OMO: A všimni si, že jsem se Tě ani nezeptal jak moc je ten samotný termín "svátost", se kterým operuješ, doložitelný Písmem... ;)))

GOBERS: Rozlisujme pokyny pro specialni, svatecni ukony (tedy svatosti, o kterych byla ostatne rec) a pokyny pro kazdy den, bez kterych by krestanstvi nebylo nicim. Ale pokud to byla finesa pro publikum, tak bravo ;)

PRISCILA: Jak jsem psal níže - šedivá je teorie a zelený strom života. Tohle je otázka zodpovědnosti duchovního správce. Já osobně zastávám názor, že křest dětí by měl být žádoucí standard, ale kohokoliv, koho dobře neznám, bych od něj odrazoval.

PRISCILA: Dnes je často křest brán jako "vítání občanků" a kmotři/kmotry či rodiče k víře svého svěřence nevedou

Což je samozřejmě situace, kdy by církev křest dítěti prostě udělovat neměla. Bodka. :) Křest dětí je možný jenom tehdy, když se církev jako celek a rodiče/kmotři zvlášť zaručí za to, že dítě bude vychováno jako křesťan.

OMO: Co ti na ČCE nesedí? Že jsou na žádost rodičů ochotní pokřtít i nemluvňata? To mě to tam sedí - co prostě není dogmaticky dáno v základu křesťanství, to je variabilní a každý může rozhodnout, jak to bude. Mě zase přijde, že pokud je dítě křesťansky vychováváno, tak do nějakých 10 let stejně nemá moc rozum protivit se rodičům a výchově a udělá, jak bylo vychováno. Klíčová je pak puberta - ale tam už zapadá biřmování/konfirmace.

Přijde mi, že novodobá společnost přišla o dost jednoznačných "rituálů přechodu" a pak je to s tím křestem u dítěte křesťanských rodičů chodícího pravidelně do kostela takové podivné - v 10 ještě ne a v 11 ano? Nebo počkat až po pubertě? Nebo až do dospělosti? A do té doby dítě obrat o svátosti, kterých se smí účastnit jen jako pokřtěné? Nebo počkat, až si dítě řekne, že chce ke svátostem taky a pak ho nechat pokřtít? Zrovna tohle se mi u katolíků líbí - křest dětí, pak slavnostní "první přijímání", kam se připravují všechny děti stejného věku společně, hezky se nastrojí. A potom biřmování.

Ale je hezké i mít tu možnost to tak dogmaticky nedělat, pokud rodiče/dítě nechtějí. Žádné "musíš tak" nebo "musíš tak", ale můžeš pokřtít nemluvně nebo to nechat na dítěti na později.

GOBERS: Ještě pořád? Já měla pocit, že na vzájemné uznávání křtu napříč církvemi se už snad všechny církve dohodly. Asi jsem už moc pokroková.

PRISCILA a JIXIPEN: Jo, já kdysi s kolegy religionisty vymýšlel hypotetickou konstrukci, že bychom si na to založili firmu a vydělávali na tom. :D :D :D

PRISCILA: No, nevím, zda by tě pak ještě někde pokřtili znovu :-).