu a neurodivergentu

- casova slepota je fakt ktery ovlivnim naprosto minimalne a dochvilnost nikomu proste neslibim

- zapometlivost a nespolehlivost resim nejakymi kompenzacnimi mechanismy ale proste neni a ani nemuze to byt na 100% a zase je s tim treba pocitat, sebemrskactvi absolutne nema zadny smysl a nevede k zadnemu zlepseni

- asi nejvetsi problem se kterym nejvic bojuju je proste to cemu ja rikam exekutivni disfunkce kdy proste nejsem schopnej donutit se neco udelat nebo aby se mozek rozjel a to je asi nejtezssi normikum vysvetlit protoze pro ne to je nepochopitelne nebo lenost, ale zase nejaky svalovani vonu, sypani si popelu na hlavu, stud apod. situaci pouze a jen zhrosuje a je mnohem efektivnejsi naucit lidi kolem me a sebe nejake jemne postupy motivace atd. a pochopeni ze proste mi mozek obcas nemozkuje a jedine reseni je dat tomu cas a zkusit za nejakou dobu restartovat system

TL;DR Zvladani ADHD je proste o spolupraci cloveka co to ADHD ma a vsech lidi kolem nej, rodiny, kamaradu a i spolecnosti. Kdyby si kluk delal co bude chtit tak tam bude chybet ta prace od nej bez ktere to nemuze fungovat vubec a absolutne na zvladani ADHD nejvic dela ten clovek co to ADHD ma. Ale bez pochopeni a spoluprace tech ostatnich to take nemuze fungovat a clovek zkonci jako zahorskly smutny pripad jako TMA a uz neni schopny znovu tu spolupraci a pomoc s okolim navazat.

ROXTYDY_A_BIBOB: Z pohledu rodiče se mohu připojit.

Jestli něco děláš blbě nevím, jen dodám věci které mi v tom, co píšeš chybí (rozhodně netvrdím, že nejsou v realitě, jen že je nepíšeš).

- "Mám tě rád, ale to co děláš mne štve." Je ta základní věta z pohledu rodiče. To dítě pochopí docela záhy, že lidi kolem štve a dost často pak obrátí ten hněv někam, nezřídka na sebe. Proto je tomu třeba předcházet lásku třeba připomínat (křesťani mají moc hezké "love the sinner, hate the sin").
- Na to navazuje. "Lidi kolem budeš štvát, snaž se aby ti měli důvod odpouštět." To děcko nebude mít vztahy symetrické, ale může je mít alespoň trochu vyvážené. Bude dávat jinde, když tady bere. (Ideálně vědomě).
- Nemá smysl chtít po něm něco, co reálně nemá šanci zvládnout (když jsi na vozíku, nutit tě do schodů je naprd.), ale má smysl učit jak efektivně nakládat s následky. To dítě pokazí v sociálních situacích kde co, je třeba učit ho jak rychle zjistit, že něco pokazil a jak to zachránit, když to jde. (protože předejít tomu často ani s tréninkem nezvládne). Tj. tlačit na empatickou stránku věci a na účinnou lítost.

ROXTYDY_A_BIBOB: neděláš to blbě, čím dřív to pochopí, že jeho ADHD ostatní lidi sere, tím dřív dokáže na sobě pracovat, jakože ho všichni budou přijímat takového, jaký je, to je pěkná pohádka... nicméně pohádka