TUHO: A ty "evropské fondy na klimatická opatření" se zjeví kde? Ty musí někomu (ze starých technologií) sebrat anebo "vytisknout" (na dluh či na inflaci)...

TUHO: plus (v textu jsou i grafy s porovnanim scenaru)

Je třeba dodat, že podstatnou část investičních nákladů nových bezemisních zdrojů mohou krýt evropské fondy na klimatická opatření. Investiční náklady tvoří u všech tří scénářů zhruba polovinu celkových systémových nákladů, takže evropské fondy mohou v důsledku citelně ulehčit spotřebitelům na budoucích fakturách za elektřinu.

NYRLEM: a proc to neudelas sam? normalne bych byl ustepacnej, ale protoze ses mi sympatickej, tak to hazim

KOLIK TO CELÉ BUDE STÁT?
Pro jednoduchost se zde zaměříme na systémové náklady na výrobu elektřiny. Tedy jaké budou celkové investiční a provozní náklady všech aktérů, kteří dohromady tvoří elektrizační soustavu? Toto číslo lze pouze odhadovat, a to na základě zveřejněných nákladů u srovnatelných elektráren po světě.

V tomto textu budeme používat dnešní ceny jednotlivých technologií6 a nepočítáme s jejich předpokládaným zlevňováním v budoucnu. Jinak řečeno – nabízíme konzervativní odhad: Kolik by to celé stálo, kdyby žádná z rozvíjených technologií zásadně nezlevnila?

Z tohoto pohledu by dekarbonizace v Česku pravděpodobně přinesla mírné zvýšení systémových nákladů na výrobu elektřiny. Mezi jednotlivými uvedenými scénáři najdeme jen malé rozdíly v odhadovaných nákladech.

Kolik to stojí dnes?

Aby odhady budoucích nákladů dávaly smysl, musíme je porovnat se současnými náklady. Podle hrubých odhadů Fakt o klimatu byly v roce 2018 české systémové náklady na výrobu elektřiny cca 200–260 miliard korun ročně. Z toho palivo tvořilo asi 30 miliard, emisní povolenky asi 20 miliard7, investiční náklady na elektrárny zhruba 55–115 miliard8, provozní náklady elektráren přibližně 35 miliard a zbylých 60 miliard směřovalo na provoz celé sítě, placené pomocí regulované složky ceny elektřiny9. Celkově v přepočtu na 1 kWh čisté spotřeby jsme měli v roce 2018 systémové náklady okolo 3,30–4,20 Kč/kWh.

V současné energetické krizi nicméně systémové náklady v letech 2021/2022 stoupají až ke 350 miliardám ročně (5,60 Kč/kWh).10 Většina tohoto nárůstu jde na vrub mnohonásobně vyšší ceně zemního plynu. Je třeba dodat, že kvůli pravidlům na trhu s elektřinou vzrostla tržní cena elektřiny ještě výrazněji11, což dopadá na koncové zákazníky.

NYRLEM: urcite. priblizil bys mi jak kalkulujes hodnotu habitability planety?

PES: U.S.A. ne, ale EU ano.

PES: njn, ale to je proti WTC rules.

SHEFIK: tam se toho pere víc naráz. Odstavujou staré méně účinné elektrárny, staví nové účinnější. Ale i těm klesá koeficient využití, protože se staví "do foroty" stejně jako města duchů. A lokální guvernéři se samozřejmě na jednu stranu chtějí pochválit vedení CCP jak to u nich roste a na druhou stranu ukázat se před lidem "hele, postavil jsem vám elektrárnu"

a uhlí jim dochází, resp. "levné" uhlí. S embargem australského uhlí (ale to už snad letos skončilo, nebo nevím) se situace taky nezlepšila

JIMIQ: a stejne budujou a planujou dalsi. Jsou hladovi po energii, tak bych spis tipnul, ze to skonci inflaci, pripadne deflaci u energii/tezbe uhli, nez ze by je v brzke dobe zavirali.

TUHO: v EU se mohou zaměřit na "vyrobeno (skutečně) v EU"...

V Česku by se o tom člověk kvůli neutuchajícímu mediálnímu víru kolem prezidentské volby skoro nedoslechl, ale aktuálně největším bolehlavem pro evropské lídry nejsou ani ceny energií, a snad dokonce ani všudypřítomná vojenská hrozba Ruska. Tématem číslo jedna se stalo ohrožení průmyslové základny starého kontinentu v souvislosti s přijetím Inflation Reduction Act (IRA) ve Spojených státech.
Smyslem předpisu, rámovaného kromě makroekonomické stabilizace také potřebou nastartovat zelenou transformaci, je podpora bezemisní energetiky a dalších klimatických opatření. A to ve formě dotací a daňových úlev za stovky miliard dolarů. Na tom by nebylo nic kontroverzního, kdyby vše nebylo podmíněno nálepkou „vyrobeno v USA“ – s cílem zajistit tvorbu stovek tisíc pracovních míst a miliard dolarů v přidané hodnotě právě tam a nikde jinde.
Umíme si vyrobit zelený zítřek? Evropa hledá odpověď na začátek konce ekonomické globalizace - VOXPOT
https://www.voxpot.cz/umime-si-vyrobit-zeleny-zitrek-evropa-hleda-odpoved-na-zacatek-konce-ekonomicke-globalizace/

TUHO: Energetiku České republiky výrazně formuje několik základních pilířů, v prvé řadě je to rozvržení domácích zásob surovin. Česko patří k evropským uhelným mocnostem a pochlubit se může i rozšířitelnou těžbou uranu, na opačném konci potom stojí marginální zásoby ropy a zemního plynu, byť vysoké kvality. Z hlediska historického vývoje průmyslu je potom klíčový důraz kladen na energeticky náročné strojírenství, úzce spjaté s rozvojem a tradicí domácí jaderné energetiky. Klimatické podmínky umožňují ČR solidní využití obnovitelných zdrojů energií a vnitrozemská krajina naopak omezuje zemi v možnosti diverzifikace transportních cest a dodávek surovin. Podstatným faktorem je také výrazně konzervativní vzdělání, kvalifikace i zázemí relevantních decision-makerů, ať už na ministerstvu průmyslu a obchodu, ve vládě či ve vedení státních a polostátních energetických firem.

Tato základní, byť sekerou nahrubo tesaná charakteristika české energetiky ústí v celkem jasné nastavení domácích priorit. Využití domácích zdrojů s uhlím v čele, podpora jádra, skepse vůči obnovitelným zdrojům, snaha o diverzifikaci transportních cest surovin a emancipace od ruských zdrojů, to vše přikořeněné vědomím toho, že v daném případě je třeba s evropskou úrovní počítat jako s klíčovým hráčem s výrazným vlivem.

Je zřejmé, že v mnoha bodech toto nastavení tvrdě naráží na unijní představu o budoucnosti a podobě evropského energetického sektoru. První kritický bod, v posledních týdnech v souvislosti s havárií elektrárny Fukušima velmi aktuální, je otázka jádra. Zatímco postoj EU je spíše opatrný až negativní, pro drtivou většinu české veřejnosti i jejích politických zástupců představuje jaderná energetika neopominutelnou a neoddiskutovatelnou část energetického mixu. Současné odložení dostavby dvou bloků Temelína není způsobeno pochybami o této stavbě či obavami z japonského scénáře, ale spíše finanční situací ČEZu a manažerskými a ekonomickými aspekty projektu. Podobně se názory Prahy a Bruselu rozchází i v otázce uhlí, které patří kvůli svým environmentálním dopadům k dlouhodobě ostrakizovaným zdrojům a kterému nově přitáhne uzdu změna obchodování s emisními povolenkami v rámci EU ETS platná od roku 2013. S environmentálními otázkami souvisí i určitý odpor ČR k tomuto pilíři unijní energetické politiky způsobený primárně tradicí českého energetického myšlení (například pozice ministrů průmyslu a obchodu zaujímají velmi konzervativně disponované osoby s dřívějším pracovním zázemím a zkušenostmi v průmyslu zaměřeném na domácí zdroje a centralizovanou energetiku (snad až) sovětského typu).

Starsi clanek o prosazovani energetickych zajmu v EU kontextu

Přes obtížné prolínání domácí a unijní úrovně existuje jedna otázka, nad níž si Praha a Brusel dokáží sednout k jednomu stolu a trávit hodiny vášnivou a angažovanou diskusí. Jde o téma energetické bezpečnosti. O její podobě má ČR jasnou představu a nebojí se s ní vystupovat ani v Bruselu. Na rozdíl od dalších zemí regionu se zde navíc může opřít o domácí úspěchy.

Filip Černoch, Slasti a strasti prosazování energetických zájmů v EU
http://www.forum-pl-cz.com/index.php/cs/verejna-politika/77-filip-cernoch-slasti-a-strasti-prosazovani-energetickych-zajmu-v-eu