KATIA: taky nejaky smysl v tom vidim, proto se nepocitam mezi uplne odpurce ockovani. Jen se bojim, ze je naduzivany, nebo mozna lip receno ze jsou pouzivany spatny nastroje k tomu, aby si stat prosadil to, jak vysokou ochranu vyzaduje. Ty nasledky samozrejme jsou spatne, ale porad ma vic lidi nasledky po ockovani, nez po prodelane nemoci. I dozivotni. Pokud by lidi nespolihali na to, ze stat a kolektivni imunita jejich deti ochrani, mozna by se vic venovali svymu zdravy a spravnymu vyvoji svejch potomku. To se bohuzel moc nedeje.

KATIA: to, ze nebudu mit trilety dite naockovany MMR nebude mit na prilis maly deti o nic vetsi dopad nez to, ze mam rocni dite nenaockovany MMR. Aspekt mozny nakazy je pro me hodne imaginarni pojem. Nesouhlasim s tim, co si kdo vymyslel, ze pusti do verejnyho povedomi, a jak epidemie nas vsechny a hlavne nebohy miminecka a starousky vyvrazdi. A nebavi me strachovat se o sebe, natoz o cizi deti. Mozna to zni necitlive ale az tak to neni. Myslim ze degenerace tyhle doby je hlavne se vic starat o vsechny kolem na ukor sebe a to sorry, to me taky moc nebere. A prehazovat odpovednost za svy deti na nekoho jinyho uz vubec ne.

NEMESISS: to jsou priusnice, ale ne v pripadem ze to chyti malej kluk. Problem to zacne bejt daleko pozdeji a da se to vyresit treba prave zase ockovanim, pokud se toho bojis. U zenskejch zase muzou byt nebezpecny spalnicky, pokud je chytne, kdyz je tehotna (mozna i kdyz chce otehotnet, to nevim)

NEMESISS: MMR jsem nekonzultovala. Oduvodnila jsem si to tak, ze ty negativni reakce byvaji o hodne silnejsi a to i u deti, ktery hexu snesly bez problemu, mam ve svym okoli hned dva pripady tezkych reakci a nedoockovani MMR. Hlavne ale to nejsou nemoci, ktery ohrozujou cloveka na zivote. Povinny ockovani povazuju za dobry nastroj v pripade, ze se tim zamezi ohrozeni zivota. Nepovazuju zajem verejny ochrany ruku v ruce jdouci s vystavenim statisicu kojencu silnejm vedlejsim ucinkum za adekvatni duvod a radsi si s miminem odkroutim pripadnou nemoc... Kdo do ditete radsi napere ockovani, at si to tak udela.

KATIA: jak jsem psala, nikoli "kamarádky pediatrička", ale moje kamarádka, která je pediatrička, slyšela mého syna plakat (po telefonu) a označila to za encefalytický pláč. pediatrička mého syna plakat neslyšela (bylo to v noci a volat jsem jí neměla jak) a přístup má, jaký má. žádnou žádanku mi nenabídla a já se jí nedožadovala, naštěstí nedělá problémy s odmítnutím či odsunem očkování. Pediacel mi nabídla jako alternativu taky ona. jak píše ORIKA, je to o lidech. než abych stresovala syna i sebe a chodila po specializovaných ambulancích v jeho ani ne 4 měsících, postavila jsem se k tomu tak, že jsem další dávky hexavakcíny odmítla. je snad jasné, že při konzultacích dalšího očkování tuhle reakci budu hlásit, popř. se dovolám konzultace s opravdovými odborníky. a ptám se tady proto, protože tady očekávám širší repertoár názorů a zkušeností než mezi doktory, nikoli odbornější pohled na věc ( i když věřím, že tady jsou i lidi, který - narozdíl ode mě - tomuhle po odborné stránce rozumí).
ORIKA: jo, je to na zbláznění, hádat se, zda byl pláč encefalytický, nebo nikoli a zda trval dostatečně dlouho na to, aby stálo za to hlásit to národnímu očkovacímu centru (nebo jak se to jmenuje) a zda je tedy "už" kontraindikací k dalším dávkám vakcíny nebo "ještě ne"