• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SEVERINEvýchova kluků a ostatních šelem
    Taky máte doma někdy vymalováno testosteronem, připadáte si jako kulisa v nekončícím seriálu Tom a Jerry a máte - oproti svým dřívějším představám i korektnosti termínu queer - jasno v tom, že kluci a holky jsou jinej živočišnej druh?

    Pokud máte nějaký tip nebo trik, jak se s tím s lehkostí popasovat, nebo se jen rádi vypíšete s (občas ne zcela) lehký skutečnosti, tak jste tu více než vítáni.



    doporučená četba:
    Sourozenci bez rivality
    Výchova bez poražených
    Jak žít a nezbláznit se
    Výchova kluků
    rozbalit záhlaví
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    YMLADRIS: To zkoušíme. Třeba ho občas napadne vyměnit bráchovi tu věc za jinou (a někdy to i projde). Ovšem situace kdy oba chtějí tu jednu hračku a žádnou jinou, se mírově řešit zatím nedaří. jako že by třeba bral, že si to vymění za nějakou dobu, to jen velmi omezeně (třeba že objede ještě dvě kola na odrážedle, a pak ho půjčí bráchovi, občas projde). Jinak kdyby byli oba jako Jeník (ten starší), prali by se mnohem méně a já z toho nebyla občas tak na nervy. Problém je, že Matouš v těch 2,5 letech a se svou prudkou povahou často jakékoli mírové řešení pohřbí. :)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    YMLADRIS: plus teda jeste mne napadlo (ber jako brainstorming laika :)), ze se ten starsi asi tim drive nauci pouzit mirova reseni, cim drive se to nauci od tebe, tj. kdyz tam dojdes a hledas to vychodisko, tak mozna by mohlo fungovat neco jako ptat se starsiho Takze oba chcete to-a-to, co by se ted dalo udelat abyste se nemuseli porvat? Nechat ho to jakoby vymyslet resp. nejak mu v tom pomahat a postupne to rozvijet
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    THURINGWETHIL: tak to mi prijde hodne pozitivni ze starsi to chape a je schopen se vzdat boje atd... asi to bude jen otazka casu?
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    YMLADRIS: Ano, tohle je jedna z mála věcí, která funguje. Když řeknu, ať mě zavolají (minimálně ten starší určitě), udělají to místo toho, aby se bili. Má to však dvě úskalí. Jednak nemůžu (a asi ani nechci) být schopná vždycky přijít hned, a krom toho bych byla raději, kdyby se postupně naučili řešit vzájemné spory nějak jinak než rvačkou, nicméně sami, bez toho, aby to za ně musel vyřešit někdo třetí (tedy já).
    Nicméně beru na vědomí (a u toho mladšího i velmi zřetelně vnímám), že to ještě nejde. Že potřebují okamžité a jasné řešení, kterého prostě nejsnáz dojdou silou. A tak to prostě zkusím dál brát tak, že je učím (resp. ukazuju jim) jiné možné cesty řešení, ale zároveň jsem smířená s tím, že boj je způsob, jak to teď dokáží řešit sami a k něčemu jim to je. A když už z toho budu moc na nervy, prostě na ně budu dávat pozor, abych těm konfliktům předešla tím, že budu k dispozici. :)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    THURINGWETHIL: tak ta Naomi Aldort tvrdi, ze maly decka proste jsou dejme tomu fyziologicky vyvojove NESCHOPNE resit konflikty mirovou cestou. Ze kdyz das k sobe male deti a nechas je dostatecne dlouho o samote, vzdy to skonci rvackou. A ze kdyz ti to vadi, mas je navyknou aby kdyz se schyluje ke konfliktu, tak se nebali te privolat, resp jim opakovat ze VZDY prijdes a ze jses jim k dispozici abys situaci nejak mirove rozresila... ze prijdes hned jak se ozve Maamiiiii... a ne az za pet minut atd.

    Vlastni zkusenost nemam
    ADD
    ADD --- ---
    TANAIS: Taky o tom přemýšlím. Mlátit se je neodnaučím (u nás o to hůř, že vědí, že jejich táta ve volném čase "dělá pích pích do lidí" (synův popis tatínkova boje s kopím) a celý dům je plný zbraní), tak ať je někdo naučí se efektivně bránit a padat. :-)
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    Ad alternativní ventilovní agrese - až to půjde, šoupnu je na nějakej bojovej sport, na judo nebo karate. Oba, i když víc k tomu inklinuje ten o minutu starší :)
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    THURINGWETHIL: Ona ta průprava fakt nebude úplně marná. Naši chlapci se taky mydlej. Je jim dva a půl. A pokud nemají vybití, nudí se, tak se začnou pošťuchovat. Nenechávám je a je fakt, že já plácnutí oplatím taky plácnutím, ale zas tak moc to neřeším. Každej má svůj způsob, jak toho druhýho dostat. Jeden je silnější, druhej zase mrštnější. Nicméně mají k sobě vztah "svýho bratra si zmlátím sám" a já jsem za to vlastně ráda. To, že to má i svoje dobrý stránky, je vidět na tom, jan fungují v jeslích. Potkala jsem v šatně nějakýho tátu s omláceným chlapečkem a ten mi říkal, že ve třídě mají nějakýho malýho zloducha, který mlátí ostatní děti. Byla jsem překvapená, protože kluci si nikdy z jeslí nepřinesli ani šrám. Ptala jsem se nato sestřiček a ty mi říkali, že naši kluci nemají s tím chlapečkem vůbec žádný problém. Prostě jsou od malička zvyklí nenechat si nic líbit. Umí zareagovat, když je někdo praští, není to pro ně překvápko. Chlapeček agresor si na ně takhle vůbec netroufne. Ví, že by to slízl.

    Ale zase naši kluci nikomu dalšímu neubližujou, pokud se s někým nedostanou do křížku. Takže to, že se mydlej, neznamená automaticky, že jsou agresivní vůči sobě i okolí.
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    CYBERKOTLIK: díky, tomuhle už rozumím a souhlasím s tím. Zapřemýšlím nad možností alternativního ventilování agrese. :)) ale aby bylo jasno, mně nešlo o to agresi potlačit, jen mi vadí, že důvody bitek jsou strašné pitomosti. Jenže pravda je, že si hlavně já musím v sobě pořešit, co to se mnou dělájak psala SANTAL: oni si většinou zvládají neublížit, i když u toho velmi často alespoň jeden děsně ječí. Jenže já ahresi vážně nemám ráda a ten jekot zejména Matoušův mě někdy až fyzicky bolí. :(
    ZEMINO
    ZEMINO --- ---
    MADIETTA: asi to nebude jen u kluků.. pamatuju,že jsme se se ségrou )dvojčata) mydlily podobně.. v jednu chvíli jsme se mydlily,za chvíli jsme už kuly pikle proti rodičům,za hodinu znovu bitka a pořád dokola ..
    matka z toho byla neštastná,občas přiběhla a vylískala nás-teda spíš mě,protože ségra byla údajně ten chudáček,a nikdy nechápala,že za chvíli jsme zase kámošky
    SANTAL
    SANTAL --- ---
    THURINGWETHIL: mám za to, že si v prní řadě mnusíš pořešit emoce, co to v TOBĚ dělá. Usměrňovat je budeš, to je jasné - ale NIKDY nezařídíš, aby se nemydlili, aby tam nebyla agrese, ani ta fyzická... těš se, že se maj rádi, to je pozitivní známka tvé výchovy.
    Mám taky dva kousky, milují se opravdu, jsem z nich šťastná a ty excesy beru jako věc, co být musí. Hlídám nebezpečnou agresi (krk, oči...).
    Kamarádky s dcerama ale popisují to samé (byť rvačky holek vypadaj jinak - tak třeba kluci na ježka si nejdou po vlasech, že)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    THURINGWETHIL: u nás úplně totéž. Moji synové (aktuálně skoro 9 a 5,5 roku) se mají rádi, když spolu nejsou, tak se jim stýská, myslí na sebe, umí si spolu hrát, ale zároveň se věčně hádají a mydlí. Můžu domlouvat, vysvětlovat, ječet, trestat, všechno marno. Půl hodiny jsou na sebe jako andílci a pak se zmasí kvůli nějaký kravině.
    CYBERKOTLIK
    CYBERKOTLIK --- ---
    THURINGWETHIL: nerikam, ze je mas nechat - jen ze nema smysl jim to vysvetlovat. Vede je k tomu instinkt, a ne mysleni.
    Agrese mozna neni konstruktivni model preziti (i kdyz nasi zapadni civilizaci se jednoznacen vyplatila:), ale je nedilnou soucasti tohohle sveta. A oni se svoji i vnejsi agresi musi naucit zachazet, jinak budou dost znevyhodneni.
    Co muzes delat je tu agresi ridit - kdyz se vyblbnou nekde na treninku nebo pri nejaky cinnosti typu mlaceni necim do neceho, budou se min rezat vlackem do hlavy. Napriklad kamos koupil svymu petiletymu synu boxerky a nechava ho pravidelne se vyplatit do rukou, kdy si s nim jako hraje na rvacku - a dite je pak daleko klidnejsi. To je samozrejme muzskej pristup, muzes to vnich zkusit npotlacovat, ale pak se muze stat, ze ta nahromadena agrese vyleze ven v tom jemene vhodnem okamziku.

    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    CYBERKOTLIK: Fakt mám nechat bráchy, kteří se mají rádi, si ubližovat kvůli věcem, aniž bych to nějak komentovala? Já chápu, že ne všechna agrese, se kterou se setkají, bude neškodná, ale jednak si enmyslím, že agresivní jednání je v dnešní době zrovna konstruktivní model přežití, a hlavně si myslím, že použité prostředky by měly být adekvátní situaci (například flákne-li bráchu do hlavy dřevěnou mašinkou, kterou mu předtím vyrval z ruky, protože si ji chtěl vzít zrovna on, ale brácha si s ní hrál, je to opravdu to, co chce? Může mu ublížit, poškodit tu mašinku a ve finále budou řvát oba).
    CYBERKOTLIK
    CYBERKOTLIK --- ---
    THURINGWETHIL: nevysvetluj jim to. je to pro ne prirozena priprava na to, aby byli schopni celit doopravdicky agresi pozdeji ve svem okoli, ktera uz nebude tak bezpecna.
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    Jinak já si spíš neumím poradit s tím, jak zvládat dva kluky, kteří se mají evidentně rádi (těší se na sebe, když mají náladu, nadšeně se objímají, mluví o sobě moc hezky, myslí na sebe co se jídla i zábavy týče, mnohdy si moc hezky hrají spolu atp.), ale poměrně často se zároveň mydlí (kolejema, vláčkama, autama... vším tím, co má jeden a chce to zrovna mít druhý). Mě osobně agrese odpuzuje a děsí, ale oni tak evidentně reagují zcela instinktivně v okamžiku, kdy mají pocit, že je třeba o něco soupeřit. Nevím, jak jim vysvětlit, že způsobit bolest není úplně nejlepší způsob, jak se dostat k vytoužené hračce/ zabránit bráchovi dělat, co se jim nelíbí. :/
    Nějaký nápad? Jsou jim skoro 4 a skoro 2,5 roku...
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    MADIETTA: To se mi stalo taky, a to nejsem mužského rodu. :) Měla jsem štěstí, že jsme bydleli cca 10 minut chůze od školy. Ale že nemám aktovku mi došlo opravdu až ve škole. Doběhla jsem zpět (tentokrát už s aktovkou) cca 5 minut po začátku vyučování, díky Bohu nikdo tehdy školu nezamykal a normálně jsem měla jen pozdní příchod. :)
    A dodneška se mi stávají podobné "nehody", když mám blbý den. Není to jen mužské specifikum a pokud má někdo mimoňství jako součást osobnosti, nedá se s tím asi úplně dělat nic. Jen naučit se s tím pracovat a žít.
    CHIMERA
    CHIMERA --- ---
    MADIETTA: tento způsob neúčinnosti se projevuje i u dospělých mužů.
    zkoušela jsem nechat vymáchat muže pokaždé, když něco zasklil.
    NIKDY se nastalo, že by si dal příště pozor.
    oni jsou prostě mimoni. žádné nebezpečí nebo strach, že něco zapomenou, si neuvědomují.
    vidím to jako jistý druh mužské retardace.
    ale ani tak nehodlám dělat věci za své tři chlapy. ať si to vyžerou sami. třeba stokrát.
    EDERA
    EDERA --- ---
    TOMASINO: Jo, u standardních puberťáků, kterým záleží na tom, jak vypadají před kámošema, to je jednodušší, protože to je docela dobrá páka. Tenhle ovšem stádní moc nebyl.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    No já vám nevím. Nechávám staršího mimoně vyžrat si vlastnoručně způsobené situace zcela pravidelně. Už jsem ho i nechala jít do školy bez aktovky. A má to nějaký efekt, ve smyslu, že by se poučil? Nemá.
    TOMASINO
    TOMASINO --- ---
    EDERA: Podívej se na to takhle: ve věku, kdy klukům místo všeho ostatního záleží na tom, jak vypadají před kámošema je tam najednou jako jedinej blbec bez výbavy, improvizuje s tim, co mu kdo půjčí a nakonec si pro něj přijede máma ;-) Rozhodně netvrdím, že u vás něco stagnuje, jenom to chce občas odolat mateřeským pudům aby mladý snáz pochopili zodpovědnost
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam