KOSMO: To je smutný...A když to čtu, je mi jako rodiči všelijak. Ráda bych si to svý nechala pro sebe a děti vedla tak, jak potřebují, ne podle toho, co by chtěly moje chandry, aby si ulevily.
Napadá mě ale: tuhle, když jsem byla u zubařky, bylo potřeba vyzkoušet, jestli je ten ten stařecký chrup ještě naživu. Zavelela cosi latinsky na sestru, ta na vatu nastříkala cosi ještě víc latinského apodala jí to, doktorka to pak na tu šestku dala. Když jsem zařvala bolestí, zaradovala se (asi jí došlo, že právě přežila svou smrt, protože jsem si seděla na ruce, která se chtěla bránit) a řekla: "Žije. Můžeme léčit."
Díky za odpovědi o soucitu...:-)
KOSMO: Když nevím, co je láska, mám to pak i s tím soucitem kapku nahnutý a naopak? Jestli jo, tak bych mohla být na stopě.:-)
YMLADRIS: Člověk si ale někdy vůbec neuvědomuje, že trpí.