STOOL: Zkusil bych ponořit do hrnce s vodou, přivést ji těsně pod bod varu a nechat v ní závaží několik minut. Ohřev pomalu, třeba na utěrce, aby keramika/glazura neprdla.

Savo taky dobré, ale pokud je keramika trochu porézní, neriskoval bych rezidua chloru v pórech.

Nicméně plíseň je při fermentaci spíš chyba v postupu. Plíseň vyžaduje kyslík. Pokud to kvasí správně, nad hladinou by měla být vrstva oxidu uhličitého, který vytváří ochrannou atmosféru. Zvlážil bych použití kvasné zátky. A Pokud je závaží ponořeno v solném roztoku, plíseň by na nich neměla mít šanci. Jakmile pH klesne k 4,5, mělo by to být obecně safe.

ALENNAI: neni to kravina, kvasny CO2 uz par lidi udusil. Pokud z te mistnosti nejde udelat primy odtah, nechal bych pootevrene okno minimalne po dobu hlavniho prudkeho kvaseni...

ALENNAI: Já bych se asi pro klid duše kouknul po detektoru CO2, pokud by mě to hodně znepokojovalo. Podle Googlu se dají pořídit od cca. 690 Kč. Měl bys to pravidelně černé na bílém. Ve sklepích se dřív nechávala hořet nad zemí svíčka. Ale u sklepa se předpokládá, že je CO2 lapen v jámě. Vzal bych v úvahu, že je těžší než vzduch a má tendenci “téct” dolů. Takže pokud bydlíte v patře, stačí škvíra pod dveřma a mírný průvan.

ALENNAI: Středoškolská chemie říká, že na 46 gramů výsledného etanolu vznikne 44 g oxidu uhličitého. Takže počítáme -li víno něco přes 10 % hmotnostních (14 objemových), první věta by odpovídala. Vybublá ovšem prakticky všechen, takže ta druhá věta ty procenta chápe špatně, je to hmotnost moštu a další snížení o řád už se neaplikuje.
Každopádně milión ppm znamená čistých 100 %, takhle to nepůjde.

JAKOUBEK: Jj.

JAKOUBEK: Ocet, pokud má dlouhodobě přístup ke vzduchu a není stabilizovaný, tak se pak na tu vodu rozložit může. Ne po roce a hlavně ho v tom sud můžeš po dosažení požadovaného pH zavřít.

URPUTNIK: hele především v koncentraci. Zelí míváš víc.