• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SEVERINEvýchova kluků a ostatních šelem
    Taky máte doma někdy vymalováno testosteronem, připadáte si jako kulisa v nekončícím seriálu Tom a Jerry a máte - oproti svým dřívějším představám i korektnosti termínu queer - jasno v tom, že kluci a holky jsou jinej živočišnej druh?

    Pokud máte nějaký tip nebo trik, jak se s tím s lehkostí popasovat, nebo se jen rádi vypíšete s (občas ne zcela) lehký skutečnosti, tak jste tu více než vítáni.



    doporučená četba:
    Sourozenci bez rivality
    Výchova bez poražených
    Jak žít a nezbláznit se
    Výchova kluků
    rozbalit záhlaví
    APRILMOUSE
    APRILMOUSE --- ---
    MADIETTA: jo a tohle vysvětlení je mu samozřejmě u pr... a navíc celá situace se přidává k "to vše, co jsi mi kdy slíbila a nesplnila, takže už ti stejně nevěřím"


    uááááá.
    APRILMOUSE
    APRILMOUSE --- ---
    MADIETTA: já ho taky chápu, svým způsobem, ale v bytě průchozím kolem dokola je dost těžký najít neprůchozí pokoj :D

    Bože, já neměla nikdy vlastní pokoj, byly jsme se ségrou v průchozím pokoji za skříní na palandě!!!!!
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    APRILMOUSE: Uf!

    Jako čistě selsky - prostě bych vysvětlila, že ano, slíbila jsem, ale prostě jsem nemohla předvídat všechny okolnosti a netušila jsem, že ho napadne zrovna takováhle békovina, která navíc otravuje život všem ostatním.

    Jenže to je racionální vysvětlení, které, obávám se, bude pubošovi úplně u pr... :-/

    Ale teda mimochodem, dát pubošovi průchozí pokoj, to je velmi nešťastné řešení. Já ho u rodičů taky měla a mohla jsem se z toho v pubertě ZBLÁZNIT. Chtěla jsem svůj klid a soukromí, ale žádné jsem neměla, protože mi tam furt někdo coural. Takže jako já ho vlastně chápu, že si ty dveře zahradil. :-D
    APRILMOUSE
    APRILMOUSE --- ---
    Můžete mi někdo poradit, jak si poradit se "zaseknutou gramodeskou"?

    Jířa teda puberta nastoupená v plné míře. Za normální situace si s tím ještě jakž takž poradím, ale dostali jsme se do této situace - přestěhovali jsme se, Jířa dostal vytoužený VLASTNÍ POKOJÍČEK bez bratra a před stěhováním jsem mu řekla, že si ho může vymalovat a dát si tam nábytek, jak bude chtít. To jsem ovšem netušila, že se rozhodne postavit postel přímo do dveří tak, aby jimi nešlo procházet. Pokojíček je průchozí místnost mezi koupelnou a ložnicí a děcákem, takže pokud zastaví dveře, všichni ostatní musí místo 1,5 m do koupelny obejít čtyři místnosti dokola. Sdělila jsem mu, že není jediný důvod, proč by ta postel měla stát ve dveřích (kromě toho, že se mu to líbí a nám všem ostatním to blokuje průchod). Nechala jsem to tři dny na zkoušku, ale fakt to nejde. Takže jsem mu postel dala naproti zdi. Od té doby každý den (už pátý) večer hysterické scény, pláč, výčitky (že jsem mu slíbila, že si tam může dělat co chce atd....)

    Omluvila jsem se za to, že to jinak nejde, ale nemůže mít postel ve dveřích a celé rodině blokovat průchod. Snažila se o domluvu, vysvětlování, výčitky, taky jsem křičela a vyhrožovala (dokud tě živím atd... ano, stydím se) a on jen stojí a dokola jede ale ty jsi mi to slíbila ale ty jsi mi to slíbila.

    Vážně ho mám nechat mít postel ve dveřích proto, že je to jeho pokoj a já mu to slíbila? Nebo mám trvat na svém a každý večer poslouchat hodinu výčitek a pak to, jak tam usíná s pláčem - načež ráno je celý oteklý a každý den!! po příchodu ze školy ho bolí hlava a nemohl se ve škole soustředit, protože je unavený.. poznámky nepozornost ve škole... a hned mi to vyčte, protože za to můžu já, PROTOŽE JSEM MU SLÍBILA a blablabla... Teď po hodinové scéně přišel, že se jde jako utěšit, pomazlit na klín.. tak mu říkám, že ho mám ráda atd. a že prostě jsou věci, které nejsou důležité, např. kde je postel.. nabídla jsem mu dneska spát u mě v posteli... a on se mi zvedl z klína a přej jestli si může do těch dveří postavit aspon stůl...

    No vím, že mi asi nikdo nic kromě pevných nervů neporadí, ale dík, že jsem se aspon mohla vypovídat. Normálně bych šla vzteky bušit hlavou o zed a u toho brečela.
    APRILMOUSE
    APRILMOUSE --- ---
    Na Mamíííííííí mám přímo alergii... kluci jsou schopný provolávat to ob dvě minuty.... a pokračuje to
    .... ale von mi (dosaď cokoliv)

    Teď už se tak strašně nemlátěj, ale hádaj se naprosto POŘÁD, mám pocit, že provokace je jejich jediný způsob komunikace. Většinou to probíhá tak, že velkej si přisedne k malýmu a tichým hlasem ho nějak buzeruje a malej ječí jak na lesy (mamíííí). Naprosto nevím, jak a jestli vůbec to nějak řešit, nebo je prostě nechat hádat.
    Domluva samozřejmě nepomáhá, nebiju je (to nemá smysl vůbec žádnej), takže to dopadne většinou tak, že je nakonec oba seřvu do kuličky, nebo se zavřu za troje dveře.

    (teď konečně budou mít dva oddělené pokojíčky, takže doufám, že se situace vylepší, tady se řeší i ON SE NA MĚ KOUKÁ nebo ALE ON SI MYSLÍ, ŽE...)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    Myslím si, že není dobré zasahovat a řešit situaci pokaždé, i když se zrovna hádají a mydlí. Pokud si neubližujou nějak zásadně nebo si něco nerozbíjejí. Snažím se to dělat tak, že zasahuju občas, když nastane nějaká modelová situace, abych jim nabídla řešení, ale myslím, že je důležité, aby si to taky vyzkoušeli řešit sami.
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    SEVERINE: Oni když jsou ochotní se střídat, tak se nějaký způsob, jak to udělat spravedlivě, najde. Nicméně jsou situace a věci, se kterými to prostě nefunguje.
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    THURINGWETHIL: hele a co když to bude mít každej třeba minutu - nastaví se minutka - a budou si to střídat?
    CHIMERA
    CHIMERA --- ---
    YMLADRIS: myslím, že i malé děti jsou schopné řešit spor mírovou cestou. snad je to i částečně povahou. když mladší chodil do jeslí, naučil se s dětma vycházet tak, aby nebyly konflikty. hračky si různě půjčovaly a nebraly. a to prosím ještě většina z nich neumí nijak moc mluvit.
    starší syn byl pacifista vždycky :-D
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    THURINGWETHIL: na vztek ta Aldort doporucuje zase power-reversal games, mineno konat s batoletem aktivity kdy JAKO BY ma mocensky navrch. Sorry ze ji furt tak protezuju mi to prijde jako velice zajimava kniha/pristup. Ona by asi rekla ze se Matous mozna citi hrozne bezmocnej malej a neschopnej (protoze bracha je velkej a schopnej) a ze muze pomoct mu dodat zazitky moci

    kdyztak zde, nevim zda znas, pokud zkouknes nekdy a napises obecne svuj nazor, budu rada za dojem.

    http://i.nyx.cz/...bb242a5e56d52033.pdf?name=Naomi-Aldortova---Vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi.pdf

    (uvolneni detske agrese 92)
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    YMLADRIS: To zkoušíme. Třeba ho občas napadne vyměnit bráchovi tu věc za jinou (a někdy to i projde). Ovšem situace kdy oba chtějí tu jednu hračku a žádnou jinou, se mírově řešit zatím nedaří. jako že by třeba bral, že si to vymění za nějakou dobu, to jen velmi omezeně (třeba že objede ještě dvě kola na odrážedle, a pak ho půjčí bráchovi, občas projde). Jinak kdyby byli oba jako Jeník (ten starší), prali by se mnohem méně a já z toho nebyla občas tak na nervy. Problém je, že Matouš v těch 2,5 letech a se svou prudkou povahou často jakékoli mírové řešení pohřbí. :)
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    YMLADRIS: Doufám, že je to otázka času. :) A taky patřičné aktivity, při níž bude agresivitia vybita neproblematickým způsobem. přecejen jsou muži bojovníci a dneska už moc možností bojovat nemají... Každopádně starší má té agrese obecně méně (nebo ji vždycky uměl lépe zvládat), mladší je děsnej vztekloun. :)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    YMLADRIS: plus teda jeste mne napadlo (ber jako brainstorming laika :)), ze se ten starsi asi tim drive nauci pouzit mirova reseni, cim drive se to nauci od tebe, tj. kdyz tam dojdes a hledas to vychodisko, tak mozna by mohlo fungovat neco jako ptat se starsiho Takze oba chcete to-a-to, co by se ted dalo udelat abyste se nemuseli porvat? Nechat ho to jakoby vymyslet resp. nejak mu v tom pomahat a postupne to rozvijet
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    THURINGWETHIL: tak to mi prijde hodne pozitivni ze starsi to chape a je schopen se vzdat boje atd... asi to bude jen otazka casu?
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    YMLADRIS: Ano, tohle je jedna z mála věcí, která funguje. Když řeknu, ať mě zavolají (minimálně ten starší určitě), udělají to místo toho, aby se bili. Má to však dvě úskalí. Jednak nemůžu (a asi ani nechci) být schopná vždycky přijít hned, a krom toho bych byla raději, kdyby se postupně naučili řešit vzájemné spory nějak jinak než rvačkou, nicméně sami, bez toho, aby to za ně musel vyřešit někdo třetí (tedy já).
    Nicméně beru na vědomí (a u toho mladšího i velmi zřetelně vnímám), že to ještě nejde. Že potřebují okamžité a jasné řešení, kterého prostě nejsnáz dojdou silou. A tak to prostě zkusím dál brát tak, že je učím (resp. ukazuju jim) jiné možné cesty řešení, ale zároveň jsem smířená s tím, že boj je způsob, jak to teď dokáží řešit sami a k něčemu jim to je. A když už z toho budu moc na nervy, prostě na ně budu dávat pozor, abych těm konfliktům předešla tím, že budu k dispozici. :)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    THURINGWETHIL: tak ta Naomi Aldort tvrdi, ze maly decka proste jsou dejme tomu fyziologicky vyvojove NESCHOPNE resit konflikty mirovou cestou. Ze kdyz das k sobe male deti a nechas je dostatecne dlouho o samote, vzdy to skonci rvackou. A ze kdyz ti to vadi, mas je navyknou aby kdyz se schyluje ke konfliktu, tak se nebali te privolat, resp jim opakovat ze VZDY prijdes a ze jses jim k dispozici abys situaci nejak mirove rozresila... ze prijdes hned jak se ozve Maamiiiii... a ne az za pet minut atd.

    Vlastni zkusenost nemam
    ADD
    ADD --- ---
    TANAIS: Taky o tom přemýšlím. Mlátit se je neodnaučím (u nás o to hůř, že vědí, že jejich táta ve volném čase "dělá pích pích do lidí" (synův popis tatínkova boje s kopím) a celý dům je plný zbraní), tak ať je někdo naučí se efektivně bránit a padat. :-)
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    Ad alternativní ventilovní agrese - až to půjde, šoupnu je na nějakej bojovej sport, na judo nebo karate. Oba, i když víc k tomu inklinuje ten o minutu starší :)
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    THURINGWETHIL: Ona ta průprava fakt nebude úplně marná. Naši chlapci se taky mydlej. Je jim dva a půl. A pokud nemají vybití, nudí se, tak se začnou pošťuchovat. Nenechávám je a je fakt, že já plácnutí oplatím taky plácnutím, ale zas tak moc to neřeším. Každej má svůj způsob, jak toho druhýho dostat. Jeden je silnější, druhej zase mrštnější. Nicméně mají k sobě vztah "svýho bratra si zmlátím sám" a já jsem za to vlastně ráda. To, že to má i svoje dobrý stránky, je vidět na tom, jan fungují v jeslích. Potkala jsem v šatně nějakýho tátu s omláceným chlapečkem a ten mi říkal, že ve třídě mají nějakýho malýho zloducha, který mlátí ostatní děti. Byla jsem překvapená, protože kluci si nikdy z jeslí nepřinesli ani šrám. Ptala jsem se nato sestřiček a ty mi říkali, že naši kluci nemají s tím chlapečkem vůbec žádný problém. Prostě jsou od malička zvyklí nenechat si nic líbit. Umí zareagovat, když je někdo praští, není to pro ně překvápko. Chlapeček agresor si na ně takhle vůbec netroufne. Ví, že by to slízl.

    Ale zase naši kluci nikomu dalšímu neubližujou, pokud se s někým nedostanou do křížku. Takže to, že se mydlej, neznamená automaticky, že jsou agresivní vůči sobě i okolí.
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    CYBERKOTLIK: díky, tomuhle už rozumím a souhlasím s tím. Zapřemýšlím nad možností alternativního ventilování agrese. :)) ale aby bylo jasno, mně nešlo o to agresi potlačit, jen mi vadí, že důvody bitek jsou strašné pitomosti. Jenže pravda je, že si hlavně já musím v sobě pořešit, co to se mnou dělájak psala SANTAL: oni si většinou zvládají neublížit, i když u toho velmi často alespoň jeden děsně ječí. Jenže já ahresi vážně nemám ráda a ten jekot zejména Matoušův mě někdy až fyzicky bolí. :(
    ZEMINO
    ZEMINO --- ---
    MADIETTA: asi to nebude jen u kluků.. pamatuju,že jsme se se ségrou )dvojčata) mydlily podobně.. v jednu chvíli jsme se mydlily,za chvíli jsme už kuly pikle proti rodičům,za hodinu znovu bitka a pořád dokola ..
    matka z toho byla neštastná,občas přiběhla a vylískala nás-teda spíš mě,protože ségra byla údajně ten chudáček,a nikdy nechápala,že za chvíli jsme zase kámošky
    SANTAL
    SANTAL --- ---
    THURINGWETHIL: mám za to, že si v prní řadě mnusíš pořešit emoce, co to v TOBĚ dělá. Usměrňovat je budeš, to je jasné - ale NIKDY nezařídíš, aby se nemydlili, aby tam nebyla agrese, ani ta fyzická... těš se, že se maj rádi, to je pozitivní známka tvé výchovy.
    Mám taky dva kousky, milují se opravdu, jsem z nich šťastná a ty excesy beru jako věc, co být musí. Hlídám nebezpečnou agresi (krk, oči...).
    Kamarádky s dcerama ale popisují to samé (byť rvačky holek vypadaj jinak - tak třeba kluci na ježka si nejdou po vlasech, že)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam