Tak když už tady máme irských skoro na trojlístkovou výzdobu, tady jen něco navíc o hlavní postavě série příběhů, známých jako Ulsterský cyklus (a nejen tam se vyskytuje, čili výtah zde bude opravdu jen stručným nástinem): Cuchulain:

Cuchulain (také Cú Culainn, Cúchulainn, Cú Chulaind, Cúchulain), vlastním – původním – jménem Sétanta. Už o jeho zrození koluje několik nesourodých verzí – zda žena Deichtine (Deichtire) byla jeho matkou, nebo jen pěstounkou, zda byla sestrou krále Conchobara mac Nessa (již zmiňovaného), a nebo ženou jeho vozky, zda Lug, bůh Slunce, otec Cuchulaina, byl jejím mužem, nebo zda jej spolkla v podobě mouchy, zda ji unesl a vzal si ji proti její vůli, nebo zda Deichtine pouze asistovala porodu jeho ženy. Jisté je jen to, že největší irský hrdina přišel na svět během sněhové bouře, která zastihla královskou družinu na lovu „magických ptáků“, jimiž byly právě Lugovi posvátné vrány. Počasí donutilo lovce vyhledat přístřeší. Jejich hostitelem se – přirozeně inkognito – stal Lug. Dále následovala jedna z dříve nastíněných možností a výsledkem byl zdravý chlapec jménem Sétanta.

Sétanta byl již jako chlapec velmi výjimečný – údajně měl po sedmi prstech na rukou i na nohou, sedm zornic v každém oku a od narození plaval jako ryba. Když bylo Sétantovi sedm let, cestoval se svým strýcem Conchobarem a jeho dvorem. A jelikož neznal místní zvyklosti, vtrhl na místo, kde zdejší hoši hrávali hurling (irský fotbal s pálkami), cvičili a hráli si, aniž by předem požádal o jejich ochranu a dovolení. Populární verzí této historky je ta, v níž Sétanta snadno („s jednou rukou za zády“) srovnal všechny místní chlapce – budoucí válečníky, a že jich bylo podle některých až sto padesát. A po té, co mu král vysvětlil místní zvyklosti, sice vstoupil o ochranu místních chlapců, ale navíc je přinutil, aby oni přijali jeho ochranu.

O pár let později (netřeba zmiňovat, že i zde se údaje liší) byl Sétanta pozván, aby se králem Conchobarem (na kterého učinil dojem svým výkonem při hurlingu), zúčastnil hostiny na královu počest v domě kováře Culanna. Mohlo se jednat i o pozvání pro samotného chlapce, kterým chtěl kovář pochválit jeho sportovní výkon. Každopádně shodou okolností nedorazil chlapec ke kovářovu domu ani s královským doprovodem (nejprve dohrál hru), nebo sám, v okamžiku, kdy dům již hlídal kovářův obávaný, obrovský hlídací pes (zda král opomněl informovat o chlapcově příjezdu, nebo pozapomněl sám kovář, těžko říci). A jako správný hlídač se pes na chlapce vrhl. Sétanta se nezalekl a v sebeobraně se mu (ve věku zhruba dvanácti let, podle některý i sedmi) nakonec podařilo psa zabít. Zvedl jej prý jako pouhou hadrovou hračku a mrštil jím o poblíž stojící balvan tak silně, že psa usmrtil (podle jiných psa zadávil míčem na hurling, který mu do chřtánu nacpal pálkou). Kovář Culann byl smrtí svého psa zdrcen. A když statečný chlapec viděl jeho zármutek, nabídl se, že sám převezme povinnost hlídacího psa a bude kovářův majetek střežit, dokud si nenajde za zabitého psa náhradu. Tehdy (buď zásluhou moudrého druida Cathbada, nebo zásluhou lidové tvořivosti) bylo zapomenuto jméno Sétanta a z chlapce se stal Cuchulainn – Culannův pes.

Jednoho dne zaslechl Cuchulain druida Cathbada, vyučujícího žáky. I vyptával se ho na účel toho dne a dostal odpověď, že válečník, který toho dne vezme do ruky zbraň, získá věčnou slávu. Nečekaje na nic dalšího, pelášil chlapec (sedm let!) za králem, aby dostal nějaké zbraně. A říká se, že žádná zbraň nebyla dost dobrá, aby vydržela jeho sílu – krom výstroje samotného krále. A když to viděl druid Cathbad, velice truchlil, protože druhá polovina proroctví říkala, že kdo tento den vezme zbraň do ruky, získá věčnou slávu, ale jeho život bude krátký. Brzy si Cuchulain vyžádal od strýce (krále) válečný vůz – opět jej dokázal udržet jen vůz samotného krále – a provedl odvážný nájezd, při kterém zabil tři syny Nechtan Scéne, o kterých se říkalo, že zabili více ulsterských mužů, než vůbec nyní ulsterských žije. Když se Cuchulain vracel zpět, stále ještě jím zmítala děsivá bojová zuřivost, která z něj dělala tak strašlivého nepřítele. i sami ulsterští se obávali, že by se ve svém stavu mohl pustit i do nich, protože Cuchulain v tomto stavu nečinil rozdílu mezi přítelem a nepřítelem. Aby nedošlo ke strašlivému masakru, uchýlili se nakonec ulsterští k úskoku. Poslali chlapci v ústrety své ženy (někdy se říká, že jich bylo třikrát padesát a každá skupina nesla jeden sud ledové vody) – s odhalenými prsy (případně zcela nahé). Chlapec strnul a ve studu sklonil hlavu a zahleděl se do země. Tehdy se na něj vrhli ulsterští muži a ponořili ho do sudu ledové vody, aby zchladili jeho bojový žár. První sud s vodou po ponoření Cuchulaina vybuchl. Ve duhém se voda vyvařila. Ve třetím se již jen ohřála – taková byla síla jeho zuřivosti, takový byl jeho bojový zápal.

I hrdinný chlapec jednou dospěje v muže. A Cuchulain dospěl v muže opravdu povedeného. Tak povedeného, že se ulsterští muži začínali samými starostmi mračit. Bylo rozhodnutop, že Cuchulain se musí co nejdříve oženit, protože jinak bude krást ženy a půjčovat si dcery široko daleko. A Cuchualin si vybral nevěstu tak povedenou, jak byl on sám – překrásnou dívku jménem Emer. Nicméně její otec Fergall Monach sňatku nepřál, představoval si pro svou pověstně krásnou dceru lepšího nápadníka (rozuměno rodem a majetkem). A proto mu odmítl dceru dát, dokud neprojde válečnickým výcvikem u samotné Scatach (Scáthach – někdy „jen“ legendární válečnice, někdy přímo válečná bohyně). Podle všeho doufal, že Cuchulaina zabije samotná cesta na ostrov Alba (Skotsko), nebo alespoň výcvik. (Někdy se říká, že výcvik po Cuchulainovi chtěla sama Emer, aby prokázal svou cenu a vzal si ji jako opravdový válečník.) Cuchulain se výzvy nezalekl a stejně jako všechny předchozí ji přijal. Aby dosáhl svého, překonal Pláně Neštěstí, kde ostrá tráva řezala do nohou poutníků, Nebezpečné údolí, kde se na poutníky vrhala dravá zvířata, i Skalní most, který se zvedal do vertikální polohy, aby poutníky shodil do propasti (Cuchulain skočil doprostřed a na druhou stranu se sklouzl, když se most začal zvedat). Po této cestě se pustil do tréninku se Scatach. Mimo jiné naučil zacházet s kopím gaé bolga (Gaé bulg) – zbraní, kterou válečníci vrhali nohama, a která měla na hrotu takové zpětné háčky, že se musela z rány vyřezat i s masem. I když se Scatach pokusila držet Cuchulaina ve strachu o jeho život stranou (uspala ho lektvarem), zapojil se mladík do jejího boje s dávnou sokyní Aífe, nejsilnější ženou světa, aby se odvděčil za svůj trénink. S Aífe bojoval Cuchulain ve vyrovnaném souboji, ale nakonec ji porazil. Ušetřil její život a vznesl dvě podmínky. Aífe měla ukončit své nepřátelství ke Scatach a dát Cuchulainovi syna. Tak se i stalo.

Nechávaje za sebou těhotnou Aífe, Cuchulain se vrátil domů, aby nárokoval ruku své nevěsty Emer. Podle některých legend se ji její otec mezitím pokusil provdat za druhého nápadníka, krále Munsteru Lugaida mac Nóise. Ten však dívku odmítl, když se dozvěděl, že jeho konkurencí je právě Cuchulain. Navrátivšímu se mladíkovi však Forgall uzavřel před nosem brány pevnosti a dceru mu opět odmítl dát. Tehdy se Cuchulain rozzuřil, a vzal pevnost útokem. Pobil Forgallovi dva tucty mužů, zmocnil se Forgallova pokladu a unesl jeho dceru. Forgall sám se zabil pádem z opevnění pevnosti. Ke Cuchulainově svatbě se pojí také zajímavý příběh o králi Conchobarovi: Totiž jako panovník měl Conchobar „právo první noci“ u všech nevěst ve své zemi. A v tuto chvíli se dostal do úzkých – nechtěl rozzlobit Cuchulaina, jehož hněv byl velmi obáván, ani ztratit autoritu. Nakonec zasáhla moudrost druida Cathbada. Král sice strávil noc s překrásnou nevěstou a sdílel s ní lože, ale starý moudrý druid ulehl ke spánku mezi nevěstou a králem a nikdo tak nepocítil žádnou újmu.

Cuchulain mnohokrát dokázal svou sílu a odvahu při obraně Ulsteru proti všem nepřátelům. V sedmnácti letech zanedbal hlídkovou službu (s ženou) a dovolil armádě královny Medb z Connachtu, aby napadla Ulster. Jako jediný muž nebyl tehdy stižen kletbou slabosti, kterou Medb seslala, a tak bylo jen na něm, aby invazi zastavil a zabránil tak krádeži Hnědého ulsterského býka. Jednoho po druhém porážel v soubojích šampióny nepřátelské armády v měsíce trvajícím odporu.
Jako válečník propadal Cuchulain pověstné irské bojové (rudé) zuřivosti. Ta předčila (dalece) i legendární severské berserkry. Někdy je pro ni používán výraz „ríastrad“, někdy se nazývá hrůznou proměnou nebo křečí obludnosti. Údajně měnila těla bojovníků i po fyzické stránce, deformovala jejich těla, nadouvala jejich svaly a zanechávala je pokroucené nepříliš podobné lidem. Rudá větev, pověstná touto „křečí“, patřila mězi nejobávanější bojovníky Irska a v bitvě nepoužívala (z pochopitelných důvodů) zbroj. (poznámka bokem: tady je například možno najít předlohu komixového hrdiny Sláina)

Jednou Cuchulain také zachránil skandinávskou princeznu Derbforgaill, aby neskončila obětním nožem Fomorianů. Princezna se do Cuchulaina zamilovala, a se svou komornou se ho vrátila do Irska hledat – obě na sebe vzaly podobu labutí. Aniž by tušil, co se děje, sestřelil Cuchulain labuť prakem. Když zjistil, co udělal, zachránil princezně život podruhé a vysál kámen z jejího boku. Jelikož ale ochutnal její krev, nemohl ji pojmout za ženu a dal ji svému adoptivnímu synovi Lugaid Riab nDerg. Ten se měl stát velekrálem Irska, ale Lia Fáil – kámen osudu, který zaplakal, když na něj šlápl budoucí král – zůstal pod ním tichý. Cuchulain se na kámen rozlobil a mečem jej rozpoltil vedví. Brzy poté jedna z ulsterských žen ze žárlivosti na její krásu napadla Derbforgaill a smrtelně ji zranila. Brzy po smrti princezny zemřel žalem i Lugaid a skutečně se tedy nestal králem. V pomstě zničil Cuchulain dům žen, kde byla i vražedkyně skandinávské princezny, a 150 jich zabil.

Jedním z nejtragičtějších momentů Cuchulainovi legendy je smrt jeho syna Connla. Osm let po Cuchulainově svatbě vypravila Aífe podle slibu svého a Cuchulainova syna na cestu do Irska, kde měl hoch najít svého otce a stanout po jeho boku. Avšak chlapec zdědil otcovu svéhlavost a tak, když došel k hranicím Conchobarova panství, odmítl sdělit Cuchulainovi, kterého potkal na hranici, svou totožnost. Cuchulain jej považoval za vetřelce, možná špeha, a na místě jej zabil. Příliš pozdě z chlapcových posledních slov poznal, koho právě zahubil.

Mnoho dalších bitev i milostných dobrodružství je spojeno se jménem Cuchulaina, ale až příliš mnoho, aby byly všechny tyto události popsány zde. Podívejme se tedy na poslední okamžiky jeho slavného života.

I v případě Cuchulaino smrti se příběhy různí, stejně jako ty okolo jeho narození. Podle některých urazil Cuchulain bohyni smrti a bitev Morrigan, když ji odmítl jako milenku. Ona pak zařídila, že byl do boje povolán nemocen a oslabený. Na cestě do boje Cuchulain viděl starou ženu, jak omývá tělo a výstroj zabitého válečníka a poznal v něm sám sebe. Tehdy seznal, že jeho smrt je nevyhnutelná. Bojoval statečně a zuřivě, jako kdykoliv předtím, a když mu docházeli síly, přivázal se ke stojícímu kameni, aby zemřel vestoje, obklopen valem mrtvých nepřátel. Podle jiných se proti Cuchulainovi zatvrdila královna Medb, jejíž armádu porazil, shromáždila pod své vedení syny mužů, které Cuchulain zabil, a usilovala o jeho smrt. Nakonec ho lstí donutila porušit gáeás (geasa, geis), vlastně jakési tabu. Mezi tabu, která se na Cuchulaina vztahovala, patřilo jedno, které mu zakazovalo jíst maso psa. Jiné mu ovšem zakazovalo odmítnout pohostinnost jiných. Medb poslala starého muže, který Cuchulainovi nabídl pokrm z masa psa. Cuchulain neměl jak se vyhnout porušení tabu. To jej zanechalo oslabeného, „prokletého“ (podle některých legend byla paralyzována celá levá polovina jeho těla). Tehdy proti němu vyrazili synové jeho mrtvých nepřátel. V jejich čele kráčel Lugaid, syn Cú Roí, se třemi oštěpy. Ty původně patřili Cuchulainovi, ale zradou a lstí padly do rukou jeho nepřátel. Podle proroctví měl každý z nich ukončit život krále. Prvním oštěpem zabil Lugaid Cuchulainova vozku – krále mezi vozky, kočími válečných vozů. Druhým pak Cuchulainova koně Liath Macha – krále mezi koňmi. A třetím smrtelně zranil samotného Cuchulaina - krále mezi muži. Umírající hrdina se přivázal ke stojícímu kameni, aby zemřel vestoje. A takový byl strach jeho nepřátel, že až když na Cuchulainovi rameno usedl havran, odvážil se Lugaid přijít k němu a setnout mu hlavu. Tělo hrdiny se tehdy rozzářilo, jeho ruka s mečem poklesla a uťala Lugaidovi ruku. A světlo pohaslo, až když Cuchulainovi usekli pravou ruku (ruku se zbraní). Poslední Cuchulainově bitvě předcházela celá řada nešťastných znamení, která předpovídala smrt šampiona Irska. Vypráví se také, že Cuchulain vedl rozpravu se svým přítelem, Connallem Vítězným, a ptal se ho, jak dlouho by mu trvalo, než by ho pomstil, kdyby padl. Connal odpověděl, že dříve, než zapadne slunce toho dne, kdy Cuchulain zemře. Cuchulain pak dostal od přítele stejnou otázku. Ale on odpověděl, že by pomstu dokonal dříve, než by vystydla přítelova krev. Říká se, že Medb použila sílu kouzel, a nejenže oslabila Cuchulaina kletbou z porušeného tabu, ale navíc oklamala jeho smysly iluzemi, až se sám se svým vozem vrhl do boje proti celé její armádě. Cuchulain, největší z hrdinů starého Irska, padl za opět klamu, kletbám a lsti. Byl pomstěn svým přítelem, Connallem Vítězným, dříve než zapadlo slunce, když Connall, s pravou rukou přivázanou k boku, porazil a zabil v souboji jednorukého Lugaida…