Tak další várka experimentů dokysaná.

Rychlokvašky - po týdnu jem mínila, že jsou prokysané. Ale teda no, někde se mi tam objevila hořká chuť - jen v okurkách, ne v nálevu. Nevím z čeho, není moc výrazná, ale teda obecně ty okurky nejsou žádnej zázrak - normálně naložený mám daleko raději.

Řepa naložená i s listy a stonky. Rozhodě dobrej nápad - zejména u toho listí. Zkvašené řepné listy jsou výborné. Stonky už ne tak moc - jsou tuhé.

Postup - nakrájet listy na větší kusy a oloupanou řepu, zalít 5% roztokem soli, přidat tam cibuli, česnek, kopr, bobkový list a nové koření, nechat 10 dní kysat zatížené tak, aby k řepě nešel vzduch.

Fazolkové lusky
Mňam - ty rozhodně zařadím do pravidelného kysacího reperotáru, jsou skvělé. Zvolila jsem mírně orientální verzi - takže 5% slaný roztok, česnek, vinný list aby to neměklo, římský kmín, černá hořčice, koriandr. Tak po týdnu už byly dokysané. Příště to budu dělat bez toho vinného listu, jsou celkem tuhé - a to jsem je tam nedávala syrové, ale krátce oblanšírované. Nepomohlo to - barvu mají matnou. Takže se s tím příště nebudu crcat.


KEfír
Dostala jsem zrna na kefír - mňam. V tomhle horku je skvělý na ayran (naředit vodou, osolit a okořenit tím, co je po ruce a má to trošku orientální šmrc.), je z něj skvělý tvaroh - prostě ho nechat vykapat přes noc na plátýnku a zítra z té řepy a kvasu bude spolu s kefírem ultrakysaný chlodnik. (okurku tam dám normální ;-) )

MILHAUZ: nejjednoduší pícka z archeotábora.

dno z vepřovic, spojované řídkou jíloviou hlínou s vodou (vezmi nějakou hrubou keramickou). Kdo nehraje na autenticitu, tak vezme cihly, nejlépe šamotové, že. Dohladka vymazat hlínou. Případně tam udělat dostatečnou prohlubeň, kam se bude dávat nádoba s vodou ;-). Nechat tak týden vyschnout. Pak na to nastavět dostatečně velkou hranici dřeva. Obestavět to prouvěnou konstrukcí a vyplést to proutím -stačí dost na hrubo. Z venčí opatlat hodně silnou vrstvou směsi hlíny a slámy. (nezapomenout na komín a otvor kudy se tam budou dávat věci) Nechat týden vyschnout. Vevnitř zapálit dřevo, a až to začne pořádně hořet, utemovat vstupní otvor a nechat to celé prohořet. Hlína se tím vypálí a pec je hotová. Je ovšem trošku magie udělat to tak, aby to pořádně táhlo a dobře kumulovalo teplo. Ale na archeotábor to stačilo víc než dost.

Imho jen díra do země bude mít trošku problém s kumulací tepla.

A tady je nějaký takový sofistikovanější návod
Kváskový Chléb : Stavba pece u Barta
http://www.kvaskovychleb.cz/doku.php?id=navody:stavba_pece_bart

Tak pokus se zázvorovkami.

Kdysi jsme dělali zázvorovku ve velkém barelu na jakousi akci - cca 20%cukru, nějakej zázvor a droždí. Za dva dny byla hotová.

Teď jsem spáchala pokus s droždím, vinnými kvasinkami a nadivoko. Základem bylo 50g nastrouhaného zázvoru, 100g cukru a 300g vody.

V divoké sklenici byl jen zázvor, cukr a voda, v další byly cca 3 g instantního droždí a v třetí půl sáčku živné soli a lžička tekutých kvasinek z TETA.

Nejrychleji začaly pracovat kvasnice. Bublalo to už ten večer a druhý den jsem to slévala. Základní nevýhodou bylo, že to mělo dost kvasincovou chuť. Takže na rychlovýrobu ve velkém prosím, ale v tomhle poměru to bylo dost na překážku.

Sklenice s vinnými kvasinkami se mi nechtěla rozjet, takže jsem zjistila, že na vína nesmí být víc jak 20% cukru - doředila jsem to do větší láhve a pak se to rozjelo.

PO třech dnech už to bylo celkem dobré - chuť nebyla ovlivněná kvasinkami, ale byla tam poznatelná ta troška alkoholu.

Divoké kvašení je jednoznačně nejpomalejší, bublat to začalo až tak třetí den, ale
chuť je krásně čistě zázvorová. A funguje to fakt jako startér - tak decku jsem předevčírem odlila do jablečného moštu, den nic, ale dneska ráno byl krásně nakyslý a s bublinkama. Zázvorová chuť tam ale pořád byla - v kombinaci s jablky to rozhodně nevadí.

No jdu vyhrabat nějaké pampeliškové a lopuchové kořeny, prej maj taky kysat samovolně.