Taky to na mě působí, jakože si dámička střihla takový rychlokurs alkoholismu a následné odvykačky. Ale jen ať o tom píše, dobře, že se varování ve formě osobního 'příběhu' dostane blíž třeba další cílovce.

KBN: Taky to u mě ze začátku byla jen zábava, prostě kalba, žádný 'vážný důvod', občas už to sice nebylo úplně košér (týdenní silvestrovské rekreace a podobné tahy). Problém začal probublávat až docela dlouho potom, co jsem si začal uvědomovat a připouštet, že z příležitostného chlastání pro srandu králíkům s partyjou se stalo samotářské opíjení jen pro to opíjení. Těžko takhle z hlavy říct, jestli to už zapracoval prostý návyk, obtížně zvladatelná potřeba se napít nebo něco psychologického, jak píše WOTAR. Budu se opakovat: důvod se vždycky najde, obojí je velký špatný.
Každopádně jsi mě přiměl znovu o tom přemýšlet.

No já osobně třeba začal kurevsky chlastat protože mě to prostě bavilo a netáhl mě k tomu bůhví jaký důvod....

Největší kalby svého života jsem absolvoval po rozchodech. Patří to sem.

KBN: Tak důvod proč člověk nadměrně chlastá nikdy není jen že ho to prostě baví, tak je to vždycky tak trochu i psychologická poradna ne? Trochu sme možná ujeli se vztahama, ale když k tomu mají ostatní co říct, tak proč ne, chlast vztahy umí kurvit úspěšně.

WOTAR: On se má každý ve své esenci rád, i když to kolikrát tak nevypadá. Ty situace jsou nepředvídatelný a reakce taky. Charakter je jedna věc, ale to, co se mi odehrává v životě, jak jsem se vyspal, jakou mám náladu věc druhá ač nedílná. Je v pořádku mít se přeci rád, ale musí to být zdravé. Ona je velmi tenká hranice mezi tím mít se rád nebo být sebestředný a sobecký...

CLOWNZEPPA: To že nelze upřednostňovat druhého před sebou samým, resp. taky že když nemám rád sebe, nemůžu mít doopravdy rád druhého a že můžeš změnit jen sám sebe bych tesal!

WOTAR: WOTAR: Děkuju. Já pro to aby se probudila udělal maximum. Je to její boj. Její volba. Její život a sama si na to snad znovu přijde. To je jediná cesta. Mě už to stálo příliš sil, bolesti, problémů a já v tomhle obětí rozhodně nejsem, i když to tak může působit. Jen jsem podlehl důsledku a neviděl příčinu. Řešil to hloupě, proto jsem to odsral z celé te trojice nejvíc, protože z ráje se stalo peklo ze dne na den. I kdyby to byla Kleopatra. Žádná nestojí za takový kotrmelce. Bohužel až dnes si to uvědomuju. Stejně jako že nelze upřednostnovat někoho před sebou samým. Já můžu změnit maximálně sám sebe. Já už na to seru. A více bych to dál nerozebíral. Děj se, co má se dít...

{reply CLOWNZEPPA|50 neznám382512}: Jenže on je to skoro vždycky ten zámek a klíč a oba se manipulují tak trochu navzájem aniž by si to kterákoliv strana nějak hluboce uvědomovala. Málokdy je to tak černobílý, jak to vypadá z jedné strany nebo z pohledu názoru společnosti. Tenhle konkrétní případ neznám, ale pokud si jak si psal spirituálně založený, můžeš si říct, že jestli je ta pravá, stejně spolu nakonec budete. Ale možná ste si jen sedli myšlením a názory, takže to šlo rychle (nedávno dokonce změřili, že člověk fakt takhle může mít mozkový vlny s někým na stejný frekvenci a působí to takhle, zjednodušeně řečeno). Uvidíš, jak se to v Tobě usadí, což půjde nejlépe s neožralou hlavou a za mně palce nahoru, že to dáváš.

ANDR3_I: Oficiální diagnózu kromě závislosti mám Úzkostnou a depresivní poruchu, ale imho spíš jsem citlivější od narození a díky ne úplně ideální výchově (i když neúmyslně) jsem se pak věci (tu citlivost) naučil radši řešit chlastem a drogama. Btw kniha Highly Sensitive Person neni špatná, to zrovna sedí na mně, asi 20% lidí má citlivější neurologii a vzhledem k tomu, že to společnost neznala a nebere moc v potaz, často to řešíme takhle. Samozřejmě příčin může být mnoho, ale srovnám li to se sestrou, která měla vlastně v dětství větší shity tak jsem prostě na menší podněty reagoval přehnaně citlivě. Každej sme nějakej, ale většina si léčíme nějakou bolest, zranění nebo citlivost tim chlastem, ostatní co to tak nemaj většinou nepadnou do závislosti, pač nemaj důvod se ničit (myslim, že těch případů, kdy je člověk fakt nějak extra geneticky citlivej a prostě se mu to moc líbí nebude reálně moc).
CLOWNZEPPA: Tak to je klasická spoluzávislostní dynamika, skoro každej něco takovýho více či méně opakuje, to stejně představení, které z pravidla převzal od svých rodičů - bývá více či méně problémové. Většinou ty "představení" do sebe zapadají jako zámek a klíč. Dá se to různě rušit psychoterapií, ale z vlastní právě aktuální zkušenosti vidim, že to fakt neni snadný a když už si člověk všimne svýho představení, ještě je tam to představení toho druhýho (kterej si třeba myslí, že problém je jenom u Tebe...) a někdy, když Ty přestaneš hrát to svoje, nelíbí se mu to a prostě to vede ke konci vztahu.

CLOWNZEPPA: Tak ono v jistý fázi to dojde každýmu, ale pak tak trochu pozapomene jak moc to bylo špatný a objeví se tam takový ty myšlenkový zmetky typu "a co kdybych to přecejenom zkusil, jedno pivko mě nezabije a kdyžtak si to připomenu"... Na anonymních alkoholicích v Kroměříži byl týpek, co takhle přes léčebny prosral 40 let (resp. něco z toho ne a měl štěstí, že žena s tim vydržela až do konce) a nechlastá až s anonymníma alkoholikama a podle mě je to hlavně proto, že na AA člověk chodí pravidelně a stále si to připomíná a i příběhy ostatních mu připomenou, že chlastem (nebo čimkoliv jinym podobnym) nic nezíská a jakákoliv přidaná hodnota je jen zdánlivá.

VYHULENY_UFO: asi myslela že spiritualismus je od slova špiritus:)))