LORAIN: no nevim, on byl Simon v tomhle napred a snahu o otoceni jevil uz tyden predtim, nez ho zasadrovali, coz je vic jak sest tydnu (takze o ctyri driv, nez Anicka). Ono ted to srovnavani mezi nima tuplem ztratilo smysl, Simon bude mit co dohanet :(

TANAIS: kluci jsou teď na světě půl roku a přes všechnu prudu po císaři, nespaní i vyčerpání jsem se zatim (!) necítila tak hrozně jako před porodem.
To, co píše Trissie o dýchání, nespaní a bolestech, mě úplně vrátilo zpět a fakt jsem si říkala, že všechno, co bylo po porodu, bylo zatím lepší :-)


TRISSIE: to je fajn, že jsou děti velké! Může se to hodit.
Kluci se narodili 33+2, odhady váhy měli velmi podobné, a pak měli skutečné váhy o něco nižší, i tak jsem ale za to byla ráda. Mimo jiné i proto, že podmínkou propuštění z nemocnice bylo dosaženi dvou kil, což do toho 36+0 tak tak zvládli, když před tím něco zhubli


AVATAR: blahopřeju!
Holčičky jsou evidentně šikovnější. Maminka holčiček, které se narodily ve stejný den jako naši hoši, mi na Štědrý den psala, že se jedna z nich poprvé přetočila na břicho. Jsme o 3+ měsíce dál a kluci pořád nic :-)

TANAIS: mám doma ani ne dvouleťáka v období batolecího vzdoru - dítě, které začalo se do 16m budilo minimálně jednou za noc, a které trpělo na kojenecké koliky (což mám ještě v relativně živé paměti).
Jsem si relativně jistá, že po narození dvojčat nemůže dojít k výrazné změně k horšímu :-) I když to bude všechno zase 2,5x (3x buzení + 2x koliky), tak i ten malej hajzlík spal jednou za noc aspoň 3 hodiny, což je víc, než dám teď :-(

TRISSIE: můžu Tě uklidnit, že stav, kdy nemůžeš dýchat, chodit, spát a vlastně ani pořádně ležet se plynule přetaví do stavu, kdy nemůžeš spát, najíst se nebo si dojít na záchod.... mno... uklidnilo tě to? :-)

gratuluju snaživé Aničce :-)
Zvážila bych, jestli teda dál cvičit, protože ono to předbíhání prý taky není úplně nejlepší... :)

TANAIS: :)

DOCTOR23: to máme doma teď :-)

DOCTOR23: s jednim je to brnkacka :)

AVATAR: to je..až se bude jeden houpat na zácloně a druhej poleze na knihovnu,tak to bude teprv to správný maso..;)

DOCTOR23: to je pohoda, kdyz se jeste vejdou do jedne postylky :)

TRISSIE: já mám v tomhle taky kliku. Jednak se můj manžel do péče o děti zapojil okamžitě po jejich příjezdu z porodnice, zvládá všechny tři, i večer ukládání, což je většinou ten největší šrumec.

A pak - svůj čas si v práci taky hodně řídí sám. Je pravda, že se stává, že večer nebývá doma vůbec, ale přes den ho můžu v případě nouze odvolat, že s náma absolvuje doktorky, že pohlídá, když k doktorce potřebuju já. V tomhle je to fakt super.

SLOVA: Já myslím, že málokterá máma je kvůli takhle malým dětem skutečně nešťastná. Samozřejmě je to objevování super a krásný :-) Já jen říkám, že do roka našich kluků byla pohoda, stihla jsem toho spoustu, bylo to samý mazlení a tak podobně.
Teď je jim rok a půl.
A podobné zážitky jsou na denním pořádku:
[ TANAIS @ KLUB POKROČILÝCH RODIČŮ aneb co všechno vydržíme - našim dětem vstup přísně zakázán ]

:-)

SLOVA: ano taky jsem objevila kouzlo dětí krátce po sobě. nikdy jsem to nechtěla a teď děkuji přírodě, že to tak máme. a hned bych chtěla další. ale můj fyzický vzled břicha je poněkud chatrný a musim to dát nějak do pořádku cvičením.
Ale už mám ujasněno, že obrovský počet dětí je moje krevní skupina. jakmile mám na starosti jedno tak bych si pomalu rvala vlasy a i ty 2 mi často připadají jako dost málo.
a je tak krásné když jsou děti věkově blízko sebe, že fakt velmi toužím po dvojčatech. taky z praktického hlediska. myslím, že 2 těhu 10měsíců po sobě je pro tělo katastrofa. ale jedno těhu dvojčat ještě nějak asi ustojí :o)