osobne mne to do komunity netahne. naopak povazuju za ohromnou vyhodu (psychologickou) ze je kolem tolik lidi, ze si clovek muze neustale nezavazne volit, s kym bude na cem interagovat. myslim ze nejaka mensi skupina lidi by mi desne lezla na nervy. jeste mi to asociuje ruzne zname, kteri odesli na VS ze sve vsi do mesta a bylo to pro ne vysvobozenim: konecne anonymni, konecne si delaji co chteji, konecne neziji nepotkavaji stale dokola jen par lidi, ktere si nevybrali.

kolegove v praci, dvojice, pred rokem koupili byt v novostavbe, bytovce (40 bytu) na kraji brna. jeste nez byli nastehovani, uz melo spolecenstvi vlastniku svoje webovky, forum atd., behem toho roku vyhrali spolecne dva soudy s developerem, a tento vikend poradaji pred barakem velke spolecne grilovani (1. vyroci spolecneho bydleni). becka jde z fondu oprav.

moji rodice se v 1973 stehovali do domu (20 rodin), ktery postavili vicemene sami najemnici (byla tehdy takova doba, stovky a stovky druzstevnickych hodin prace); coz melo efekt ze se vsichni znali, pulce sousedek jsem rikala teto, v zime otcove spolecne nastrikali na strechu garaze vodu = kluziste pro decka, matky se stridaly ve sluzbe na piskovisti, na silvestra slavil cely barak, rada rodin jezdivala spolu na dovolenou, 4 rodiny jsme pak koupili spolecne zahrady vedle sebe atd. Ted uz to samozrejme se taky rozpadlo a pominulo, ale detstvi myslim dobry.

myslim ze mesto neni zcela spatny, jde jen o to, zda se postesti vytvorit nejakou pospolitost, nebo je to nejak moc odcizeny.

ale tak to jen tak na dokresleni

bez ohledu na to co si o navratech do prirody myslim, bych rekl, ze zkoumat nefunkcni alternativni systemy je velmi uzitecne, imho minimalne stejne uzitecne jako zkoumat soucasnou nemocnou civilizaci. ona totiz nevznikla sama z niceho nic, ale postupnymi krucky, postupnym vylepsovanim, odstranovanim neceho a pridavanim dalsiho... a neco z toho proste nefunguje, nebo spise ve vysledku funguje jinak nez jsme zamysleli.

me treba pripadne zajimavy zkoumat jak fungovaly alternativni komuny v ruznych letech (v 20tem stoleti v Rusku, v 60tych letech v USA, v Nemecku apod). je dobre vedet proc uz tady ty komunity nejsou, proc skoncily jeste driv nez tato civilizace, ktera ma hromadu hypertrofovanych much. ukazalo se totiz, ze novy alternativni system ma detske nemoci, kterych se uz starsi civilizace za ta leta zbavila. aby se dalsi komunity nerozpadaly je imho potreba zkoumat duvody padu vsech moznych systemu, duvody proc se z nich za par generaci stal uplne jiny system, ktery sel proti jeho samotnym puvodnim zakladum atd.

napr. co se ukazalo byt nejvetsi problem v rovnostarskych komunach byla zarlivost, touha po majetku a touha po moci. i v malych pratelskych skupinkach po letech doslo k tomu, ze nekdo ovladal nekoho, nekdo mel vic nez jiny, nekdo se bal jineho. nekdo zacal s nekym chodit, cimz vyvolal zarlivost v nekom jinem, popr. dochazelo k soubojum o to kdo muze s kym byt a hadkam o to ci vlastne ty deti doopravdy jsou. (proc, kdyz utek z nemocne civilizace mel byt resenim prave techto problemu??)

je treba si byt vedom toho, ze odstranenim nebo utekem ze systemu zakladame system novy, jen mnohem mladsi a s mene znamymi dusledky. kazdopadne uspesnou konstruktivni debatu ohledne praktickych reseni vinsuju :-)

Myslím si, že pravda je obojí.
Jedna věc je, že se děly naprosto příšerný věci.
Druhá, že některé prvky života byly funkční.

Nesmíme zapomenout, že naše civilizace není nemocná sto let. Je nemocná už mnoho tisíciletí, a ta nemoc se projevuje všema těma přehnanýma extrémama. Souhlasím s Quinnem ohledně toho, kdy to zhruba začalo. Tím pádem kamkoliv se koukneme do naší známý historie, najdeme spoustu věcí, co brutálně nefungovaly. Což ještě neznamená, že by tam nemohly zároveň být věci dobrý, ze kterých se dá poučit. Ostatně, úplně to samý platí o naší době. Civilizace jako taková je do extrému šílená a na hlavu postavená. Přesto v ní žije spousta lidí, kteří dělají mnoho dobrých věcí, dobře a rozumně.
Takže nemá cenu dohadovat se o tom, jestli nějaká doba byla dobrá nebo špatná.

Ale tohle je moje poslední vyjádření k tomu. Buď tu může vzniknout nějaká konstruktivní debata ohledně praktických řešení :) - nebo nemůže, v tom případě to prostě dál nebudu číst ;)

INK_FLO: hm, ano, tyhlety informace jsou mi známy

a tohleto je přesně, co nechci aby z toho bylo, hromada...eh...řečí o tom, jak něco bylo nebo nebylo a nebo co má nebo nemá smysl

nejsme v 17. století, jsme ve 21. století, máme ty možnosti, co máme, otázka je, jak si vytvořit nějakej funkční a příjemnej způsob života. jak to bylo a nebylo dřív někde, není až tak moc relevantní

respektive, pokud někdy někde něco fungovalo a něco se o tom ví, můžem se tím inspirovat
takovýma poměrama, jako popisuješ, se snad tady nikdo dobrovolně inspirovat nebude (a pokud ano, a chce si to zkusit, je to jeho věc, ale to jsem na mysli fakt neměla ;)

CONTINUITY: to mi připomnělo, jak tu kdysi proběhla debata o idylickém/neidylické minulosti na venkově. O víkendu jsme byli v rožnovském skanzenu, a poměry, jaké vládli v tamních vesnicích ještě před 100 až 200 lety by asi zaskočili i nejednoho romantického obhájce starých dobrých časů.

v jedné malé světnici s nízkým stropem žilo třeba i 10 lidí, často dvě rodiny nesvázané příbuzenskými vztahy, děti i dospělí dohromady. Na zimu si tam nastěhovali ještě hospodářská zvířata, protože jedině tam bylo aspoň trochu teplo. Postele měli dlouhé jen 1,5 metrů, spalo jich ní několik v polosedu. Bačové například vařili jen 2x týdně a to jen stále dokola velký hrnec kaše a další dny nejedli.
Okrádání a žebrota byla široce rozšířená, pokud byl špatný rok, tak spoustu rodin muselo rozprodat celý majetek, někdy i s domem, aby neumřeli hlady. Jednou např. poslali dvě ženy do 50 km vzdálené vesnice, aby za poslední peníze přinesly chleba a na zpáteční cestě je někdo hladovější okradl a zabil.
Jedlo se vpodstatě jen kysané zelí, kaše a brambory, chléb byl spíš luxus.
Děti se často dávali do služby k bohatším statkářům, tam sloužili třeba už od 10ti let, většinou jen za trochu jídla, a to pracovali od rána do večera.
Ještě jsme tam koupili knihu "Lidová strava na valašsku", kde je takových historek souvisejících s jejich způsobem života spoustu. Většina z nich je ale bohužel na hony vzdálena představě šťastných lidí pracujících pár hodin na svém a po zbytek času se věnujících rozvoji tvořivosti

liesko, fesak, kaslete na to (varovani)