OMO: Co ti na ČCE nesedí? Že jsou na žádost rodičů ochotní pokřtít i nemluvňata? To mě to tam sedí - co prostě není dogmaticky dáno v základu křesťanství, to je variabilní a každý může rozhodnout, jak to bude. Mě zase přijde, že pokud je dítě křesťansky vychováváno, tak do nějakých 10 let stejně nemá moc rozum protivit se rodičům a výchově a udělá, jak bylo vychováno. Klíčová je pak puberta - ale tam už zapadá biřmování/konfirmace.

Přijde mi, že novodobá společnost přišla o dost jednoznačných "rituálů přechodu" a pak je to s tím křestem u dítěte křesťanských rodičů chodícího pravidelně do kostela takové podivné - v 10 ještě ne a v 11 ano? Nebo počkat až po pubertě? Nebo až do dospělosti? A do té doby dítě obrat o svátosti, kterých se smí účastnit jen jako pokřtěné? Nebo počkat, až si dítě řekne, že chce ke svátostem taky a pak ho nechat pokřtít? Zrovna tohle se mi u katolíků líbí - křest dětí, pak slavnostní "první přijímání", kam se připravují všechny děti stejného věku společně, hezky se nastrojí. A potom biřmování.

Ale je hezké i mít tu možnost to tak dogmaticky nedělat, pokud rodiče/dítě nechtějí. Žádné "musíš tak" nebo "musíš tak", ale můžeš pokřtít nemluvně nebo to nechat na dítěti na později.

GOBERS: Ještě pořád? Já měla pocit, že na vzájemné uznávání křtu napříč církvemi se už snad všechny církve dohodly. Asi jsem už moc pokroková.

PRISCILA a JIXIPEN: Jo, já kdysi s kolegy religionisty vymýšlel hypotetickou konstrukci, že bychom si na to založili firmu a vydělávali na tom. :D :D :D

PRISCILA: No, nevím, zda by tě pak ještě někde pokřtili znovu :-).

PRISCILA: NC, byť je to po Písmu to nejjistější, čeho se můžeme chytnout, se může naplnit různými obsahy...

To je právě ono... podle mého názoru NC jako izolovaná (z nebe spadlá) veličina má přesně tak málo smysl jako podobně pojímaný Nový zákon. Proto hovořím o tom celocírkevním konsensu do NC jako o bázi, nikoliv jen o NC...

PRISCILA: Jako na odpadlíka, který přijde do pekla, pokud se nenavrátí do lůna jediné správné církve? A jak se na to dívají třeba starokatolící?

Můžu Ti odpovědět z hlediska církevního práva - tam jsi v církevním trestu exkomunikace (s největší pravděpodobností - aby byla jistota, musel by to prohlásit soud, ale dá se důvodně předpokládat samočinná exkomunikace). Z hlediska neprávního a soteriologického by Ti asi římskokatolický teolog řekl, že ohrožuješ spásu své duše těžkým hříchem, který v případě, že se z něj nebudeš kát s velkou pravděpodobností povede k Tvému zatracení.

A co na to Jan Tleskač starokatolíci?

Ti se k Tobě nebudou vyjadřovat, protože mají dost svých starostí, než aby za Hospodina dělali jeho byznys.

PRISCILA: Co je onen katolický základ?

Na každou otázku existuje jednoduchá, stručná, nesprávná odpověď... :) V tomhle případě by byla - vzor prvotní a rané církve. Tedy té, které dala vzniknout NC - které ovšem nespadlo z nebes a bylo zasazeno do zcela konkrétního církevního a teologického kontextu. Pokud by se řeklo, že za společnou křesťanskou platformu prohlásíme to, co bylo celocírkevním konsenzem v okamžiku přijetí NC a co je nad to, to je legitimní variabilita, tak bych byl první, kdo by byl pro.

OMO: o tom nemám stínu pochybnosti... :p

GOBERS: Oni i ti katolíci se nakonec "umravní". Třeba se toho i někteří z nás dožijí. Když člověk čte některé starší texty, tak je vidět, že pokrok je obrovský.

PRISCILA: Mě nemá žádná matička kam zpátky přijímat... já jsem starokatolická saubere Rasse!! :D :D Jinak my samozřejmě věříme a doufáme, že ta větší sesterská církev, která se od nás v roce 1870 oddělila, jednou uzná svůj omyl a najde cestu z bludu... ;))))

Ale vážně: samozřejmě, že bych si přál sjednocení s římskou církví. Ale ne na úkor sjednocení s ostatními církvemi, které jsou ochotny se shodnout na tom zmíněném starocírkevním katolickém (tedy všeobecném) základě. A těch je čím dál více...

OMO: prvotni cirkvi pevne drzena

Taky jak co... Apoštolští otcové v lecčems větší autorita než některé obskurnější spisy NZ, jejichž kanonicita byla dlouho na vážkách, to je pravda... ale nedá se vzít libovolné patristické tvrzení a mít do za názor držený starou církví (byť se to bohužel často dělá). Je to o nalézání konsenzu, jako to ostatně bylo už v té patristické době samotné.