VOYAGER: To samozřejmě ano, spíš bych řekl, že s ní nebojují. Chcát proti větru není moc efektivní. Nicméně mě tohle pískoviště nebaví. Máš zřejmě jinou zkušenost a vzhledem k tomu, že Bohnice jsou sytémově nevyzpytatelné. Věřím tomu, že máš jinou zkušenost. Já vycházím ze své a záměrem této diskuze opravdu není diskutovat dlouhosáhle, jak vono se to v těch Bohnicích má. Já tu jen přiznal svůj živený předsudek o tom, že Bohnice jsou na nic. Což nejsou a chtějí ti pomoc. S tím faktem, že i lékař, terapeut, sestra atp...jsou řemeslo, které někdo holt dělá dobře a někdo zase úplně ne. Klíčový je, že se chce člověk aktivně podílet na svym kurevsky velkym problému, kterej přehlížel a kterej bez nadsázky ohrožuje jeho kvality a život sám...a to jak se tam dostat je opravdu kosmetika celé problematiky. Hodně léčeben má pořadník a to v důsledku toho, že ta poptávka je veliká, což je jedině dobře, protože i kdyby jeden z deseti, co tam jdou si něco uvědomil a smířil se s tím, že nebude hrát více hry, které nejde vyhrát. Tak to má smysl. Bohnice jsou specifické a většina lidí, co tam vleze tam bejt nechce, vzpírají se tomu, že tam patří, a jsou tam z všelijakých důvodů, což může bejt pro někoho tak demotivující, že se lekne a odejde. Jsou tam i hodný sestry, co tam jsou přes 20 let a ne nadarmo ti říkají vydržte to. Protože vědí, že je to síto a celej ten proces toho času tam je proměnlivej...a to, že jako alkoholik či Toxík jsi netrpělivej a furt hraješ nějákou směšnou hru sebedůležitosti a hledáš spíš důvody proč tam nebýt než být. Což ti moc nepomáhá. Ta šance podepsat ten reverz je vábná a hdoně lidem, co se srovnají pravidelnym spánkem a jídlem dodá jistoty toho, že jsou vlastně v pohodě a jdou do prdele po pár dnech. Každopádně nikdo tě tam nevyléčí. Ty si tam máš něco uvědomit a naučit se něčemu čemu si většina závislých odvykne...Viz řád, pravidelnost, hygiena, dochvilnost, a hlavně to nejdůležitější dle mě a to je převzít zodpovědnost za svůj život a přestat hledat viníky...a i když ti to tam neříkají přímo, připravují tě na to, že ta nejsložitější fáze tzv. léčby. Začíná až tě pustí. Tam tě nikdo hlídat nebude a abstinovat v Bohnicích je asi jako bejt v celibátu v klášteře. A je třeba se vrátit s vědomym toho, že se vracíš do nemocné společnosti a umět i tohle přijmout. Bylo tam hodně kluků, co se bálo před koncem. Protože tam jsi v pomyslném bezpečí. Ta léčba není bůhvíjak světová, ale zda li tam nejsi kvůli přítelkyni, ubrečený činčile, existenčním důvodům, oportunistycky místo výkonu trestu, kvůli řidičáku a mnoha dalším důvodů, ale jsi tam opravdu kvůli sobě a kvůli tomu, že už prostě dál nemůžeš a odmítáš dál takhle být, nebýt. Pak jsi správně a máš jedinečnou příležitost si uvědomit něco, co by ti v tom oparu venku nikdy nedošlo a může ti to zachránit život a zbytek času, co ti tu zbývá můžeš prožít jako lidská bytost a ne jako sračka, která se bojí života a proto se raději zabíjí a volí mlhu, sobectví, sebedestrukci a bejt někym kdo by se mu kdysi hnusil sám. Ve zkratce být sám sebou. A ten zbytek času, co ti zbývá zkussit prožít jinak a kvalitně...za mě Bohnice, které jsem nejvíce odsuzoval, protože jsem tam neměl dřívě dobrou zkušenost. Tak prostě palec nahoru a i když pro mě Primářka byla osoba, která průhledně lhala a byla to píča. Byly tam lidi, kteří byli na svém místě a i těm největším dezolátum chtěli hodit kruh, nic netlačali a dělali svou práci skvěle. Ta zkušenost mě jen ujistila o tom, jak člověk snadno něco odsoudí. Je to tak snadné a omezené jako uchlastávání se samo a samozřejmě, že když půjdu do Bohnic s vibrací a lá polibte mi všichni prdel, nic o mě nevíte, já sem nepatřim. Mám to v merku, proto mám život v troskách a jen dva zuby a za všechno můžou ostatní. Přirozeně ten pobyt nebude hezkej pro dotyčného ani pro ten personál. Opravdu jsem nečekal, že tenhle dojem někdy nabydu a rád a hrdě přiznávám, že jsem se mýlil a že Bohnice mají smysl, když máš trošku štěstí na to s kým tou léčbou procházíš. Hledal jsem nějáké recenze před nástupem a hlavně informace, jak to funguje na dalších pavilonech a dost mě odrazovalo, že něco takového není a když se mi někdo ozval. Tak sice tam byl, ale k ničemu, protože bez skrupulí psal, že piko jede dál, ale má to víc pod kontrolou atd...ten člověk vůbec nic nepochopil. Hodně mě to odrazovala. Ale je to jak film. Když 40 lidí půjde do kina. Uvidí se v tom sále 40 filmů, protože každý si ho přebere jinak. Bohnice sice působí jako dům hrůzy, ale paradoxně Ti tam za určitých okolností a tvýmu odhodlání nebýt více gorilla v mlze můžou záchranit to nejcennější. Tvou integritu a chuť žít...což je vcelku um i pro nezávislé.