CONTINUITY: Dost často chodím a nadávám na tu ves, že tu jako nic není, všude dojíždíme, obchod U Veselých je tragicky prázdný. Čili přístup k bio produktům nic moc. Tak jsem si tu udělala takovou soukromou záškodnickou jednotku, s kámoškama a sousedkama si necháváme vozit bio drůbeží maso a králíky od farmáře (sem tam ho "proklepnem" v laboratoři), hovězí a vajíčka máme od místního sedláka, mléko a jogurty nám začali vozit z nedaleké farmy (luxus, jednou týdně mám mléko za vraty), z Prahy pak jednou za čtvrt roku všem vozím z korejského krámu domácí tofu, řasy, sezamový olej a semínko, sojové mléko, těstoviny z bramborového škrobu, kimčchi se tu ujalo taky.
Mámě jsem se kdysi divila, co blbne, proč tak heká u zalévání skleníku a záhonů, když se dá zelenina koupit. Tak teď u zalévání hekám taky, ale děti jsou jiné, než já, jakmile cestou ze školy otevřou vrátka, vrhnou se na záhon a keře a všechno požerou. Obzvláště synátor má v tomhle můj obdiv, protože se nenechal od konzumace zeleniny odradit ani dost drsnou srážkou s mým obdobím, kdy "jsi to, co jíš" bylo náboženstvím a fanatismus mě přešel až poté, co jsem mu udělala špenát z kopřiv, který jsem ve spěchu neochutnala, naservírovala mu šlichtičku a papej. Jenže ta mrcha zelená nepřestala po převaření pálit.
Když přežil tohle a dál se na špenát usmíval, odhodlala jsem naši původně parkovou zahradu začít postupně osidlovat borůvkami, kdoulemi, angrešty, prostě rostlinami, co se dají jíst. Nemůžu si vynachválit takový ty vyvýšený záhony, to je paráda.:-) Jinými slovy doma potravinově celkem vyladěno.
Ve škole a školce ale vaří standardní českou kuchyň. Buchtičky se šodó, párky, rajská s knedlíkem a samozřejmě knedlo vepřo zélo. Dost jsem to řešívala. Jenže - školy a školky, kam by člověk dal děti s tím, že budou dlabat zdravě, tak ty jsou, ale stojí přes dvacet tisíc měsíčně, to jako pardon...Místní škola je typu "dvoutřídka", malinká, ale je spojená i s MŠ, děti jsou v podstatě pořád v jedné budově spolu, spolu chodí ze školy/školky, chodí tam rády, mají je tam rádi, vytvořily si svoje partičky, a tak jsem se velice rychle rozhodla přestat řešit, jestli dostali nějakou příšernost k jídlu, nebo ne. A docela mi to i vyhovuje. Nedávno u nás totiž jedly sousedovic děti, špenát nee, nabídla jsem párek (samozřejmě 96% masa od domácího výrobce) a byla mi zadržena ruka, že děti mají bezlepkovou a bezmasou dietu, přestože nejsou na lepek ani maso alergické. Najednou jsem měla u stolu naloženého jídlem dva hladovce, dřív zvyklé s námi jíst, chechtat a hádat se u stolu, kteří si najednou nemohli dát ani chleba s máslem a bylo mi, jako kdyby s námi nemohli pobýt, neměla jsem, co jim nabídnout.
A tak jsem si pro sebe udělala závěr, že v tomto směru budu zachovávat určitou "náboženskou toleranci", že doma budem dlabat ty kvalitní, vymazlený (i bezlepkový a bezmléčný) věci a v cizině budem jíst to, co dostanem.