CONTINUITY: Příznivé okolnosti mohou vést k zapomenutí toho, že jde jen o okolnosti, které tu nebudou věčně. Okolnostmi jsou třeba zdravé lidské tělo, které nic pořádně nebolí, které je schopné dělat cokoli chceš atd., dále prostředí, které ten život vyživuje atd. Ale tělo stárne a umírá, a prostředí se mění jak přirozeně, tak i lidskou aktivitou. Tím druhým tak, že rozsáhlé oblasti se stávají neslučitelné se životem. Někdo má štěstí, že je v oblasti, kde se taková změna neodehrává, nebo má prostředky na to se do takové oblasti přesunout, pokud ta stará přestane vyhovovat. Ale... někdo nemá, a i ten co je má dnes, je nemusí mít jindy. Dukkha nevzniká jenom tím, že se věci mění a ty si užíváš jejich plynutí, ale například přilnutím k něčemu příjemnému, co se teď jeví pevné a stabilní, a pocitovému vztahu jako by toto tu mělo být věčně. V momentu, kdy se to rozpadne, vzniká dukkha. Nebo zase věci se zdánlivě nemění, ale ty nejsi spokojená, protože bys chtěla, aby to plynulo (rychleji).
Další skupinou aktivit, které vedou k nespokojenosti a "akumulaci karmy", jsou ty spojené s odporem a hněvem, kde se posiluje dualismus já vs oni/ono. Tady se používají takové ty přirovnání k fraktálu nebo hologramu, kde se teda ten mikrokosmos zrcadlí v makrokosmu a obráceně, a odmítnutím části vnější reality odmítáš nepřímo část sebe sama, což se rovná opaku soucitu. Celé to je zastřešené tou "bazální nevědomostí", která může mít aspekt totální nevědomosti ve smyslu "ani nevím, že jsem v kleci", "možná jsem v kleci, ale čert to vem, jsem spokojený, protože jsem si to řemu by se dalo říct klec pozlatil a zkrášlil", nebo též "vím, že jsem v kleci, nechci být v kleci ale nevím jak z ní ven". Všechny pohledy se mohou střídat a i po fázích částečného uvědomění klece může následovat relativně slušná amnézie a znovu-zapomenutí do "hluboké nevědomosti" v tom prvním smyslu. Stabilita prožívání a absence dění, které by dokázalo naznačovat existenci klece, sice žádnou přímou "nespokojenost" nepřináší, ale nepřináší ani poznání toho, že takováhle "blažená vykyslost" taky jednou skončí, a v kontextu lidského života, který je konečný, je to vzorný příklad toho, jak lze "waste precious human life" = marnit čas.

Proti všem těmto formám toho základního klamu (avidjá / avidždá / marigpa) pak stojí "správný vztah" k realitě, (vidjá, rigpa) a trvalé spočívání v tomto "správném vztahování se ke skutečnosti" jest klíčem k té "nejvyšší realizaci", kterou všichni tolik chceme, žeano ;e)

krásný den!

CONTINUITY: Rozumim tomu tak, ze nekdo tento aspekt (uspokojeni je zde vzdy jen na kratko nez o jeho zdroj zas prijdes a zas neco aportujes jinyho) proziva vice, nekdo mene. Kdo vice, toho budhismus oslovi, kdo to vidi jinak, toto neoslovi.

Jsou treba lidi, kteri souhlasi ze existuje utrpeni, ale uz jim z toho jednoduse neplyne, ze by se melo a mohlo nejak radikalneji ukoncit... berou to treba ze bez utrpeni nelze si uzit jeho protiklad atd. Cimz se snazim ilustrovat ze lidi jsou proste ruzni a tyhlety hluboky pocity ze sveta nejde vyargumentovat rozumem. Proto je tolik ruznych cest.

CONTINUITY: prisne vzato je kazda existence neuspokojiva, protoze podlehajici zmenam. lidska, zvireci, bozska.. lisi se pouze lepsima nebo horsima podminkama. mozna kdyby te nekdy stahli z kuze, nebo narazili na kul tvoje dite pred tvyma ocima, nebo by mozna stacilo videt teskny pohled kozy, ktere odvadeji kuzlata na podrezani..

"neuspokojivy" je lepsi preklad slova "dukka" nez "strastny". vsechno pomine. vedomi toho kali radostivost z dosazeneho. ale jsi jeste mlada, raduj se a tanci :o).

KOSMO: jo ja beru ze energie je uplne vsechno :) takove zastresujici slovo

mne to pomaha premostit dotazy typu a je soucit myslenka nebo jednani? No jak kdy, ze. Je to proste energeticky proud s nejakym vzorem ... projevujici se v mysli, v pocitech, v jednani... urcita melodie.

To ze by VESKERY energeticky proud mel vlastne jedinou spolecnou motivaci - umensovat utrpeni (aneb Vsichni neustale delaji to Nejlepsi co muzou) [ akorat jsou do ruzne miry blbi a nemoudri :) ] to uz je (muj) filosoficky postoj, to je k necemu dobry takovej nazor, ale pokud to zpusobuje zmatek, souhlasim, klidne ignorovat. Muze z toho povstat rozbahla relativizace a jine nevyhody

KOSMO: mne to tiež príde tak,
že súcit je 1 z foriem lásky..
a v poslednej dobe som čím ďalej tým viac
presvedčená o tom,
že schopnosť vnímať/prežívať ho stúpa
s 'otvorenosťou' človeka..

EVA_: muzu ti rict budhisticky pohled: lidska existence je v hloubce neuspokojiva, protoze vse se meni a pomiji, coz je svym zpusobem strasny, tak mame snahu mit neco pevneho nemenneho, tak si vymyslime napr. ruzne pevne 'ja', s tim se identifikujeme, jenze ono se meni a pomiji, nikde ve svete neni definitivne uspokojive pokojne misto. To je prvni budhisticka pravda 'o existenci utrpeni'.

Budhismus dale uci, ze tento stav lze prekonat a doporucuje ho prekonat. Ta energie, ktera v tobe chce se vymanit z utrpeni, to je soucit. Jses si vedoma ze je tu nekdo kdo trpi a chces aby netrpel a konas kroky k tomu. Zpravidla ma clovek nejdriv nejvic soucit sam se sebou :) ale jak se mu dari utrpeni premostit, uvolnena zbyvajici energie se automaticky orientuje na dalsi bytosti (je tu nekdo kdo trpi a necemu v tobe pripada lepsi aby netrpel...).

v tibetstine je dokonce stejne slovo pro energii a soucit (? thugje)

proste takova vseobecna gravitace ukoncit utrpeni