OMO: Co ti na ČCE nesedí? Že jsou na žádost rodičů ochotní pokřtít i nemluvňata? To mě to tam sedí - co prostě není dogmaticky dáno v základu křesťanství, to je variabilní a každý může rozhodnout, jak to bude. Mě zase přijde, že pokud je dítě křesťansky vychováváno, tak do nějakých 10 let stejně nemá moc rozum protivit se rodičům a výchově a udělá, jak bylo vychováno. Klíčová je pak puberta - ale tam už zapadá biřmování/konfirmace.
Přijde mi, že novodobá společnost přišla o dost jednoznačných "rituálů přechodu" a pak je to s tím křestem u dítěte křesťanských rodičů chodícího pravidelně do kostela takové podivné - v 10 ještě ne a v 11 ano? Nebo počkat až po pubertě? Nebo až do dospělosti? A do té doby dítě obrat o svátosti, kterých se smí účastnit jen jako pokřtěné? Nebo počkat, až si dítě řekne, že chce ke svátostem taky a pak ho nechat pokřtít? Zrovna tohle se mi u katolíků líbí - křest dětí, pak slavnostní "první přijímání", kam se připravují všechny děti stejného věku společně, hezky se nastrojí. A potom biřmování.
Ale je hezké i mít tu možnost to tak dogmaticky nedělat, pokud rodiče/dítě nechtějí. Žádné "musíš tak" nebo "musíš tak", ale můžeš pokřtít nemluvně nebo to nechat na dítěti na později.
GOBERS: Ještě pořád? Já měla pocit, že na vzájemné uznávání křtu napříč církvemi se už snad všechny církve dohodly. Asi jsem už moc pokroková.