Naprosto zbytečné úsilí, totální nepochopení textu, vkládáte mi do úst něco, co je v přímém rozporu s tím, co jsem napsal, znova se obloukem vracíte k věcem, které jsem vám už vyvrátil a k otázkám, na které nechcete slyšet odpověď, přestože jsem se opravdu snažil.

Vy si můj text vykládáte po svém, vy ho nečtete. A to je asi důvod, proč já nemůžu vyčíst žádné kloudné informace od vás, protože komunikujete se světem nějakým záhadným způsobem. To, že jsem dal výrok o částicích jako kuličkách za příklad nicneříkajícího výroku, neznamená, že jste ho řekl vy. Jenže vy máte pocit, že po vás všichni jdou, a tento předpoklad jste si vytvořil sám. A toto se táhne CELOU touto diskusí a opravdu mě váš militantní přístup nebaví. Tímto jsem se stal "debilem z Nyxu", takže už chápu, jak lehké je přijít k takovým titulům, jako je "blbeček z Aldebaranu". Váš život musí být neuvěřitelně stresující. A nejsmutnější na tom je, jak jste napsal v poslední části, že to děláte neúmyslně. Neúmyslně otravujete diskusi lidem okolo a neúmyslně rozčilujete sebe, o čemž pochybuju, že je vám příjemné. Za to první byste se měl stydět a žádné vaše třicetileté utlačování ze strany veřejnosti vás neomlouvá.

Bohužel nechápete, že matematická formulace není jen doplněk, ale celé jádro teorie (či hypotézy). Říkáte, že víc předložit neumíte. Potom vám ale nemůžu protiargumentovat, protože neříkáte nic. Slepená slovíčka dohromady bez hlubšího vysvětlení nedávají smysl. To se vám snažím celou dobu sdělit. Místo, kde předkládáte tvrzení, vám opravdu ukázat nedovedu, a to je právě to, co na vaší teorii kritizuji! Chtěl jste odbornou kritiku, tohle je odborná kritika. Ó jak bych byl rád, kdybych nějaké to místo našel a mohli jsme o něm polemizovat! Bohužel žádná tvrzení nepředkládáte, pouze zesměšňujete ty, kteří vám tvrzení předkládají.
Dále, natáčení soustav není nic nového, takto jsou Lorentzovy transformace interpretovány už dlouho. Možná jste už někde viděl diagramy s natočenými osami, to je přesně ono, takže samo o sobě toto tvrzení není nic nového. Pokud tedy nemyslíte jiné otáčení, jenže to byste musel předložit jasně formulované tvrzení, a to jste zatím nikdy neudělal. A poslední věc, otáčení je druh transformace, takže vaše tvrzení, že něco je otáčení a ne transformace, nedává smysl.
Tím, že si něco překreslíte a přejmenujete, neděláte novou fyzikální teorii. Feynman sice přišel s diagramy, ale ty vyjadřují samy o sobě pouze vstupy a výstupy reakcí, což nelze považovat za teorii (nebo hypotézu, neberte mě už proboha za slovo). To, že ty reakce mohou probíhat a jak, je výsledkem skutečných fyzikálních teorií (hypotéz, co byly experimentálně ověřeny), se kterými samozřejmě Feynman přišel taky a které jsou matematicky formulované.
Za další, kdybyste si četl, co píšu, tak byste věděl, že vlnová funkce reprezentuje reálnou měřitelnou fyzikální veličinu - amplitudu pravděpodobnosti. Matematicky ji můžu popsat různě, např. tak, aby se vlnila, koulela, točila, ježila apod. Můžu ji přejmenovat...ale stále zůstane jakýmsi atributem částice. Jste zvyklý na atributy jako poloha, rychlost? Na to v mikrosvětě zapomeňte. Místo toho máte atribut vlnová funkce. Proč je fyzikální veličinou, stejně jako poloha? Protože dává stejné výsledky. Podívám se na polohu, matematické číslo, chcete-li, pak vezmu pravítko a ověřím si, že je poloha správně. Stejně tak si vezmu amplitudu pravděpodobnosti, provedu měření, které je složitější, než měření pravítkem, a zjistím, že poloha částice mi vyšla taky správně. To je to, co odlišuje fyzikální veličiny od holé matematiky, ale tu vám tady necpu. Vy tvrdíte, že matematika popisuje něco reálného, a to reálné něco že se vlní. Omyl. Tak to je možná u vody, u struny a některých makroskopických objektů. Jejich chování, vlnění, se člověku zrakově jeví podobně. A ejhle, ony pro ně platí i podobné rovnice! A tyto rovnice platí i pro věci, které už zrakově neuvidíme se vlnit. Třeba polohy částic v krystalových mřížkách. Tam ale pořád můžeme říct, že v našem modelu si je můžeme představit jako kuličky a kdyby to tak bylo, tak je uvidíme se vlnit. Ale pak tu máme věci jako amplitudu pravděpodobnosti, na kterou už si "nešáhnem", ale u které jsme se dohodli, že ji budeme popisovat matematickým objektem, který se vlní. Tak to celé vzniklo. To je to, co fyzikové rozumí pod pojmem vlnění částice. Souhlasím s vámi, že sinusoida by nedávala smysl, pokud by vesmír neměl veličinu délka a v tomto smyslu tvrdím: vlnová funkce (a také amplituda pravděpodobnosti) by nedávaly smysl, pokud by vesmír neměl veličiny délka, rychlost a pravděpodobnost. Ale on je má. Přečtěte si něco o úvodu do kvantové mechaniky, potřebujete k tomu jen jednoduchou lineární algebru a možná trochu diferenciálního počtu. Pokud byste to se svou teorií a studiem myslel skutečně vážně, můžu obětovat nějaký čas a zkusit najít nejvhodnější literaturu.
Za další, ano, matematika mi říká, co to dělá. Dokonce já tu částici nijak neznásilňuju, když jí přiřazuju různou matematiku, ta částice se nechová jinak, naopak moje matematika se musí chovat stejně jako ona!
Strunaři nepředvádí plk. Předváděli by ho, kdyby zůstali u těch tvrzení, jak říkáte. Jenže za jejich teorií stojí jasná formulace. Tu se ale dočtete pouze v učebnicích a článcích. Na vašem webu ani v této diskusi se ale nedočtu ničeho. Strunová teorie je hypotézou, kterou zatím neumíme ověřit, ale vše popisuje korektně a s ničím nekoliduje. Vaše hypotéza s ničím nekoliduje, protože neříká nic. V momentě, kdy ji matematicky formulujete, narazíte na problém, že vaše formulace nemusí odpovídat fyzikální realitě. Pak jste ve fázi, kdy něco skutečně tvrdíte, přišel jste s něčím novým, ale máte to špatně.
A poslední věc, to, že řeknete, z čeho ta částice je, samo o sobě opět neříká nic. Já můžu říct, že uvnitř elektronu je zavřená Červená Karkulka. Nikdo mi to ale nemůže vyvrátit či potvrdit, dokud neřeknu, co to znamená pro tu částici. Bude hmotnější? Nebo se od ní budou odrážet jen červené fotony? To jsou věci, které můžeme zkoumat. Proto se tedy popadesáté ptám: co reálně znamená pro ty částice to, že jsou vlnobalíčky časoprostoru? Vy si pořád představujete částice jako makroskopické objekty, které jsou složeny z nějakého materiálu nebo z nějakých menších dílečků. V mikrosvětě můžeme tak maximálně udělat rozptyl, u kterého víme, že jediným vstupem bylo něco, co mělo stejné atributy (hmotnost, náboj, energii) jako něco, co jsem si pojmenoval třeba proton, a výstupem byly jiné objekty, které mají jiné náboje, jiné hmotnosti, jiné vlastnosti. Ty pak pojmenuju kvarky a můžu říkat, že proton je složený z kvarků. Jestli tam ty kvarky ale jsou nějak uzavřeny? Nebo se ten proton proměnil? To nikdo neví a vědět to ani nejde, protože nic víc než interakce částic dělat nemůžete. Ale protože vědci jsou lidé a chtějí si to nějak představit, a jsou tam nějaké další veličiny, které se řídí nějakými zákony zachování, tak říkají, že proton je z kvarků. To ale nemůžeme udělat se všemi částicemi. A pokud uděláme, narazíme akorát na další částice. Začarovaný kruh. Můžete se ptát, a co ti strunaři, ti říkají, že částice jsou ze strun? To je právě to nebezpečí slovních interpretací, že jsou zavádějící, nepřesné a samy o sobě neříkají nic. Oni si tím myslí něco jiného než strunovou stavebnici, je to celé komplikované, ale dává to alespoň nějaké nové předpovědi, které snad brzy budeme moci experimentálně ověřit. Dávají vaše vlnobalíčky nějaké nové předpovědi? (ptám se po padesáté prvé :-) )

JOSEFDRUHY: 01 - Teorie si můžete předkládat, jak chcete. Ale nemůžete po nikom chtít, aby vás bral vážně, pokud mu nepředložíte konkrétní tvrzení. To, že se časoprostor balíčkuje a uvnitř se mění tok času, bez bližšího vysvětlení či propojení s existujícími poznatky, to není konkrétní tvrzení, ale plk. A zatím jste neukázal, že máte v rukávu něco víc, jen nám to tvrdíte. Já pořád čekám :-)

02/03 - Ano, vlní se matematický útvar. Kdybyste chtěl, můžete částici popsat jiným matematickým útvarem a trvat na tom, že se nevlní, ale hopsá. Nicméně ten matematický útvar popisuje tu částici pořád stejně. V normální fyzice můžete dát částici parametry jako hmotnost, rychlost, poloha. Polohu můžete určit souřadnicemi v prostoru, třeba (2,-3,5). V mikrosvětě se ale ukazuje, že pokud měříte u stejné částice třeba tu polohu a rychlost, částice se chová divně: nachází se pořád někde jinde s jinou rychlostí. Navíc, i pokud se nedíváte, tato částice interaguje s okolím velmi podivně, například zničeho nic nelítá tam, kam lítala předtím, i když pro to zdánlivě nemá žádný dobrý důvod. Zjistilo se, že částici můžete přiřadit takový stav, který se chová jinak, než klasické stavy, jak je známe ze života. Když s takovým stavem chcete pracovat, popíšete ho např. vlnovou funkcí v poloze. Nebo vlnovou funkcí v hybnosti. Takže můžete říct, že to, co se vlní, je ta částice samotná, nebo její poloha, nebo její hybnost, nebo něco, čemu budu říkat částicová marmeláda, kterou popíšu komplexním číslem....to všechno je pravda. Pokud berete vlnění jako atribut něčeho a ptáte se, co to je, pak můžu říct jedině: částice. Jenže říkat to jen tak, to není fyzika, ale tlachání, protože z toho nevím nic. Fyzika přichází ke slovu v momentě, kdy mi řekne, jak se to chová. Co to znamená pro reálný svět a děje v něm. A ať se vám to líbí nebo ne, jak už jsem taky řekl, fyzika odpovídá na otázku "co to je" odpovědí "chová se to takto". Jak se to chová, to jsem vám poslal v tom Kulhánkově pdf. Nechová se to jednoduše, ale s tím my nic nenaděláme. Když se zamyslíte nad svým vnímáním světa, tak se chováte v podstatě stejně jako fyzika - když víte, co je věc X, víte o ní, jak se bude chovat, když ji zmáčknete, posvítíte na ni, pustíte na zem, sníte, víte, kde se nachází, co se s ní dělo apod. Nic víc ani nemůžete vědět. Takže by mě opravdu zajímalo, odkud pramení vaše nespokojenost. Mimochodem tu věc, co se vlní, vidíte jak dalekohledem, tak očima, protože odrazem světla dochází k interakci s touto vlnící se veličinou a ta určuje, jestli se to světlo dostane k vám do oka a v jaké formě. Moc rád bych věděl, jak lépe ještě můžu odpovědět na otázku "co je to?".

Magnetická indukce je polem navzdory tomu, že na Wikipedii nenajdete větu "magnetická indukce je pole". Je to pole vektorové, stejně jako zbývající tři polní veličiny. A pole se něčemu říká proto, že se fyzikálně vyskytuje všude a vždy, matematicky to v tomto případě popíšu přiřazením vektoru / vektorů každému bodu v časoprostoru. Můžu přiřazovat i skaláry, komplexní čísla či složitější struktury, to záleží na konkrétním druhu pole a zvoleném způsobu jeho popisu.

Na to, že nevíte, jak funguje elektromagnetismus a svět na mikroškále, vystupujete dost sebejistě, možná byste se místo určování, kdo tu kecá a kdo tu spolehlivě protiargumentuje, měl zamyslet nad tím, co tu pro vás píšu. Snažím se jít do větší hloubky, než jsou nicneříkající tvrzení typu "částice se vlní a přitom jsou to kuličky", vy to dělat odmítáte, ale paradoxně jsem já ten, kdo tu tluče prázdnou slámu?

04 - Tak pokud se chcete hádat o tom, co je to vzájemná rychlost, poslužte si. Já nejsem zvyklý člověka pranýřovat za to, že můžu v jeho větách najít i jinou, špatnou interpretaci. Mně bylo z jeho věty jasné, že vzájemnou rychlostí myslí rychlost jedné lodi pozorovanou z paluby druhé. Pokud si jako "w" označíme TUTO rychlost (přesně řečeno její velikost), tak pro velikost rychlosti "v" jedné lodi a velikost rychlosti "u" druhé lodi platí přesně tento vzorec. Pokud nesouhlasíte s TÍMTO tvrzením, můžeme se dál bavit. Pokud se chcete radovat, že můžete autorovo tvrzení překroutit, tak to s vámi souhlasím, můžete a užijte si to, ale vynechte nás z toho, prosím.