XCHAOS: Pokusím se být také stručný, přímá demokracie není podle mně nijak nutně provázáná s konzumním spůsobem žívota a větší nešetrností ke svému okolí. Mnohdy naopak kooperativi jako například Mondragon jsou hluboce provázány s regionem ze kterého pocházejí a část svých vídělků investují do vzdělání, charity i ekologie (včetně ekologičtějí zodpovědnějších postupů) a to jsou si schopni všichni odhlasovat. Součást jejich strategie totiž často je podpora regionů kde operůjí a tím místo pouhé cennové konkurence u nich prostě lidí nakupůjí, protože je ve svém regionu chtějí.
Další příklad je zrušení regulace reklamy mířené na dětí v USA v na přelomu 70. a 80. let. Nevím kolik byla původně přesně věková hranice (někde okolo 8-12 let asi), ale pokud by se mohlo přimo hlásovat tak v té době (a věřím že i dneska) byla většina matek (a zkrze ně i otců) proti tomu aby se mohla reklama cílít i na mále dětí nebo aby dětské filmy mohli obsahovat product placement. Ale stačila skupina lobbistu, jeden Ronald Regan a dostatek kongresmenu a od těch dob se v americe můžou konzumenti zkrze reklamu vyrábět už od utlého dětství.
Trh je instituce. Instituce mají potřeby či předpoklady, které jsou síce formůlovány a prosázovány jedinci, ale zdáleka ne vždy se schodují s jejich vlastnímí potřebamy nebo představamy jak by věci mohli fungovat. Některé instuce zestárnou nebo zátůhnou a přestanou se vyvíjét i být funkční a přesto jejich akteří ze setrvačností jsou schopní udržovat potřeby instituci žívé ještě dlouhou dobu jen aby se vyhli nejistotě, udrželi si své minimální výhody (oproti velkým nevýhodám) nebo nebyly tí první kdo pujdou s kola ven. Dobře na tohle tema psal Franz Kafka :-)