Myslím si, že není dobré zasahovat a řešit situaci pokaždé, i když se zrovna hádají a mydlí. Pokud si neubližujou nějak zásadně nebo si něco nerozbíjejí. Snažím se to dělat tak, že zasahuju občas, když nastane nějaká modelová situace, abych jim nabídla řešení, ale myslím, že je důležité, aby si to taky vyzkoušeli řešit sami.

YMLADRIS: Doufám, že je to otázka času. :) A taky patřičné aktivity, při níž bude agresivitia vybita neproblematickým způsobem. přecejen jsou muži bojovníci a dneska už moc možností bojovat nemají... Každopádně starší má té agrese obecně méně (nebo ji vždycky uměl lépe zvládat), mladší je děsnej vztekloun. :)

THURINGWETHIL: Ona ta průprava fakt nebude úplně marná. Naši chlapci se taky mydlej. Je jim dva a půl. A pokud nemají vybití, nudí se, tak se začnou pošťuchovat. Nenechávám je a je fakt, že já plácnutí oplatím taky plácnutím, ale zas tak moc to neřeším. Každej má svůj způsob, jak toho druhýho dostat. Jeden je silnější, druhej zase mrštnější. Nicméně mají k sobě vztah "svýho bratra si zmlátím sám" a já jsem za to vlastně ráda. To, že to má i svoje dobrý stránky, je vidět na tom, jan fungují v jeslích. Potkala jsem v šatně nějakýho tátu s omláceným chlapečkem a ten mi říkal, že ve třídě mají nějakýho malýho zloducha, který mlátí ostatní děti. Byla jsem překvapená, protože kluci si nikdy z jeslí nepřinesli ani šrám. Ptala jsem se nato sestřiček a ty mi říkali, že naši kluci nemají s tím chlapečkem vůbec žádný problém. Prostě jsou od malička zvyklí nenechat si nic líbit. Umí zareagovat, když je někdo praští, není to pro ně překvápko. Chlapeček agresor si na ně takhle vůbec netroufne. Ví, že by to slízl.

Ale zase naši kluci nikomu dalšímu neubližujou, pokud se s někým nedostanou do křížku. Takže to, že se mydlej, neznamená automaticky, že jsou agresivní vůči sobě i okolí.

THURINGWETHIL: mám za to, že si v prní řadě mnusíš pořešit emoce, co to v TOBĚ dělá. Usměrňovat je budeš, to je jasné - ale NIKDY nezařídíš, aby se nemydlili, aby tam nebyla agrese, ani ta fyzická... těš se, že se maj rádi, to je pozitivní známka tvé výchovy.
Mám taky dva kousky, milují se opravdu, jsem z nich šťastná a ty excesy beru jako věc, co být musí. Hlídám nebezpečnou agresi (krk, oči...).
Kamarádky s dcerama ale popisují to samé (byť rvačky holek vypadaj jinak - tak třeba kluci na ježka si nejdou po vlasech, že)