A není to z jógového pohledu jedno? :) Epistemologický (jak lidi přistupují k poznání) kontext doby a prostředí kdy vznikaly např. jogasutry atd byl to čemu my říkáme pozitivismus. Čili praktické, pragmatické nahlížení na svět. Edwin nám to vysvětloval jak je to odvozené z ostatních indických textů té doby.
Když se dva lidi shodli na tom že "tamto je židle a lze s ní dělat to a to" tak jim to úplně stačílo a nebylo potřeba řešit co dělá židli židlí a jestli je to židle ve všech vesmírech stejná nebo jestli je v jednom vesmíru skutečnější nebo jak :)
STQ: zajímavé že to vidíš takto, já to třeba mám naopak. Mě by přišlo hodně ego(lidsko)centrické popírat existenci skutečného vesmíru (tj ne naše interpretace, ale tu bezbarvou směs energie a hmoty tam venku, která existuje nezávisle na lidech:) Lidi "ohýbají" svoje způsoby bytí už od doby kdy se naučili rozdělávat oheň, ale znamená to že ohýbáme nebo tvoříme to jaký vesmír je a jaká má pravidla? Imho jen stále objevujeme možnosti toho co lze ve vesmíru dělat a učíme se využívat toho co tu už je... brát si za to všechen kredit?