_BENNY: pruser dnesni moderni doby je ten, ze vsichni chodime do zamestnani, kde vice mene delame podobnou praci, neprilis narocnou na hlavu i ruce (cest vyjimkam) a tu muzou delat muzi i zeny (lehce generalizuju, pac ucetni a ucitele v materske skolce jsou skoro same zeny, ve stavebnictvi sami muzi, ale primhur oko :o). driv kdyz zili lide jednodussim (fyzicky vyrazne narocnejsim) zivotem a nebyly utulky pro deti, tak bylo velmi dobre videt, jak vlohy predurcovaly praci pro jedno i druhe pohlavi. vetsina muzu by povazovala za urazku, kdyby jim zena rekla, ze maji uklidit a zadelat na chleba a ze by sla ona s sirocinou kacet stromy a pak s konema vytrhavat parezy. on by si s uklidem poradili (hospodyne by se ovsem chytla za hlavu, po navratu domu :o), ale zena by si uz poradila hur - nema na to fyzis. vysledek by byl ten, ze ani jedno by nebylo udelane poradne. dneska uz netrhame parezy, ale nekteri kopeme diry pro ukolniky, betonujeme, omitame, lezeme na strechu opravovat krytinu, prehazujeme plaste na aute, rezeme drevo, hoblujeme, svarujeme, prenasime tramy, tregry, pytle s obilim... tedy delame plno veci, ktere jsou fyzicky namahavejsi a hrozi u nich zvysene riziko urazu. jsem presvedcen, ze vetsina muzu by nerada, aby se jejich draha vystavovala nebezpeci. pro muze je to imho prirozeny zpusob, jak o zenu pecovat. ma dispozice pro to, delat hrubsi, namahavejsi praci. prace v domacnosti je namahava jinak - dela se tam vic drobnych ukonu zaroven, pro to se zda vhodnejsi zena - a to nemluvim o jejich schopnosti zkraslit sve prostredi. me by nenapadlo natrhat kytku a dat ji na stul. sladit ubrus s potahem na sedacce, utrit tamtu tapotu na lednicce, vymenit deckam v regale spinave tricko za ciste (dyt jeste neni tak spinave), pretridit nez se dovari obed veci, ze kterych uz vyrostli, dat do pytle na pudu, a snest zase vetsi veci po bratrancovi a nastrkat do skrine.. milion ukonu, ktere nejsou vubec videt, ale musi se udelat. proste ja za sebe muzu rict, ze bych se z toho posral na tohle myslet a zarizovat to, nemohl bych ze sebe ani vydat prebytecnou energii mlacenim do spalku dreva, kdyz by me decka nasraly. jsem tedy hluboce vdecny sve zene za vsechno, co dela a sam to oplacim tim, co umim nejlip - postarat se, aby bylo v rodnem hnizde teplo, bezpeci, co do huby a jeste musi zbyt cas na blbosti.

chci rict, ze nejake konstrukty typu silnejsi slabsi vyvstavaji zrejme akorat (sakra, je jich pritom vetsina) u lidi, kteri zijou v prilisnym prepychu/nemaji doma co na praci/nemaji svoje misto v zivote. a nebo z opacne strany nahlizeje - jednodussi zivot na venkove se vsemi drobnymi pracemi a povinnostmi (kdyz pred nimi clovek neutece, a neudela si zivot moc pohodlny) usnadnuje prirozene vybalancovat pro oba partnery pozici ve vztahu. partner pak neni clovek, se kterym chrapes a nejak jsi zplodila deti, tak se o ne musite starat, ale nejlepsi pritel, prava ruka, bez ktere by se sakra tezce zilo. a k tomu ten milenec a spolurodic deti, ovsem.

GEN_IO: No...dobrého pomálu, jak říkala moje prateta, když si po obědě zobla sladkosti. :-)

EVA_: "pomáhej, aniž bys věděl, že pomáháš"..tak Jak teda? ¨

No, jasný, ideální je, když je pomoc nezištná, jako karmajóga - jóga nesobecké činnosti.
Ale ne vždy to jde, nebo ne vždy je to lehké. Takže je lepší prostě pomáhat :)

OGMIOS: však tohle je extrém...jsou vepříny, kde mají výběh a bahno na rochnění. Ale toho je minimum. Když jsem se ptal u nás na vesnici, proč mají ty telata přivázaná krátkým řetězem v teletníku a dávají jim zkvašené nasekané cosi dovezené v obří plastové housence...a proč je nevyženou na velkou louku za teletníkem (oplotit, jeden pán na hlídání), tak mi řekli že je to moc složitý a že tomu nerozumím :) Holt...není to lehký. Jak říkal Cílek - zemědělci by se měli vzdělávat (celoživotní vzdělávání).

GEN_IO: Neurolingvistické programování?

Obrovsky jsem to tu zaevovala...chtěla bych to shrnout. Pro mě osobně jsou hlavním zdrojem transformace vztahy. Učím se je horkotěžko, protože mě odmalička bolely, hledám návody, příručky, narážím, padám a vstávám. Učím se nakládat se svojí skrytou agresí, s afektem apod., snažím se vyrovnávat se s tím, co jsem musela potlačit, abych přežila, s pocity, které mě formovaly v dětství. Na cestě se mi podařilo zkoumat energie, taoistická dechová cvičení, feng-šuej, sem tam astrologii, ale kdysi dávno mi pomohlo splynutí, nyní je to sdílení a dobré slovo. O mě howgh.:-)

_BENNY: Ne, myslím, že je úplně zbytečné řešit, kdo za co může, věci jsou tak, jak jsou, přišli jsme do nich a těžko dnes můžeme najít odpověď na to, jestli bylo dřív vejce, nebo slepice.
Abych věci přidala kontext. Nedávno jsem četla článek, který není na netu, abych sem poslala odkaz. Týkal se tradičního uspořádání společnosti v Koreji a intimity. Dálný východ vypadá, že funguje tak, že jsou role extrémně rozdělené, muž nadřazen, silný, agresivní, žena podřazená, jemná, něžná. Tohle je ale jen vnější projev. Doma dochází ke splynutí pohlaví, respektive k dominanci ženy; muž domů nosí peníze a poslouchá. Žena mu poskytuje emocionální zázemí, téměř splyne s jeho životem. Sňatek je na celý život, a tak se doma nehrají divadla typu "jsem lepší". Celkově je ve vztazích větší citová uvolněnost, protože city se nepovažují za rozhodující kvalitu a nejsou důvodem pro utváření názoru na druhého. Čili...je-li muž rozladěn z práce a protivný, přijde domů a je protivný, žena ho opečuje, pochopí a nechá být stejně, jako on ji, je-li protivná ona (v Koreji existuje menstruační dovolená a vztahuje se i na domácí práce). Když ji ale naštve, může počítat s tím, že bude fyzicky napaden. Manželství je považováno za stvrzení existujícího splynutí pohlaví, tudíž odpadá potřeba fyzických projevů náklonnosti na veřejnosti.
Pro muže platí, že se pustí maminčiny sukně a chytí se manželčiny, přičemž je nucen navenek plnit funkci toho silného, zralého, zodpovědného. Po narození potomků je to vše pak...fakt náročné.