SAGUS: Brácho, já zas tolik netrpím ;) Jen si uvědomuji, že žádný předmět mě natrvalo neučiní šťastným a pokud by zmizely touhy, bylo by člověku lépe.
Taky beru ten život jak je, jen si uvědomuji, že každý člověk chce zažívat štěstí a ono bohužel mnohdy přichází neštěstí a pak si kladu otázky: "Proč chce Bůh takovýto matrix s neštěstím a utrpením?" Anebo bych si měl naopak říkat: "To je paráda a síla, jak to ten Bůh všechno zařídil, celý ten maras a hnus, ve kerém žiju?" :)

Takže si myslím, že je jen logické, chtít zažívat štěstí a nechtít utrpení. S takovými pocity a rozlišovací schopností jsme byli Bohem stvořeni. Proč bych měl mít rád Jeho matrix, který obsahuje i hnus?

Jestli mě teda trochu chápeš... :)

HANY33: zeptam se te takhle - kdyz v lese vyroste mraveniste plne slozitych chodbicek, kdo ho navrhnul a postavil? jednotlivi mravenecci, nebo abstraktni organismus - mravenci kolonie? a neni nase vedomi jen neco podobneho?
libi se mi to : "My" jsme naše vědomí viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Emergence

SAGUS: Nechci ze sebe dělat moudrého a zkušeného :) ale myslím si, že k tomu časem dojdeš. Pokud budeš analyzovat co ti způsobuje trápení, tak jsou to převážně myšlenky, a hlavně myšlenky na minulost (bolestné vzpomínky) nebo myšlenky na budoucnost (naděje, obavy co bude).

Pokud pozoruji nějaký objekt a začnu nad ním příliš přemýšlet a rozvíjím další myšlenky o něm, taky mě to nenechává v klidu. Lépe je vše nezaujatě pozorovat a nemít s ničím nic společného, neztotožňovat se s objekty mysli. Na ničem nelpět. Netvrdím, že to je snadné a já sám vyvíjím úsilí takto konat.

A konečně, je super prožívat zážitky díky hmotnému tělu, radovat se ze všeho, pokud je člověk zdravý, jakmile však příjde nemoc, stáří, bolest, už to taková radost z tělesnosti není, takže ono to je pro tebe zatím pochopitelné, nemít touhu se zbavit těla a příjemných myšlenek. Ale ze zkušenosti vlastní a jiných lidí vím, že život je v převážné většině utrpení. A utrpení způsobuje tělo, mysl a emoce.

STQ: Jo přesně tak. Dokonce oproti tomu co se obvykle udává, tak v jogasutrach je slovo yoga použito spíše ve významu rozpojení, nikoliv spojení nebo splynutí.


Vyasa, the primary and most important commentator (whose commentary is almost as canonical as Patanjali's primary text), then proceeds to discuss yoga, the second word in this sutra ... [he] traces the etymology of yoga to one of the meanings of the root yuj, to contemplate, which, he points out, is the correct etymology here. The more established etymology from the perspective of modern historical linguistics is, of course, derived from the same Indo-European root as the English word "yoke". Yoga can thus mean that which joins, that is, unites one with the Absolute Truth, and while this translation of the term is popularly found (and may be apt in other context, such as the Gita), it is best avoided in the context of Yoga Sutras, since, as was pointed out, the goal of yoga is not to join, but the opposite: to unjoin, that is, to disconnect purusa from prakrti. If the term is to mean "yoke" it entails yoking the mind on and object of concentration whithou deviation.

-- Yoga Sutras of Patanjali with insights from the traditional commentators
-- Edwin F. Bryant

jinak Edwin je můj učitel jogove filosofie a jeho knihu vřele doporučuji, mě po tom konečně začaly sutry připadat logické a dávat smysl, dokáže to velmi lucidně vysvětlit a vnést do tématiky jasno :)