FOSSY: Osobně mi teorie s mrzačením nedává vůbec smysl. Jestliže je kovář a navíc dobrý kovář taková vzácnost, nemohl si ho místní šéf (ať už starosta, náčelník, vůdce klanu, nebo nějaký zemánek) rozhněvat. Zvlášť když se řemeslo a know-how dědilo v rodině. Jediné čím by dosáhl je že mladý kovář nebude čekat a zmizí i s dědictvím a znalostmi, a místní lidi ostrouhají.

FJERTIL: Musím uznat, že zatím nemůžu dohledat nic relevantního. Jen zmínky o tom, že kovář byl ctěný, do určité míry rovn šamanovi (světské léčení), kovárna kulturním centrem, protože sem přicházeli zákazníci i zdaleka, trošku pro mně nepochopitelné zmínky o tom, jak kováři putovali z místa na místo (dovedu si jen těžko představit povolání, které by bylo na cesty horší), že někdy (v Africe dodnes) se s kovadlinou zacházelo jako s nevěstou, včetně svatebního obřadu...
Jediné, co je alespoň trochu podle teorie o udržování kovářů za každou cenu na místě, je žárlivé střežení výrobních postupů, pečlivý výběr pomocníků v kovárně (většinou rodina, a řemeslo se pak dědilo) - s kovářem se hlídali navzájem, a pečlivá péče a pozornost věnované kovářům, aby neopustili vesnici.
Jinak jsem našel několik zmínek, že na nejrannější období zpracování kovů je tak málo dochovaných nálezů, že skoro žádné. Tolik k těm kosterním pozůstatkům.

Takže ve výsledku jsem víc než ochoten připustit, že je to - sice smysluplná - ale jen teorie, která má pouze stejnou cenu, jako ty ostatní teorie :)