na druhej strane možno by stačilo aby každý pochopil, že učenie sa niečoho nespočíva v bifľovaní ale práve v logike a chápaní súvislostí. ja si za celý svoj život v laviciach (23 rokov) vybavujem veľmi málo okamihov, kedy som sa niečo musela učiť naspamäť a bifľovať. je síce fakt, že mám technickú vysokú školu, ale aj v humanitných predmetoch mi prišli veci logické. a vyslovene naspamäť sa učiť je nutné len úplné základy, axiomy, zbytok sa väčšinou dal logicky odvodiť.
takže ja si myslím, že nie je nutné meniť všetko a veľa, stačilo by to vysvetľovanie pojať trochu iným spôsobom. vlastne ako píšem - nie učiť ale vysvetľovať ako a prečo veci fungujú. chvíľu som samotná učila na ČVUT geodéziu architektov a stavarov a napriek tomu, že to bol obecne jeden z tých menej obľúbených predmetov, tak ma v jeden semester v akejsi ankete dosadili na druhé miesto v poradí obľúbenosti učiteľov :o)
učivo, čo sa učí, nie je zlé, zlý je akurát spôsob akým je snaha ho učiť.
ďalší problém aký som vnímala je ten, že častokrát snaď ani samotný učiteľ úplne presne nerozumel tomu, čo učil. potom sa ťažko niečo vysvetľuje... alebo bol o level ďalej a preskočil nutný základ, bez ktorého nešlo pochopiť ani ten zbytok. takže to vyzeralo, že učivo je nutné sa nabifľovať.

mne obcas pripada ze se to zvrtlo nekde kolem te doby, kdy intelektualove provedli tichou revoluci, povinna skolni dochazka, poznani jako totem, demokracie, lidska prava atd. To jsou same veci, ktere jsou zalozene na osobnim uvedomeni jedincu a jejich touze se rozvijet.

jenomze. co kdyz biologicky, fyziologicky, vetsina lidi takovych treba neni. Nemaji vnitrni motor jako ze jit za krasou, pravdou, svetlem (whatever) a jsou proste udelaji tak, ze reaguji spise na vnejsi impulsy. Chtit po nich aby motivovali sve dite ze skola je fajn, nebo zodpovedne volili sve volene zastupce, nebo se omezovali v zajmu celku, dobrovolne... je jako chtit po psech aby se ukaznili, a pritom s nima nechodit na cvicak. nemyslim to trpce, spis jako deskriptivne, ze je tu ta moznost.

jenze to je tabu, nemuzeme rikat ze lidi jsou stado a chteji byt stado, ze.

ENKIE: Ten Trap je úplně fascinující.

Jak popisuje kořeny toho paranoidního pohledu na svět. Toho, co říká, že svět je nemilosrdná džungle, kde všichni lidi jsou egoističtí roboti, co se jen snaží jeden druhého manipulovat, ovládat, využívat, případně zlikvidovat.

U nás doma se na tenhle smutnej svět hodně věřilo. Totálně.

Až v dospělosti jsem s úžasem ...a nepředstavitelnou radostí...zjistila, že to tak vlastně není. Že existují lidi, spousta lidí, kteří mají upřímný a dobrý úmysly, a vůbec se podle tohohle modelu nechovají a neuvažujou. Že to JDE chovat se a myslet jinak, a že to je normální, a narozdíl od té paranoii to funguje.

Díky informacím v těch dokumentech konečně líp chápu, odkud se celej ten model vzal.
Část jeho kořenů je v tom, o čem už byla řeč. Lidi prošli traumatem války, rozbitím struktur a hodnot, ztrátou spojení s přírodou. A pak se na ně přivalila tahleta paranoidní vize, kterou vymysleli konkrétní lidé, a poté se rozšiřovala pomocí médií.

V naší domácnosti přicházela především skrz televizi. Ty zcela konkrétní hodnoty a představy, které popisuje The Trap, které se objevily v Británii 70. let, u nás podporoval seriál Profesionálové ;)....a další. Už se nedivím, že komunisti neměli žádný problém tahleta západní krimi kupovat a vysílat. Protože dávala stejný obraz reality, který chtěli i na Východě - právě tenhleten paranoidní obraz, kdy se nikomu nedá věřit a všichni si jdou po krku. Ve východním bloku se rozhodně vytvořilo to samé. A pak už to jen proudilo do domácností skrz ty příběhy a podporovalo to tendence lidí nevěřit si atd, které byly posíleny už celou životní situací.

Některé lidi a rodiny to asi postihlo více, některé méně. Čím víc lásky a zdravého základu v tom kterém rodu, tím odolnější byl. Ale když se kouknu, čemu věří generace našich rodičů a prarodičů, zapustilo to kořeny docela dost.

A pokračuje to pořád dál. Když náhodou někde vidím dnešní seriály, to je neuvěřitelný, jak nechutný mezilidský vztahy nám prezentují jako normální. Ti lidi v těch příbězích se chovají jako totální magoři a šílenci, a přitom se to celé tváří, že tohle je život, že takhle se lidi chovají a snad se ani od nich nedá nic jiného očekávat..... Nejhustější je to, když na to člověk kouká bez zvuku, např. v busu...jen ty xichty...;-D

Moc dobrej dokument. Moc dobře, že vzniknul. Snad si díky tomu víc lidí uvědomí, že tyhlety psycho modely chování normální nejsou, nemají nic společnýho s lidskou přirozeností, že to byly produkty jedný nemocný doby, která doufejme končí.....