FARFELOO: Syn to měl taky, v době, kdy se učil na nočník. A byla to kombinace toho, že nebyl na odplenkování ještě připravený (potřeboval kadit vestoje a kdy se mu zachce, nejčastěji pak zalezl pod stůl, takže chodit na záchod/nočník byl problém hned z několika důvodů, toho, že nesnáší, když je politý nebo pokecaný a myslím, že i to vyměšování je pro něj nehygienické. No a jako bonus má metabolismus, kdy potřebuje nejen dostatečný příjem tekutin ale i vlákniny, a v té době zrovna bojkotoval téměř cokoli, co tu vlákninu obsahuje (z ovoce jedl jen banán, zeleninu v podstatě žádnou krom té rozmixované v omáčkách). Spravilo se to nástupem do školky (nevím proč, ale prostě to najednou začalo fungovat). teď už i jí to ovoce a zeleninu, stolici má pravidelnou. :)

NIENNA: Spadnul a spláchnul se František...bože, ještě že nemáme tv :D

FARFELOO: Kdybych dostala pětikorunu pokaždé, když to slyším!!! :-D
Ne, vážně... Ono je to docela složité... těch příčin, proč to nejde je hodně. Některé jednoduché a jiné složitější / náročnější.
S těmi tekutinami se to má tak, že je to naprosto nejčastější příčina. Celkově se nízkým příjmem tekutin zpomaluje celý ten posun....takže jen zvednutí příjmu tekutin může stačit (často, často, často slyším, že "pije dost" a pak se ukáže, že fakt ne).
Další věc je, že špatná zkušenost (např. způsobená krátkodobým nízkým příjmem tekutin) zapříčiní blok: např. stolice je příliš tuhá, nejde ven, je to bolestivé... příště se toho bojím, nechci to opakovat, zadržuju, odkládám, co to jde, tím je to opět tuhé a bolestivé - celé se to krásně fixuje a vyměšování je pak problém.
Psychika hraje obrovskou roli... (měla jsem v péči holčičku, která se bála na toaletu, protože viděla, jak tam spadnul a spláchnul se František v kouzelné školce...než jsme na to přišli!!!)
A obecně děti mezi jedním a třetím rokem neomylně vycítí, co považuješ za důležité a na tom tě šponují... ;-)

V každém případě přeji pevné zdraví a hodně zdaru... :-)

KOTENCE: Stavět teprve budeme, na podzim už jsme to nestihli....ale hodlám se řídit radami mého bratra. Pod písek určitě něco dát, ideálně vodopropustného. Netkanou textýlii nebo něco podobného aby se děti neprohrabaly až na hlínu a nemíchaly ji s pískem. Písek máme z pískovny, ale není to ten na pískoviště, je hrubší, takže bábovky moc nedrží (holt se bude muset dítko snažit).
Jinak určitě doporučuju dřevo před instalací pořádně nalakovat něčím voděodpudivým.

Prosím o zkušenosti se stavbou pískoviště.
Jak hluboký je tak akorát, aby to stálo za to? Dáváte něco pod písek nebo je rovnou na hlíně? Odkud máte písek? A je něco, co by člověka předem nenapadlo? Díky.

MADCAT: Ne, neexistuje, a ano, je potřeba si to kontrolovat (i když na jednoho výrobce omezení být nemusíte, mám pocit, že 40x60 a 120x60/140x70 jsou ty nejčastější rozměry).
Ostatně, ani ty dospělácké varianty nejsou až tak ustálené, viz IKEA a jejich rozměry peřin (nebo Debenhams a jejich anglické).

SOLEI: to si nemyslím, u nás máme na to hračku a rozhodně se agresivita diametrálně snížila, kdežto kdyby to dusil, mohlo by to vyústit v nějaký horší psychosomatický problém, zvlášť když k tomu má sklony - viz zácpa. S ovládáním agresivity a vzteku mají problém dospělí, jak to mají zvládat děti - to je podle mě nemožné.
INUSHKA: taky jsem to tak řešila, než se to děti naučily - u nás je teda pes tabu, ubližovat psovi se nesmí se stejným důrazem jako vbíhat do silnice. Já mám jezevčíka a německého ovčáka a oni si děti nějak rozdělili, vlčák se vyhýbá Alence a jsou jedna ruka s Tondou, jezevčík vysloveně zbožňuje Alenku, ona mu hází míčky a chechtá se, že jí to jezevčík nosí, otravovat je nesmějí ani jeden. Maximálně pohladit. Psi netrestám, když zavrčí, je to varování, dávají tím najevo, že nemají náladu a spíš děti učím, že když pejsek vrčí, má se nechat na pokoji.

MADCAT: Já bych teda osobně v první řadě oddělila psa od kluka. Prostě aby vůbec neměl příležitost do něj kopat. A každý takový pokus okamžitě zastavit, třeba odnesením dítěte. Holt budete muset mít oči na stopkách a hlídat. Protože tohle je opravdu jenom otázka času, kdy tomu psovi rupnou nervy a začne se bránit sám, když ho neochrání páníčci. A pak to může mít pro dítě trvalé následky a psovi to těžko vyčítat... Nebo to začne ventilovat jinak, jak píše DALEEN. A babičce se nedivím, že jí vadí, když jí dítě do psa kope, kvůli něčemu takovému bych taky dělala dusno.
Jinak osobně mi taky přijde, že si žárlivost vůči sestře vybíjí na jediném dostupném slabším článku, u kterého mu to prochází.

DALEEN: to už je na majiteli, jestli pochopí proč zvíře zaútočilo a nebo ho zmlátí

SOLEI: Jenže v okamžiku, kdy se pes ohradí vůči dítěti, tak dostane nařezáno/vynadáno/cokoliv, že to nesmí. Ačkoliv je to naprosto normální, přirozená a očekávatelná reakce a jednou k tomu podle mě prostě dojde. Ten pes to nemůže vydržet dlouho. Ono taky to nemusí vyventilovat přes dítě, ale může začít ničit věci, kousat boty, schválně se doma počůrávat, útočit na jiné psy.
Takže z mého pohledu nejdřív bych dítěti razantně zatrhla mlátit psa a našla mu nějakou adekvátní náhradu vybití agrese (ať už polštářem, sportem, jógou, čímkoliv) a pak bych řešila aby nebyl důvod k takovému chování dítěte. Podle mě prostě žárlí na setřičku a schytá to pes, protože ví, že na sestru si nesmí nic dovolit.
Ale je to samozřejmě jen můj pohled a názor.

DALEEN: člověče, stejně ten jezevčík musi byt svatý, znám tyhle psy a statistika mi dává za pravdu - mezi nejčastější případy pokousání psem patří pokousání jezevcikem, jen to nemívá závažné následky tak se o tom na Nově nemluví, popravdě mladý pan by zasloužil aby ho psík trošku proskolil, protože co si budeme nalhavat z pohledu člověka ktery touží ublížit, neposkytuje polštář takové uspokojení jako zivy tvor