Teda jak to tady čtu, si říkám, jakou jsem měla kliku, že jsem tenkrát před léty zamířila do Českobratrské církve evangelické. Skoro odkudkoli odjinud bych po mé předchozí negativní zkušenosti s Křesťanským společenstvím asi utekla a o církvi zase dlouho nechtěla slyšet.
U nás je ta "právní" otázka jediná - zda je dotyčný pokřtěný. A úplně jedno kdy, kde a jak. Zda chodí do kostela pravidelně nebo jednou za rok. A ta vnitřní je, že se dotyčný připojuje k Vyznání víry. Snad jsem teda na nic nezapomněla, ale princip je takový, že k Večeři Páně je prostě zván každý pokřtěný a věřící.
Samozřejmě, že má farář radost, když tam lidi chodí pravidelně, dávají sboru peníze, účastní se i dalších akcí - ale že by kvůli "nedostatečnému počtu čárek" někdo nebyl přizván k Večeři Páně. Ježí se mi chlupy, když slyším, že někde to tak snad je.