TRISSIE: vím o rodině, kde mají dvoje dvojčata a ještě dvě děti. V Čechách :-)
TALENKA: já musím říct, že srovnávat se s tím, že jedno dítě, eventuelně dvě řvou, když se věnuju třetímu, mě zas tak nedrásá. Ale asi je to tím, že už mám jedno dítě. U starší dcery jsem řešila spoustu věcí,které teď neřeším.
TAYLES: tak já nepochybuju o tom, že se to dá zvládnout Ale je to na bednu. Nejhorší situace jsou ty, kdy někdo zavolá, něco potřebuje a já do toho mámstíhat ještě dvojčata. Stalo se mi - a myslela jsem si, že se mi to nemůže nikdy stát - že přišli elektrikáři, prozvonili mě. Právě jsem si dodělala čaj. Zvedla jsem telefon, řekla, že jdu otevřít, šla jsem pouze ke dveřím bytu a ten otevřela (asi 5 metrů) a vv ten okamžik jeden ze synů přišel ke stolu, na který jsem položila čaj. Vůbec nevím, že jsem ho tam odložila. No, vyšplíchl na sebe trochu. Dopadlo to díkybohu dobře. Ale je fakt, e v jednom člověku je prostě nemožný všechno uhlídat. Volala jsem pak doktorce, jestli dělat něco víc, než když to zchladím (měl to jen na ruce a jen červené), řekla akorát "namazat, nechat být, tomu prostě nezabráníte, takové věci se stávají, zvlášť, když máte dva".
Ale já to ořvala. Fakt jsou to infakrktní stavy.
LORAIN: já myslím, že osmnáctiměsíční je skoro lepší, než ten tříletý. Právě proto, že to pro něj není takbolestná změna. Ukočírovat mou o čtyři roky starší dceru, než jsou kluci, je fakt někdy složitý. Právě proto, že ona to vnímá už velmi cilivě, že na ní mámanmá čas.
AVATAR: můj muž říká, že má pocit, že 80 procent jeho činností je rodinná logistika a 20 procent práce... :-) No, myslím, že procenta trochu přehnal, ale ano, ta rodina je fakt náročná i pro toho chlapa. Můj muž je díkybohu hodně flexibilní. Ale i tak.