CHORCHE: No tak to si teda pauzu dej, já ady mám jednu delší vodpověď:-)
PETGRIDUS:
Odhlídnu-li od maličkosti že mezi tu fajn partu lidí v bejvalý práci jsem se dostal tak, že jinam nás děti hnusných podvratných živlů a pozdější samostatně škodící podvratný živle, zaprodance a zkrachovance za nadšeného výskání davu nedávali, estébák chodil bez pozvání a i na absolvování střední jsem musel nejdříve osvědčit své sepětí s pracujícím lidem několikaletou prací ve fabrice a sehnat si záruku pracovního kolektivu, jakož i jiné drobné peripetie(dostává mne vždycky když se nějakej dnešní bojovník proti komunismu honosí vysokoškolským vzděláním, vypravuje o svém tehdejším cestování na západ apod. jako třeba pantáta Klaus protože já nemohl ani do DDR:-)a to jsem nebyl nějaká slavná postava z rubrik kde Rudé právo předvádělo ty správný hnusáky luhy imperialistů, ale jen řadovej rozvraceč navíc bez vazby na správnou po převratu preferovanou větev reakcionářů(kapitola sama pro sebe, jako se řezali frakce ve straně, hádali jsme se i my na druhý straně potravního řetězce).Takže to nehodnotím jako bývalý komouš či spřaženec režimu.
Někdo, většinou to bývají lidi který tehdy neměli s komoušem problém, možná jen ten že se jim nelíbilo na VUMLu, potřebu plivat na svéhominulého boha mají(jako teď třeba bývalí příznivci neboli fans plivou na Klause, před pár roky by vylízli jeho nočník).Mají dneska nutkavou potřebu odsuzovat šmahem všechno a prohlašovat cokoli sepjatýho s minulostí za peklo. Jak doba plyne, komouše se nebojí čím dál víc lidí, takže někdy najdou odvahu i k činům, vyžadujícím krajní nasazení jejich odvážného charakteru, jako je třeba vybroušení hvězdy z pomníku padlejch vojáků flexou.Znám lidi, který na tom, že jim jednou strejda bolšán šlápnul na kuří voko, udělali výnosnej kšeft spojenej s doživotním skuhráním a dožadováním se privilegií a satisfakcí. Tady opravdu nelze nevzpomenout na fakt, že tehdy na školách jako byly i učňáky probíhalo za komouše to, čemu se řikalo prověrky. Takže když se rozplynulo revoluční nadšení v 89, dostal jsem se k zápisům prověrkový komise z učňáku fabriky kde jsem dělal(když to zástupci OF narychlo pálili ve fabrice v peci, protože tam byly i jejich prohlášení před prověrkovou komisí) a mužu zodpovědně říct, že z toho co tam kantoři nablili aby mohli dále vychovávat mládež k socialismu a míru, mi bylo blivno ještě tejden.
Ono obecně platí, že nejstrašnější bojovníci proti nějakýmu režimu se vynořují až po uplynutí určité doby od konce jeho praktické existence, u nás je to spojené i s tím že se musí počkat, až dav zapomene na hrdinovo členství a působení ve strukturách bejvalýho režimu(navíc se to horší tím, že jak se bolšáni vzájemě dusili, odhalovali jako reakcionáři a vylučovali z matky strany a trestali posíláním mezi dělný lid,tak vyloučený komoušský zločinec z let padesátých se posléze mohl dopracovat až k gloriole bojovníka za demokracii).Bojovníci bývají mnohdy poháněni i šrámem v duši z toho, že s bolševikem spolupracovali, báli se ho, uhnuli, zalhali, zradili mnohdy blízké či kamarády, případně drželi hubu a krok a teď z toho mindráku pociťujou potřebu projevit svojí odvahu aspoň dneska.Je to prostě situace, kdy by si v dobách ještě vzdálenějších vykopali v 60 letech okop aby mohli bránit pohraničí proti Henleinovcům.Obecná pravda je, že proti něčemu lze vcelku úspěšněji bojovat v době, kdy nepřítel existuje, jakkoliv to může, což je silná nevýhoda tohoto způsobu boje, způsobit i nějakou tu újmu.Proto je tahle forma nevyhledávána a bojuje se spíše proti něčemu nebo někomu, kde žádná újma nehrozí.To že již nepřítel neexistuje, příliž nevadí. Akorát že libý pocity, který třeba dnešní "boj" s totalitním komoušským režimem který padl před více než dvaceti lety a tedy není, může pociťovat už fakt jenom magor.
Uzavřu myšlenkou, že černobíle vidí svět v neposlední řadě právě komouš.