VALOR: Mě přijde, že stejně důležité, ne-li stěžejní, jsou predispozice, které si člověk s sebou nese z minulosti. Pokud jsem v minulém životě byl potulný sádhu v Indii, prostě mi to přirozeně vyhovuje a rozumím tomu. Hinduistická tradice mi od samého počátku voněla jak magnolie, když jsem četl o józe, o čakrách, připadal jsem si jako bych nalezl dlouho ztracený poklad, když jsem poprvé slyšel sanskrt, naježil jsem se až za ušima. Což je i můj argument v diskusích o vhodnosti/nevhodnosti jógy, buddhismu, čehokoli Indického pro západního člověka. (Čína je v tomhle poněkud obtížnější, ale sem bych to nepletl - jóga). To "západní" je prostě nános kultury, struktury v mysli, které se jakoukoli opravdovou duchovní praxí ztenčují.
A když to vezmeme od druhého břehu, tak světci různých tradic naprosto bez problémů rozumí písmům jiných tradic. Důkazem toho je např. Ramana Maháriši, Šrí Juktéšvar, Jógánanda, Sai Bába ze Širdí, Nitjánanda a spousta dalších, kteří četli a vykládali i bibli. Třeba Neem Karoli Bábu považovali křesťané za křesťanského světce, muslimové za svého a hinduisté také. Mám rád universalitu se zachováním tradic.
Jinak jak se učí mistrům jógy v Evropě nevím. Ale pokud jsi se s někým o tom bavil, tak budu rád, když se o to podělíš.
VALOR: Tak s tím souhlasím, že jsou pro někoho obtížně uchopitelné. Na druhou stranu žijeme v době, kdy tyhle nauky opravdu nejsou pro každého. Je také dobře že je více popisů Cesty, protože díky tomu každý dle svého charakteru může nalézt cosi jemu blízké.